Stokorunový poplatek za den v nemocnici zrušil ÚS v roce 2013. Ještě dnes ale soudy musí řešit spory, ve kterých se zdravotnická zařízení domáhají zaplacení těchto poplatků. Stejně tak tomu bylo u Psychiatrické léčebny ve Šternberku, která pacienta žalovala kvůli 1100 korunám za hospitalizaci z roku 2012.

„Zákonodárce sice mohl pojištěncům uložit povinnost platit regulační poplatek, nikoli však ve výši, která by mohla učinit potřebnou zdravotní péči pro určitou skupinu pojištěnců finančně nedostupnou, a pokud se tak stalo, nelze nároku poskytovatelů již z tohoto důvodu poskytnout soudní ochranu. Jejich dílčí nárok nemůže převážit v kolizi se základním právem na ochranu zdraví,“ vysvětlil Rychetský.

Starší poplatky jsou stále vymahatelné

V případu ze Šternberka justice žalobu odmítla s tím, že pacient nebyl svéprávný, a proto mělo zařízení chtít peníze po jeho opatrovníkovi. Stejně se postupuje u dětských pacientů. Podle ÚS jde v tomto případě o nesprávnou paralelu. „V daném případě nelze mezi zákonného zástupce nezletilého dítěte a opatrovníka nesvéprávné osoby dát takové rovnítko, protože opatrovník nemá vyživovací povinnost k osobě, která má omezenou svéprávnost,“ konstatoval Rychetský.

Poplatek za pobyt v nemocnici původně činil 60 korun. Po jeho zvýšení na 100 korun za den jej v roce 2013 přezkoumal ÚS a s několikaměsíčním odkladem poplatek zrušil. Zákaz vymáhání dluhů se ale týká jen stokorunového období, šedesátikorunové poplatky tak mohou nemocnice stále po pacientech v soudních přích žádat.