Třeba už exekutorem vyhlášená dražba na nemovitost kvůli jedné pohledávce se musí často pozastavit, protože těch, co vznášejí nároky, se najednou vyrojí i tucet. Výbor věřitelů se pak musí dohodnout, jak se provede dělení peněz z výnosu takové dražby, která většinou zdaleka nepokrývá všechny pohledávky v plné výši. A tak každý věřitel hledí hlavně na sebe, očividně na úkor jiných.

„Novela insolvenčního zákona reaguje na zneužívání insolvence k vymáhání sporných pohledávek, které by se jinak uplatňovaly ve standardním soudním nebo rozhodčím řízení. Už ale neřeší zneužívání postavení věřitelů, kteří byli zvoleni do věřitelského výboru, aby zastupovali zájmy všech věřitelů, nicméně hájí jen své vlastní zájmy,“ uvedl právník Martin Hrodek z nadnárodní advokátní kanceláře.

V tomto lítém boji se mnohdy opomíjí, že podle zákona nemají mít přednost pohledávky od úvěrových firem, respektive lichvářů, které bývají nejvyšší, ale dlužné a řádně zažalované alimenty. Po nich následují nároky berňáku, sociálky, zdravotní pojišťovny a až poté nezaplacené drahé půjčky.

„Jen v červenci bylo podáno přes 2500 insolvenčních návrhů na firmy a spotřebitele, z toho přes 600 šlo na společnosti a podnikatele a 1927 na osoby,“ uvedla společnost Creditreform. V meziročním srovnání jde o další opakovaný nárůst insolvencí, a to o 23 procent.

Ztracený případ exekutora Vyžrala

Stačí se letmo podívat do insolvenčního rejstříku a je jasné, že uspokojit všechny věřitele dlužníka bývá zcela nereálné, byť exekuce mají značné zákonné možnosti.

Takový byl i případ, kdy českobudějovický exekutor Pavel Vyžral před časem vymáhal třicetitisícovou pohledávku od dlužnice Růženy H. Vyžral podle standardního zákonného postupu vyhlásil dražbu na její polovinu rodinného domku. Jenže dražební vyhlášku musel záhy stáhnout. Objevila se totiž desítka dalších věřitelů této dlužnice a největší z nich – inkasní společnost – navrhl Růženu H. do insolvenčního řízení.

 

FOTO: Právo

Pohledávky ale rozhodně nespláchne ani případný prodej poloviny domu Růženy H. v odhadní ceně přes 300 000 korun, která je vzhledem k propadu cen realit spíše teoretická.

Tato živnostnice, mající oprávnění na hostinství a velkoobchod, dluží, kam se podívá, včetně finančního úřadu a sociálky. Největší ranou byla ale půjčka u kreditní společnosti. Právě cena tohoto úvěru výrazně přispěla k celkové astronomické výši dluhů Růženy H.

Za rok a čtvrt totiž původní částka vyskočila téměř na dvojnásobek.

Kreditní společnost tuto obchodně velmi zajímavou pohledávku následně přenechala spřízněné inkasní firmě.

Cesta do pekel v holých číslech

Růžena H. si od úvěrové společnosti „Credit“ půjčila 877 tisíc korun. Standardní úrok od 23. června 2010 do 6. listopadu 2011 činí 150 tisíc Kč.

K tomu úrok z prodlení 353 tisíc a úrok v souladu s výrokem rozhodčího nálezu 82 tisíc korun. Další úrok z prodlení v souladu s výrokem rozhodce 21 tisíc, dvoutisícikorunový poplatek rozhodci a náklady řízení 32 tisíc. Suma sumárum za rok a něco se původních 877 000 od kreditní firmy vyšplhalo na více než 1,5 miliónu korun.

K tomu dluží živnostnice finančnímu úřadu přes 180 tisíc, zdravotní pojišťovně 30 tisíc, sociálce sto tisíc, faktoringové společnosti dvacet tisíc. Menší závazky vůči pojišťovně, advokátce, svazu autorských práv k hudbě a výrobnímu družstvu v likvidaci dělají dalších více než dvacet tisíc korun.

Růžena H. má tak velké pohledávky, jako by si vzala bezmála dvoumiliónovou hypotéku. Ta se ovšem splácí dvacet let po zhruba sedmnácti tisících měsíčně a je poskytována jen lidem, u nichž se ověřuje schopnost splácet a navíc ručí dostatečně hodnotnou nemovitostí. A ne pouhou polovinou domku v jihočeském městečku.

Doba splácení: doživotně

Splátky těchto dluhů tedy bude muset, pokud insolvenci soud posvětí, určit věřitelský výbor. Jenže těžko se ženě podaří najít takovou práci, aby většinu z nich během pěti let uhradila.

Pokud insolvence povolena není, tak musí dlužnice splácet vlastně nadosmrti, protože to, co umoří, se v čase zase smaže tím, jak vytrvale naskakují úroky, poplatky a penále, dokud není uhrazena i jistina, tedy původní dluh.

Exekuční proces tak může být nekonečný, protože i když se pro nemajetnost a neúspěšnost přeruší či ukončí, pohledávku lze zase prodat dále, znovu ji zažalovat a začít vymáhat.

Nakonec ale na to do jisté míry doplatí i mnozí věřitelé, protože se prostě na ně reálně nikdy k jejich plnému uspokojení nedostane, i když se dluhy už začínají i dědit.
Exekucí je totiž už k miliónu za rok. Za deset let, od roku 2001 do roku 2011, bylo celkem v Česku nařízeno přes 4,3 miliónu exekucí.