Článek
"Platíme za hypotéku měsíčně 650 eur. Dvoupokojový byt musíme prodat a najmout si levnější. Ale koupili jsme ho draze, a pokud ho prodáme, nepokryje to náš dluh," popsala deníku Telegraph pětatřicetiletá Sonia Vegová.
Země v roce 2008 dosáhla vrcholu realitní bubliny, stavělo se ostošest a stejně rychle se domy a byty prodávaly. Stavebnictví, především budování hotelů, táhlo HDP.
Rozestavěný hotel na ostrově Tenerife
S krizí pak ceny nemovitostí začaly klesat až na čtvrtinovou hodnotu a lidé, kteří si na byty půjčili velké sumy u bank, přestali úvěry splácet. Neměli peníze, ani motivaci platit sumy za věc, která už nemá tak vysokou hodnotu. Nemovitosti propadly bankám. Velkou část rodinných domů, ale i rozestavěných bytových komplexů, zdobí cedule s nápisem Se vende. Na prodej.
Výlohy realitních společností jsou plné nabídek na prodej domů, o něž ale nikdo nestojí. Stavby, v nichž nikdo nikdy nebydlel, chátrají, protože se o ně nikdo nestará. Jen v roce 2010 zabavily banky 100 000 domů, nyní je to asi 200 domů denně.
Banky, které ve velkém poskytovaly úvěry na předražené nemovitosti, samy mají problémy a žádají o pomoc. Objem úvěrů, které lidé a firmy nesplácejí, stoupl na 155,84 miliardy eur (asi 3,9 biliónu korun).
Od eurozóny mají k dispozici půjčku až 100 miliard eur.
O další pomoc žádají regiony, které masivní výstavbu domů a hotelových komplexů podporovaly. Jen Katalánsko oznámilo, že bude potřebovat šest miliard eur na refinancování dluhu. Celkem regiony žádají vládu o 15,8 miliard eur (400 miliard korun).