„Háček je v tom, že pro to neexistuje diagnóza, takže ani někteří lékaři, neřku-li pacienti nepovažují oniománii za nemoc, kterou by měli řešit medicínsky. Vnímají to jako projev vůle nebo charakteru, což nemusí být vždycky pravda,“ řekl Právu primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice Karel Nešpor.

Ve svém odhadu rozšířenosti nemoci vychází z letos zveřejněné práce německé psychiatričky Astrid Muellerové a jejího týmu. Součástí je i výzkum na reprezentativním vzorku německé populace, podle kterého oniománií u našich západních sousedů trpí 6,9 % žen a 6,8 % mužů.

„Není důvod předpokládat, že v naší populaci to číslo bude jiné. Přece jen jsme si geograficky i kulturně blízko,“ uvedl Nešpor.

Postižený si kupuje zbytečnosti, které nepotřebuje

Onioman cítí potřebu neustále nakupovat. Pořizuje si zbytečnosti, o které od okamžiku nákupu nemá zájem a nepoužívá je. Vášeň je ale tak silná, že postiženého a samozřejmě i jeho rodinu často finančně zruinuje.

Podobně jako u většiny závislostí se nemocní většinou neléčí a častěji než v péči lékařů končí jako klienti exekutorů nebo adepti na osobní bankrot.

Psychiatr s nemocným přijde do kontaktu zpravidla v případě, že se na něj obrátí rodina nemocného s prosbou o radu, anebo u pacienta, který se přijde léčit s jinou návykovou nemocí a během léčby se ukáže, že na počátku problému stála oniománie.

„Bývá to člověk silně materiálně orientovaný, podléhající snadno reklamě a módním vlivům. Nakupuje nesmysly, které hned odkládá, protože je ani nepotřebuje, až se dostane do dluhů. Pak často dostane geniální nápad, že by dluhy mohl splatit tak, že na ně vyhraje v hazardu,“ popisuje typický příklad primář.

„To je samozřejmě cesta z bláta do louže, jeho dluhy vzrostou, on se ocitne v bezvýchodné situaci. Dostaví se deprese, problémy doma i v zaměstnání. V tomto stavu se dostane do léčebny, ovšem už jako patologický hráč,“ upozorňuje Nešpor.

Muži problém maskují sběratelstvím

Přestože německý výzkum přisuzuje oniománii zhruba stejný výskyt u obou pohlaví, některé starší práce ji označují za spíše ženskou poruchu.

Pro ženy je typické nekontrolované nakupování oblečení, obuvi, kosmetiky nebo šperků nad vlastní finanční možnosti. Jenže podle Nešpora může být srovnání snadno zkreslené. Muži totiž svou vášeň pro hromadění zbytečností často maskují jako sběratelství.

„Ta hranice mezi sběratelstvím a chorobným nakupováním není úplně ostrá,“ vysvětlil lékař.

„Léčili jsme pacientku, která byla závislá na alkoholu a žila s přítelem, který byl náruživým sběratelem knih. Jejich obydlí bylo knihami doslova napěchováno. Na záchodě, v koupelně, v předsíni... Dokud žena pila, tak jí to nevadilo a manžel posedlý knihami zase toleroval její pití. Ovšem ve chvíli, kdy vystřízlivěla, došlo jí, že nebude žít ve skladišti a vztah se rozpadl,“ uvedl další příklad primář.

Ačkoli v Česku zatím seriózní výzkum výskytu oniománie chybí, právě bezhlavé zadlužování kvůli nákupu spotřebního zboží patří k nejčastějším příčinám exekucí, jichž u nás prudce přibývá.

Loni jich exekutoři provedli 718 tisíc, nejvíc v historii a o třetinu víc než v roce 2008. Počet lidí, kteří nebyli loni schopni splácet své dluhy a zažádali o osobní bankrot, narostl loni více než třikrát na 2500.