Klaus mimo jiné uvádí, že hospodářský rozvoj zemí eurozóny od padesátých let pomalu klesá. Průměrný roční ekonomický růst těchto zemí činil v sedmdesátých letech 3,4 procenta, v osmdesátých letech 2,4 procenta, o desetiletí později již jen 2,2 procenta.

Začátek nového tisíciletí, tedy dekáda eura, zažil růst již jen 1,1 procenta. Nedošlo ani ke sblížení míry inflace. Vysoký růst cen trápí zejména Řecko, Španělsko, Portugalsko či Irsko, tedy právě ty země, které se v současnosti potýkají s fiskálními problémy.

 

Jakmile přišla krize, neboli ‚špatné počasí‘, nehomogenita eurozóny se projevila více než zřetelně. V tomto smyslu bych se proto odvážil říci, že eurozóna jako projekt, který sliboval být nemalým ekonomickým benefitem, neuspěla.prezident Václav Klaus pro Ekonom


Problémy Řecka a spol zaplatí ostatní

Dodal, že i přes neúspěch eura bude eurozóna jako instituce pokračovat i nadále. „Bude pokračovat, ale za nesmírně vysokou cenu, kterou budou platit občané zemí eurozóny (ale zprostředkovaně asi i další Evropané, tedy i ti, kteří doma eurem neplatí a ponechali si svou vlastní měnu). Touto cenou bude - což je na jednoho člověka špatně vyčíslitelná položka - dlouhodobé zpomalování ekonomického růstu, které bude evidentní ekonomickou ztrátou vůči našemu potenciálu i vůči vývoji v dalších zemích světa,“ napsal.

Navíc upozornil, že problémovým zemím bude zapotřebí posílat stále více peněz.

V závěru Klaus dodal, že Česká republika za eurem spěchat rozhodně nemusí. „Polsko - jako nečlen eurozóny - profitovalo z flexibility kurzu zlotého. Flexibilita kurzu napomáhala ekonomickému růstu a snižovala deficit obchodní bilance, aniž bychom importovali inflaci. Desetiletí trvající ztráta konkurenceschopnosti některých členů eurozóny byla velmi užitečnou lekcí,“ citoval prezident vyjádření guvernéra polské centrální banky Slawomira Skrzypeka, který se ještě před tragickou nehodou ve Smolensku, kde zahynul, vyjádřil pro Financial Times.