Janota: Vyrovnaný rozpočet je utopií

Ministr tak upozornil na kardinální problém České republiky. Vyrovnaného rozpočtu nelze podle něj za současného stavu legislativy v dohledné budoucnosti nějakými, byť i sebedrastičtějšími škrty dosáhnout.

„Je to neřešitelný problém i proto, že já nevím, jak snížit deficit, natož abych ho vyrovnal. Protože já v současné době nevím, o jakou legislativu se budu moci opřít,“ dodal ministr.

S tím souhlasí také ekonomičtí analytici. Pokud budeme chtít skutečně o možnosti vyrovnaného rozpočtu nebo v první fázi alespoň rozpočtu s nízkým deficitem vůbec uvažovat, musí změnit rozpočtová legislativa. A to jak na straně příjmů, tedy včetně debaty o výši jednotlivých daní, tak na straně výdajů, kde by se musely omezit některé stále se zvyšující výdaje včetně výdajů mandatorních.

A jak vidí možnost dosažení vyrovnaného rozpočtu jednotlivé politické strany zastoupené ve Sněmovně a Senátu?

Aby vůbec diskuse měla smysl, je třeba si nejdříve zodpovědět základní otázku, na kterou u nás odpověď chybí. Chceme mít dlouhodobě vůbec rozpočty vyrovnané? Protože je legitimní i rozhodnutí, že když ekonomika dobře pošlape, určitý dluh může být.

To je také možný postoj, byť s ním ODS zásadně nesouhlasí a prosazuje, abychom se dlouhodobě dostávali na cestu postupného vyrovnávání státního i veřejných rozpočtů.

To je také možný postoj, byť s ním ODS zásadně nesouhlasí a prosazuje, abychom se dlouhodobě dostávali na cestu postupného vyrovnávání státního i veřejných rozpočtů. V ústavě je všechno, ale chybí zmínka o povinnosti usilovat o zdravé veřejné finance. To by dalo mantinely vládě a parlamentu. Jedině tak se vyhneme excesům, které vznikají nejčastěji v předvolebním období. Vyrovnaný rozpočet je samozřejmě dlouhodobá, minimálně desetiletá záležitost.

V Evropě existují státy naší velikosti, které dokážou v době konjunktury hospodařit s přebytkovými rozpočty. To jen potvrzuje, že bychom neměli rezignovat na to, abychom dosáhli obdobný stav.

V Evropě existují státy naší velikosti, které dokážou v době konjunktury hospodařit s přebytkovými rozpočty. To jen potvrzuje, že bychom neměli rezignovat na to, abychom dosáhli obdobný stav. Jen je nutné říci, že se k tomu nedopracujeme nějakými úspornými balíčky, ale dlouhodobou rozpočtovou politikou, během které by docházelo ke změnám jak na straně výdajů, tak na straně příjmů. Jde především o to, aby rozpočtové příjmy byly schopny profinancovat veřejné služby.

Sekera v dluzích je zaseknuta velmi hluboko, takže se nemůžeme bavit o době kratší než osm až deset let. Zatím dluhy platíme dalšími dluhy. Deficit se dá samozřejmě v době krize využívat, ale vždy musíme uvažovat o době, kdy ho začneme splácet a také to začít v praxi dělat.

Sekera v dluzích je zaseknuta velmi hluboko, takže se nemůžeme bavit o době kratší než osm až deset let. Zatím dluhy platíme dalšími dluhy. Deficit se dá samozřejmě v době krize využívat, ale vždy musíme uvažovat o době, kdy ho začneme splácet a také to začít v praxi dělat. Technicky je vyrovnaný rozpočet představitelný. Samozřejmě je dosažitelný snáze v době ekonomického růstu. Podle mne je podstatné, aby vyrovnanost nebyla nadekretována na rok, ale aby rozpočet byl dlouhodobě stabilní, udržitelně stabilní.

Dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu je reálné za podmínek přísné rozpočtové disciplíny na straně příjmů a výdajů a nutné sociální a důchodové reformy. Zároveň je třeba podpořit malý a střední podnikatelský stav.

Nutnou podmínkou je přestat krást a korumpovat, protože tyto dvě aktivity vedou k největším ztrátám na straně příjmů i výdajů, a důsledně rozdělit svět byznysu a politiky, aby představitelé soukromého sektoru přestali určovat politikům, co mají dělat. Tito lidé přirozeně sledují svůj vlastní zájem, ne zájem naší společnosti.

Ano, je to možné, a hlavně žádané, musí k tomu však být politická vůle. V každém případě ne dříve, než skončí ekonomická krize. Nejdříve budeme muset splatit dluhy vzniklé v krizovém období, o vyrovnaném rozpočtu můžeme začít uvažovat, až opět začne ekonomický růst.

Ano, je to možné, a hlavně žádané, musí k tomu však být politická vůle. V každém případě ne dříve, než skončí ekonomická krize. Nejdříve budeme muset splatit dluhy vzniklé v krizovém období, o vyrovnaném rozpočtu můžeme začít uvažovat, až opět začne ekonomický růst. Základem však je předpoklad, že se co nejdříve zahájí přípravy důchodové reformy, reformy školství, justice a protikorupčních opatření.

Není času nazbyt a právě tyto kroky jsou podle našeho názoru pro dosažení budoucí stability veřejných financí v České republice nezbytné.