Učitelé mají hrůzu z dětí s papíry na hlavu

Brutální rozmach všech možných takových potvrzení, která mají děti zohledňovat ve škole, považuje i Václav Klaus ml., který má dlouholeté zkušenosti ze školství, za smutnou realitu. Napsal to v komentáři Dnes znovu do školy s papírem na hlavu, uveřejněném 4. ledna na serveru Novinky.cz. [celá zpráva]

Že existují dospělí, kteří svému potomkovi u odborníků seženou papír, aby omluvili jejich drzost nebo lenost, připouštějí i rodiče dětí, které jsou skutečně nemocné. Těm však paradoxně takový papír „na hlavu“ pomohl pochopit, že nejsou špatní rodiče, jejich potomkovi dal šanci studovat a jejich dítě „pošuk“ si díky správnému přístupu dokonce i našlo kamarády.

„Od malička jsme věděli, že dcerka je jiná. Už ve školce říkala, že se tu nemůže dostatečně věnovat svým projektům, protože je nutí chodit po obědě spát. Odborníci nás posílali od čerta k ďáblu,“ svěřila se Právu Lucie, matka desetileté dcery.

„Dostali jsme několik diagnóz včetně ADHD a až vlastně na začátku čtvrté třídy padla diagnóza Aspergerova syndromu, lehká forma poruchy autistického spektra,“ pokračovala Lucie.

„Ale já se nezhroutila. Vlastně se mi ulevilo. Pořád jsem měla pocit, že někde selhávám jako matka. Jenomže i když už jsem přesně věděla, jak ji zvládat doma, ve škole to bylo pořád problematické. Věděla jsem, že jí musím vždy vše logicky vysvětlit. Pak to přijala a nebyl problém. Netrvala na svém. Jenomže ona sama nechápe nadsázku, vše bere doslovně,“ dodala.

„Učitelé jí vždy jen okřikli bez vysvětlení, nebo když něco nechápala a dožadovala se vysvětlení, poslali ji ironicky, ať se jde zeptat do první třídy. To zase nechápala ona, dostala záchvat a utíkala na záchod,“ popsala paní Lucie problémy, které do nástupu dcerky do 5. třídy řešila.

„A já to pořád chodila řešit do ředitelny. Tvrdili, že nemá co dělat v normální škole, až ten tlak nevydržel můj organismus, zkolabovala jsem a skončila na dva měsíce doma,“ uvedla matka. Nestal se zázrak. Její dcera se neuzdravila. Jen jejich třídu dostala jiná kantorka.

„Nastoupila paní učitelka, která měla zkušenosti s takovými dětmi, a změna přístupu mi změnila dítě. Doslova. Od té doby snad nedošlo u dcerky k žádnému záchvatu,“ je nadšená matka dvou dcer, z nichž o dva roky mladší je zdravá a bez potíží.

„Paní učitelka s ní mluví jako s partnerem. I ji napomene, jenom jí vysvětlí proč. A v tu chvíli to dcera chápe. Díky správnému přístupu najednou do školy začala chodit správná holka. A toho si všimli i spolužáci. Dcera má poprvé v životě kamarády a je ohromně šťastná,“ dodala.

„Vedení školy dokonce nabylo dojmu, že je vyléčená. Což je samozřejmě nesmysl, ale myslím, že je to důkaz a naděje i pro ostatní rodiče. Stačí málo: jen správný přístup učitele,“ tvrdí paní Lucie ze středních Čech.

Mnoho učitelů, zvláště těch s letitou praxí, však děti s papíry na hlavu děsí. A pochopitelně. Na tohle nebyli zvyklí. Jenomže věda o vývoji člověka toho ví dnes mnohem víc než před dvaceti lety, i pokud jde o neurovývojové poruchy.

Také zjistila, že prognózu takto nemocného dítěte lze výrazně zlepšit, když jeho okolí pochopí, co mu vlastně je. Ať už jde o ztrápené rodiče, učitele, nebo spolužáky.

V České republice se v současné době rodí ročně okolo 100 tisíc dětí. U 1000 z nich se podle odhadů vědecké epidemiologické studie projeví ve vývoji porucha autistického spektra. Celkem tedy v Česku žije zhruba 100 tisíc osob s poruchou autistického spektra.

Podle expertů však jen zlomek z nich obdržel správnou diagnózu. Takže lze očekávat, že dětí s papírem na hlavu, zrovna s autistickou diagnózou, bude přibývat.