Podle expertů definitivně padla i teze, že špatné manželství je lepší než žádné. Co však stále platí, je, že ženatí muži a vdané ženy mají častěji nadváhu než svobodní, rozvedení či ovdovělí.

Statistici potvrzují, že ženatí Češi v 90. letech žili o více než 9 let déle než svobodní, o 8 let déle než rozvedení a o 7 let více než ovdovělí. Ale tento rozdíl se snižuje. V roce 2010 ženatí žili déle o 5,7 roku než ovdovělí a o 7,6 roku déle než rozvedení.

Brali se pozitivně ladění lidé

Tvrzení, že vdané ženy a ženatí muži jsou zdravější, pramenila z toho, že dříve do manželství masově vstupovali lidé pozitivně naladění a fyzicky i psychicky zdraví.

V roce 1990 představovali ženatí muži 3/4 mužské populace ve věku nad 20 let. Naopak lidé trpící depresemi, chronicky nemocní, hendikepovaní či alkoholici se těžko seznamovali a nedařilo se jim dlouhodoběji udržet partnerský vztah.

„Svatba dříve zásadně měnila život obou partnerů. To už dnes automaticky neplatí, protože dohromady se dávají dvě individuality, partneři se nepřizpůsobují, žijí místo spolu vedle sebe,“ říká socioložka Martina Hronová.

Před vstupem do manželství, na rozdíl od svobodných, oba partneři omezovali nezdravé návyky a chování, jako je např. kouření či konzumace alkoholických nápojů.

Partnerský vztah byl důvodem hezčího a plnohodnotnějšího života, tedy psychické pohody, což zdraví prospívá. K delšímu životu přispívá i to, že rodina, pokud spojí dva příjmy, je bohatší, může si ledacos dovolit, včetně kvalitní stravy, rekreace, žije podle zdravých zásad, má organizovaný život, stará se o své zdraví, pravidelně chodí k lékaři.

Zůstávají sami

Od devadesátých let se ale mění rodina i životní styl, vyplývá ze studie „Rodina a zdraví, jejich vzájemné souvislosti“ Dany Hamplové a kolektivu. Současně se mění i životní styl a způsob života svobodných a osaměle žijících.

„Žít sám už není stigma, manželství přestává být podmínkou sociálního statusu a společenského uznání, včetně posilování názoru, že manželství je přežilá instituce. Dochází k deinstitualizaci a individualizaci manželství,“ uvádí se v publikaci.

Především se ale mění i počty mužů a žen, kteří vstupují do manželství.
To má výrazný vliv i na statistické zdraví populace. Řada žen a mužů, kteří mají všechny předpoklady vytvořit zdravou rodinu, totiž zůstává sama.

V roce 1990 bylo 74 % mužů ženatých, 16 % svobodných. V roce 2011 ale už jen 54 % mužů ve věku 20 bylo ženatých, zato 31 % svobodných.

Podobně se změnily i poměry u žen. V roce 1990 byly dvě třetiny žen ve věku nad 20 let vdané. Svobodná je v současnosti každá pátá žena nad 20 let.

To znamená, že bez partnera a bez svatby zůstávají muži a ženy, kteří by již dávno před lety měli své rodiny. Teď ale vylepšují zdravotní i psychický stav svobodných a rozvedených.

Dítě není pro svobodné problém

Ještě výrazněji už neplatí teze, že špatné manželství je lepší než žádné. Ženy nejsou ekonomicky závislé na tom, zda jsou či nejsou vdané. Děti mohou mít i jako svobodné, protože ve společnosti již dávno neplatí, že se jedná o nějaký handicap.

Potvrzuje se, že setrvání v nešťastném manželství či dokonce ve svazku, kde dochází k násilí a týrání, je zdrojem dlouhodobých psychických, fyzických, zdravotních, sociálních problémů, což dopadá drtivě zejména na děti.

Přesto má tradiční manželství stále nepřekonatelné výhody. Vedle šance na delší věk lidé žijící v manželství trpí méně depresemi a psychickými problémy, méně často podléhají závislosti na alkoholu a drogách, jsou šťastnější a spokojenější se životem, uvádí se v publikaci Rodina a zdraví, jejich vzájemné souvislosti. A také díky tomu, že spojují své platy, zvládají i ekonomické problémy.

Manželství je také významným zdrojem sociální opory. Šťastné manželství a spokojená rodina je navíc podle výzkumu CVVM stále jednou z nejvyšších životních hodnot Čechů a Češek.