Ty napáchají státní úředníci či soudci svým rozhodováním. Letos tato rezerva činí 848,3 miliónu Kč. Tato suma, jejíž výše se bez ohledu na to, kolik se skutečně vyčerpá, léta pohybuje mezi 750 a 850 milióny, je přitom určena jen pro ministerstva spravedlnosti a financí.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Ostatní ministerstva musejí chyby svých úředníků platit jen ze svých rozpočtů. Nejhlouběji do vlastní kasy v uplynulých letech sahali na ministerstvu pro místní rozvoj, vnitra a zemědělství.

Zpátky jen minimum

Ačkoli zaměstnavatel může peníze, které za provinilce zaplatil, vymáhat, většinou to nedělá. Přitom pokud k chybě došlo úmyslně, viník by měl uhradit škodu celou. Jde-li o nedbalost, pak může státní úřad chtít náhradu až do 4,5násobku jeho platu. Stát se ale chová ke svým zaměstnancům velkoryse. Peníze totiž po nich nechce a tzv. regresní řízení zahajuje jen v minimu případů.

Jak loni informoval poslance kontrolního výboru ministr financí Andrej Babiš (ANO), v roce 2011 všech čtrnáct ministerstev vyplatilo bezmála 250 miliónů korun a zpátky vymohlo 2,8 miliónu. O rok později bylo z vyplacených 236 miliónů vymoženo jen 1,57 miliónu.

V roce 2013 byla úspěšnost ještě menší – 286,6 miliónu bylo vyplaceno a vymoženo bylo 1,3 miliónu korun. V tomto směru se tedy stát jako dobrý hospodář nechová.

Ministerstvo vymáhá náhrady jen málo, měli bychom postupovat důsledněji Helena Válková, ministryně spravedlnosti

Z Babišova přehledu, který předal poslancům, je zřejmé, že ministerstvo financí v roce 2013 vyplatilo téměř 74 miliónů korun náhrad a vymohlo zpět doslova jen pětistovku. Ministerstvo spravedlnosti vymohlo v témže roce ze 183 miliónů jen 322 tisíc.

Podle náměstka Petra Jägera úřad vymáhal regresní náhradu ve 27 případech. Šlo o dva soudce, dvanáct soudních úředníků, jednoho policistu, dva notáře a deset exekutorů, kteří měli zaplatit způsobenou škodu za 3,5 miliónu korun. Šlo o dva soudce, dvanáct soudních úředníků, jednoho policistu, dva notáře a deset exekutorů, kteří měli zaplatit způsobenou škodu za 3,5 miliónu korun.

„Ministerstvo vymáhá náhrady jen málo, měli bychom postupovat důsledněji,“ přiznala Právu ministryně Helena Válková (za ANO). „Jsem pro obligatorní založení odpovědnosti toho, kdo svým nesprávným rozhodnutím, postupem nebo i průtahy způsobil škodu. Aby za to ručil třeba i finanční sankcí, případně i jiným postihem,“ řekla s tím, že bude třeba i změnit zákon. Statistika za resorty pro rok 2014 zatím chybí.

Tvrdší postup neprošel

Již třikrát se pokusili přitvrdit poslanci TOP 09. Navrhli, aby v zákoně formulaci „stát může“ vymáhat škodu nahradila slova „stát musí“. Již dvakrát neuspěli. Nejdřív návrh odmítla tehdy opoziční ČSSD. Nyní, když je soc. dem. u moci, se proti postavil její koaliční partner, ANO. Třetí pokus čeká na zařazení na program Sněmovny již půl roku.

Jak řekl dříve Právu Babiš, jeho úřad připravuje nový zákon o kontrole.

„Odpovědnost politiků ani úředníků není definována a do tohoto zákona by měla být zahrnuta. Nemělo by to být tak jako v kauze Promopro, kde rozhodl Alexandr Vondra, a jsou stíháni úředníci. Zákon by už neměl umožnit přenášet odpovědnost na podřízené,“ řekl vicepremiér.

Vinu těžko doložit

Narážel tak na kauzu předražené zakázky na ozvučení akcí českého předsednictví EU v roce 2009. Obžalováno bylo 12 lidí, z toho tři exúředníci Úřadu vlády. Stát se bude domáhat náhrady škody ve výši 388 miliónů korun. Soud začal loni v listopadu. Podle Válkové ministerstva do regresních řízení vstupují opatrně.

„Starší případy je někdy obtížné doložit, některé jsou již za hranicí promlčení. Obtížně se prokazuje bezprostřední příčinná souvislost a to, že šlo o hrubé porušení povinností,“ řekla Právu.

„Nejvyšší správní soud nám zatím v kárných řízeních ukazuje, že naše důkazy nejsou pro ně natolik relevantní, aby bylo možné uznat, že došlo ke kárnému provinění,“ dodala Válková s tím, že v případě soudců musí nejdříve proběhnout kárné řízení.

Snazší není podle ní ani vymáhání škody po úřednících, kteří se kryjí několika podpisy kolegů či nadřízených, kteří jejich postup či rozhodnutí potvrdili. „Muselo by se dovodit, že to udělal úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, a prokázat i bezprostřední vliv toho konkrétního rozhodnutí na konečném výsledku,“ poukázala Válková.

Nejvíce peněz stojí dlouhá soudní řízení

Spravedlnost z peněz vyplácí mj. peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Největší část připadá na dlouhou dobu soudního řízení či na náhrady škody za trestní řízení, kdy stát musí zaplatit odškodnění za neoprávněnou vazbu nebo trestní stíhání, případně za zrušená rozhodnutí o trestu.

Ministerstvo financí může peníze ze státní kasy použít v případech, kdy se nezjistí viník nebo jde o kauzy z minulosti. To jsou škody, ve kterých jsou současní ministerští úředníci nevinně.

Finance musely např. zaplatit dvě miliardy investiční společnosti AKRO na základě rozhodnutí soudu ve sporu o vytunelování CS fondů v roce 1997. Loni se muselo vyplatit 316,8 miliónu Syndikátu novinářů za to, že mu stát nepostavil sídlo, které mu slíbil v roce 1967 výměnou za dvě budovy na Václavském náměstí.