Jedním z motivů útoku teroristů na satirický pařížský týdeník Charlie Hebdo mohlo být i to, že opakovaně karikoval proroka Mohameda. Islám jeho jakékoli zobrazování přísně zakazuje. Co na tom muslimům tak vadí?

V historii lidstva se často stávalo, že se z obrazů nebo soch stávaly ikony a lidé se pak modlili k nim. Proto islám zakazuje jakékoliv, byť i krásné a lichotivé zobrazení proroka Mohameda.  Podle islámu Bůh žádnou modlu nepotřebuje, to je obecná věc.

Co se karikatur nebo zesměšňování týče, tak muslimové mají přímo v Koránu, že se nesmí vysmívat Bohu, prorokům a andělům. Nám nevadí jen karikatury na účet proroka Mohameda, ale i na další posly boží a proroky, jako byl Ježíš, David nebo Mojžíš. Nesmíme si z nich dělat srandu. Myslíme, že to byli čestní lidé, nejlepší z lidstva a není vhodné je zesměšňovat, zraňuje to city věřících.

Je vůbec islám kompatibilní s hodnotami západní společnosti?

Naprosto ano. Islám je kompatibilní s jakoukoli dobou a prostředím. Pravý, čistý islám je vhodný pro soužití různých kultur a vyznání. Je de facto jediný z velkých náboženství, který myslí na ostatní a jsou v něm přímo upravené vztahy a práva ostatních. Ostatní náboženství to nechávají jen na toleranci. Ale když vás někdo jen toleruje, tak pro něj nejste úplně v pořádku. Islám proto nehlásá jen toleranci, ale rovnou právo pro ostatní na jejich víru, život, svobodu a majetky. Že to někdo narušuje, to je věc jiná.

Přesto, jak jde islám dohromady se svobodou slova? Karikatura, možnost si dělat legraci doslova ze všeho, to je přece u nás běžný prostředek. 

Dnešní evropská kultura je taková, že dovoluje znectít téměř jakékoli symboly. To je bohužel problém Evropy. Myslíte si, že by bylo v pořádku, pokud by si někdo dělal srandičky z vašich dětí, rodičů nebo respektovaných lidí? Vždyť i tady se lidé bouří, pokud se někdo dotkne jejich politického idolu, hanobení vlajky nebo státních symbolů je leckde trestným činem. Muslimové to berou tak, že hanobení jejich náboženství je útokem na jejich hodnoty. Svoboda slova je také velká hodnota, ale kdybychom na ni útočili, tak by se proti tomu zvedl velký odpor. A stejně nám vadí, pokud se útočí na naše hodnoty. Myslíme si, že je třeba, aby i druhá strana měla své meze. Nežádáme přece nic, co je nezvyklé i pro Evropu. Přece to není tak dávno, kdy jste si taky nedělali srandu z Ježíše. Hanobení není tvrzení nebo argument, hanobení zůstává hanobením.

Nicméně Evropa má nějaký svůj kulturní kontext a ten, kdo přichází, by se měl přizpůsobit, a ne naopak, nemyslíte? 

Ano, nicméně jak dlouho má Evropa tento kontext? Je to, v čem nyní žijeme, tradiční kultura Evropanů? Vaše babička určitě nechodila ven bez šátku na hlavě a dodnes na mnohých vesnicích chodí babičky v dlouhé sukni a šátku. Není přece nikde zakotveno v zákonech, že nemůžeme nosit určitou formu oblečení u mužů i žen. Nechápu, proč lidem vadí, že by muslimka měla mít šátek.

Nicméně je potřeba říci, že pokud chce muslim žít v Česku nebo v Evropě, tak musí počítat s tím, že tu ten kulturní kontext je, to si musí každý uvědomit. Pokud se to muslimům nelíbí, nemají právo říkat okolí, aby se změnilo, protože jim to nevyhovuje.  A také je třeba říci, že ne všichni Češi sdílí stejný kodex, jsou tu různé subkultury. Nikde není psáno, jak dlouhá musí být sukně nebo že v létě musí všichni nosit kraťasy.

Co je podle vašeho názoru nejdůležitější pro bezproblémové soužití?

První věcí je dát stranou předsudky. Také je potřeba se pokusit podívat se na toho druhého jeho očima. Abych pochopil, proč má ten druhý ze mě strach, musím se pokusit vidět se jeho očima. A třeba opravdu zjistím, že něco dělám špatně, a můžu se pokusit to napravit. Je potřeba být otevřený, nebát se kontaktu, nebrat šmahem všechny muslimy jako teroristy ani ne všechny Evropany jako antimuslimy, islamofoby či křižáky nebo kolonialisty.

Jak vnímáte vaši pozici v Česku?

V Česku máme výborné, řekl bych až unikátní soužití s většinovou společností. Žijeme velmi integrovaně. Moje motto zní: integrace plus identita rovná se ideál. My chceme být součástí společnosti, naprosto integrovaní, s právem na naši identitu, jako to má každý jiný. Muslimové jsou povinni dodržovat zákony země, kde žijí. Jediný zákon, který muslim nesmí dodržovat je, když je nám zakázáno nebo znemožněno dodržovat základní povinnosti islámu, jako je půst či modlitba, nebo abychom museli hlásat, že Bůh neexistuje.

Jedna z bariér mezi muslimy a většinovou společností jsou sami někteří muslimové. Vždy, když se stalo něco tak špatného, jako teď v Paříži, musel jsem dát částečně za pravdu těm, kteří si o islámu dělají špatný obraz. My ale lidi, kteří útočí a vraždí, i když jsou to také muslimové, odsuzujeme.