Není téměř třída, kde by se děti nepředháněly v tom, kdo má co modernější. Teď to obohatily ještě půjčky.

Jsem ve třídě prvňáků v jedné ze základních škol v Praze 9. Děti čekají na paní učitelku, až začne hodinu. Za domácí úkol dostaly připravit si na dnešek pantomimu, tedy určit si povolání a zahrát ho beze slov, aby ostatní uhodli.

Jedna z holčiček jde vesele před tabuli a třídu baví memorováním vtíravé reklamy na půjčky. „Půjčky, půjčky,“ halasí na celé kolo. Další chlapeček se přidává: „Já to umím lépe než ty!“

„A děti, víte, co to vlastně půjčka je?“ ptám se. „Jasně, to jsou peníze a za ně si můžeme něco koupit a chodí se pro ně do banky,“ zní pohotová odpověď.
Další prvňáček má z toho všeho hlavu zamotanou. Pochopitelně.

S otevřeností dětem vlastní mi vysvětluje: „To je, když dáme peníze do banky, tak třeba z desetikoruny tam budeme mít po čase tisícovku.“

Ach, synku, synku, nauč se hospodařit

Diví se, že u půjčky je to úplně obráceně, že za desetikorunu zaplatí naopak tisícovku on. Zachránil mě příchod trpělivé paní učitelky. Podle psychologa Jeronýma Klimeše jsou už předškoláci konfrontováni značným tlakem na spotřebu. Doporučuje, aby už rodiče prvňáků začali děti vést k rozvážnému hospodaření s penězi.

Stačí po korunách, tedy aby za nějaké činnosti měly odměnu, aby jim byl veden v podstatě každodenní finanční deník a věděly, že když po něčem touží, musí si na to nejprve vydělat a ušetřit. Pokud se jedná o věc nad možnosti jejich příjmu od rodičů, tak by se každopádně i malým zlomkem měly na útratě podílet.

„V životě máme řadu pokušení, jak si pořídit vysněnou věc dříve, než si na ni skutečně vyděláme, což nezřídka bývá základ budoucích finančních problémů. Trénovat tzv. oddálené uspokojení je celoživotní úkol dospělých a zároveň to musíme naučit i naše děti,“ zdůrazňuje Klimeš.

Když ale na děti chrlí reklama „půjčky, půjčky“, těžko se pak oddálení takového pokušení trénuje.