Článek
Situace na Ukrajině se stále zhoršuje. Jsme svědky začínající občanské války, pane místopředsedo KSČM?
Pokud se v zemi potulují skupiny ilegálně ozbrojených lidí, a to na obou stranách, a moc v Kyjevě není schopna situaci kontrolovat, jak se ukázalo během oděského masakru, tak je naprosto jasné, že situace v zemi přerůstá v neřízený občanský konflikt.
Přitom lidé, kteří jsou strženi emocemi a z velké části nacionalistickou ideologií, si neuvědomují, že ve skutečnosti může jít o válku chudých proti chudým.
Jak to myslíte?
Prvotní odpor lidí byl způsoben nespokojeností s ekonomickou a sociální situací na Ukrajině. Země, kterou řídili především klíčoví oligarchové, přestala fungovat. Jenže na tento legitimní a logický odpor lidí vůči tehdejší politické reprezentaci se nabalili extremisté, zejména militantní složka Pravého sektoru, která si označení „fašisté“ plně zaslouží, a logicky přišla odpověď z druhé strany. Tím neříkám, že lze západní Ukrajinu, Kyjev a celý Majdan natřít nahnědo. Stejně tak nemůžeme říci, že každý rusky mluvící Ukrajinec poklonkuje ruskému imperialismu.
Nyní ale úkolem číslo jedna je předejít občanské válce a zabránit balkanizaci této nesmírně důležité oblasti, a to lze jedině obnovením veřejné moci – tedy odzbrojením ilegálních skupin a volbami, které by měly být garantovány zvenčí Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Exprezident Klaus řekl, že situaci by měli řešit ti, kteří ji tam rozpoutali, což podle něj byla i západní Evropa s USA. Souhlasíte s ním?
Na ukrajinské situaci mají podíl skoro všichni klíčoví hráči. Začal bych tehdejší ukrajinskou vládou, která zvedla odpor lidí. Dalšími viníky jsou Spojené státy a Rusko. Moskva není bez vlivu, ale její vina je podstatně menší a nějakou dobu hrála vynucenou hru. Jako klíčový ale vidím strategický záměr USA, které do konfliktu vtáhly svého spojence, tedy Evropskou unii.
Hovoří se o další studené válce mezi Západem a Ruskem. Souhlasíte s tím?
Oživení studené války určitě hrozí. Situace se liší také tím, že neexistuje bipolární svět, ale multipolární s několika globálními centry. Rusko je sice v meziimperiálním konfliktu s USA slabší, ale může se obrátit jinam a obchodovat s Čínou, Indií a jinými ekonomikami. Proto také zpochybňujeme racionalitu některých návrhů hospodářských sankcí vůči Rusku.
Říkáte tedy, že si nemůžeme dovolit rozzlobit Rusko?
Jsem zastánce reálpolitiky, nechápu ji jako ošklivý pojem, a ta se z velké části týká konkrétních zájmů – hlavně ekonomických, ale i souvisejících vojensko-strategických. Proto bychom měli domýšlet efekt tak, aby na něj lidé nedopláceli. Nebojím se rozzlobeného ruského medvěda, ale toho, že tento duel USA a Ruska nakonec budou muset zaplatit občané EU, tedy i ČR. Zahnat totiž v multipolárním světě Rusko do kouta vyvolává reakce, které se pak špatně zvládají.
Čím bylo zahnáno do kouta?
Tím, že je zužován jeho prostor, kde Rusko cítí, že má své zájmy. To je především otázka rozšiřování NATO, ale i světové ekonomiky a vzájemných obchodních a jiných hospodářských vazeb. Pokud totiž se má Rusko modernizovat, mělo by být součástí světové ekonomiky a světové finanční architektury. Naší blokací tuto modernizaci brzdíme.
Na druhou stranu si Rusko prostor rozšířilo anexí Krymu. Jak na ni pohlížíte?
Kdybych byl právní fundamentalista, tak se mohu odvolávat na některé mezinárodní smlouvy, které to berou jako narušení územní integrity. Jenže Krym je velmi specifická záležitost – je tam základna ruské černomořské flotily, která disponuje i strategickými zbraněmi, většinové rusky mluvící obyvatelstvo a roli hraje i to, že poměrně nedávné připojení k Ukrajině bylo administrativním rozhodnutím.
Kdybych byl právní fundamentalista, tak se mohu odvolávat na některé mezinárodní smlouvy, které to berou jako narušení územní integrity. Jenže Krym je velmi specifická záležitost – je tam základna ruské černomořské flotily, která disponuje i strategickými zbraněmi, většinové rusky mluvící obyvatelstvo a roli hraje i to, že poměrně nedávné připojení k Ukrajině bylo administrativním rozhodnutím. Chápu, že to Rusko udělalo jako určitý aktivní krok proti nebezpečí případné natoizace Ukrajiny, která by znamenala ztratit vliv v této oblasti. Tento krok určitě oslabil mezinárodní právo, ale je třeba připomenout, že Rusko tyto neoimperiální kroky dělá zřídkakdy, kdežto u USA lze nalézt tuto politiku velice často.
Každopádně to, že je Krym ruský, asi lze těžko zvrátit. Rozhodně ale nechci, aby salámovou metodou postupovala další dezintegrace Ukrajiny. Proto musíme jednat o budoucnosti, opět rehabilitovat mezinárodní právo, protože zejména pro malé státy, jako je ČR, je respekt k mezinárodnímu právu a mechanismům OSN jednou z posledních šancí, kterou mají.
Prezident Miloš Zeman pro případ ruského vpádu na východ Ukrajiny navrhl případný vstup vojsk NATO na ukrajinské území. Nedávno také mluvil o tom, že by Česko mohlo být mediátorem mezi Ukrajinou a Ruskem. Který scénář je reálný?
Výrok o vstupu vojsk byl velmi nediplomatický. Pokud jsme v určitou chvíli měli možnost díky vazbám na obě strany být určitým moderátorem konfliktu, tak jsme tímto výrokem o tuto možnost přišli.
Speciálně Miloš Zeman měl vazby na Američany, EU, Moskvu a mohl jako mediátor působit, ale tím jestřábím výrokem si zabouchl dveře přinejmenším na ruskou stranu. Cítím to jako chybu, která se podepíše na naší pověsti mediátora.
Putina někteří jeho kritici podezřívají, že se snaží obnovit Sovětský svaz. Souhlasíte s tím?
Nemyslím si, že jeho střednědobý cíl je obnovit slávu SSSR. To je nereálné. Ruská ekonomika tvoří tři čtyři procenta celosvětového HDP, kdežto evropská kolem 14–15 procent a americká asi dvacet procent celosvětového HDP. Putin hlavně potřebuje stabilizovat svou zemi a před místním obyvatelstvem se také předvádí v určitém hávu.
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.
