„Peníze z dávek obratem mizí v drogách a sociálních ubytovnách. Pokud stát brzy radikálně nezmění svůj přístup k vyplácení sociálních dávek, které rozdává, aniž úřady trvají například na tom, aby děti příjemců dávek chodily do školy, pak z Ústí už brzy bude jen ghetto,“ řekl Právu zástupce ředitele městské policie v Ústí nad Labem Jan Novotný.

Má zkušenosti z projektů městské policie na začleňování problematické mládeže. V ulicích Ústí a okolí ale strážníků ubylo. „Zatímco od roku 2006 počet strážníků rostl až na 204, tak letos jich máme 143. A na ulicích je to logicky znát,“ dodal Novotný.

Byt za 80 tisíc neprodejný

Kdo může, uteče, říkají místní. V Krásném Březně stál ještě nedávno byt 2+1 800 tisíc korun. Dnes se nabízí za desetkrát menší cenu, a stejně ho neprodáte. Čtvrť lemují zazděné, místy vypálené pavlačové domy. Je odpoledne. Pusto, prázdno. Nikdo se nevrací z práce, venku si nehrají děti. Místy se povalují odpadky, k nebi trčí ohořelé křeslo.

V Předlicích a Trmicích je naopak živo, po ulicích se toulají četné zevlující hloučky mladistvých. Hned vedle je nové dětské hřiště a maminka, očividně místní, si tam hraje s dětmi, které lezou v lanoví – jen pár metrů od haldy odpadků v rozbořeném domě.

Na druhém konci čtvrti překvapí dům s novou fasádou a novými okny, ale hned sousední dům je vypálený. I v chodbě rekonstruovaného domu je už patrná další devastace.

Jen slova a gesta

„Praha s tím léta nic nedělá, jen občas někdo přijede, pronese něco státotvorného do kamer, někdo  z vládní agentury pro sociálně vyloučené lokality promluví něco o rasové nesnášenlivosti, a přitom o lidi z této agentury tady nezavadíte,“ shrnuje pětatřicetiletá obyvatelka Krásného Března a oblastní novinářka s hlubokou znalostí místních poměrů, jejíž jméno redakce Práva zná. Píše, reportuje, ale marně. Nic systémového se ve skutečnosti neděje.

„Podnikavci nacpou početné rodiny a jejich příbuzné ze zahraničí do nezkolaudovaných objektů a místností, které vypadají hůře než prasečák, a pak od nich jen kasírují příspěvky na bydlení. Úředníci ze stavebního odboru přitom mají na tyto kšeftaře s brlohy zákonné páky, jak je tlačit, mohou vymáhat vysoké pokuty, ale nechávají to být. A dokonce jim bez potíží ještě vydají stavební povolení, byť je to očividně v rozporu se zákonem,“ konstatovala.

Všem na očích

Úřad práce, jenž by měl účelnost dávek prověřovat, nemá lidi. Stačí se podívat na pracoviště ústecké sociálky v den výplaty dávek. Stovky čekatelů i s příbuznými a dětmi zaplavují chodby. Úředníkům, kteří nápor sotva zvládají, dávají pocítit nevoli za zpoždění výplat.

„Jsem tu od rána a pořád jen čekám – a ta úřednice pořád něco chce. Jsem jí to už jednou řekla, ne? A já nemám čas pořád chodit na sociálku, taky musím na pracák,“ svěřovala se jedna temperamentní třicátnice druhé.

Po poledni frontu potřebných obchází muž v drahém oblečení, tmavé brýle na očích, zlatý řetěz kolem krku, obhlíží žadatele, s několika muži se bodře zdraví. Dává všem najevo, že je zde. Rozhlíží se a pak se vytratí.

Venku za rohem, přímo u magistrátu, se už činí drogový dealer. Všem na očích, hezky z ruky do ruky.

„Dávky by měly být vypláceny v kratších, třeba týdenních cyklech, aby příjemci peníze déle udrželi. Ne jednou měsíčně,“ dodal Novotný. Zákon to umožňuje, ale nevyužívá se.

A co teď dělá aktuálně Praha pro to, aby dávky z rukou potřebných nekončily v kapsách několika podnikavců? Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že aktualizuje mapu sociálně vyloučených lokalit. „Získá tak přehled o oblastech, ve kterých jsou lidé nejvíce ohroženi chudobou, a bude moci lépe zacílit finanční pomoc,“ oznámilo v tiskové zprávě.