Matka chlapce, který podstoupil Klim-Therapy v sanatoriu v Klimkovicích nedaleko Ostravy, poznala ve svém synovi bojovníka, jenž denně více než tři hodiny urputně cvičil. Lékaři mu dali naději, že při opakování terapie by skutečně mohl začít chodit.

A nejen to. Díky tomu, že tvrdě pracoval na svém pohybovém aparátu a vědomě spolupracoval s terapeuty, se začalo rozvíjet i jeho myšlení a zlepšoval se v mluvení.

„O této metodě jsem se dozvěděla od známých, jejichž syn ji podstoupil. Pamatuji si, že v sanatoriu opravdu začal díky této terapii chodit tříletý chlapec. A také jeden šestnáctiletý, který předtím chodil o berlích a za necelý rok obě odhodil. Přesto jsem věděla, že nepůjde o zázrak,“ popsala dopad, který měla první měsíční terapie, Ivana Stryková, matka Daniela.

Pobyt v Klimkovicích Danielovi pomáhá jak po fyzické, tak psychické stránce.

Čtyřletý Daniel při terapii v Klimkovicích

FOTO: Archiv Ivana Stryková

„Každodenní tříhodinové cvičení a následné dvouhodinové procedury znamenaly pro Danečka obrovský zápřah, ale bylo vidět, že některé činnosti ho bavily. Dokonce i v noci volal ze spaní, když se mu zdálo, že cvičí,“ dodala.

Podle lékařů by dítě tuto speciální metodu mělo v ideálním případě podstupovat čtyřikrát ročně. V sedmdesátých letech minulého století ji objevili ruští vědci. Chtěli tak pomoci kosmonautům, protože kdo se vrátil z vesmíru, kde na něho nepůsobila zemská přitažlivost, měl podobně ochablé svalstvo jako děti s mozkovou obrnou.

Nahrazuje svaly

„Děti nemají svaly, které by zapadaly do svalových smyček. Ty vlastně nahrazuje tento obleček. Nicméně není to jen o něm. Dítě v kleci nejprve zahříváme, pak přijde na řadu neuromobilizace. Zjistíme, kde má neuromoskulární výpadek, a posilujeme s ním. Až pak v oblečku trénuje chůzi nebo sedy,“ popsala průběh léčení garantka metody a šéflékařka Sanatoria Klimkovice Jarmila Zipserová.

Léčba se podle ní podobá tréninku maratónce. „Každá terapie je šitá na míru jednotlivému dítěti. A každé z nich má potenciál, šanci naučit se chodit. Je to intenzivní svalový trénink, jehož efekt se pozitivně přelévá i na kognitivní chování a myšlení. Ale může to trvat i roky,“ doplnila šéflékařka.

Začal i mluvit

Jenomže terapie je náročná nejen fyzicky a psychicky, ale i finančně. A tady nastává pro rodinu, která žije ve starém domku ve vesnici nedaleko východočeského města Lázně Bohdaneč, problém.

„Jsem přesvědčená, že pravidelné opakování terapie bude velkým krokem k synovým prvním samostatným krůčkům. Už po měsíci se mu výrazně zlepšila rovnováha, posílil trup, hýždě a stehna. Překvapivě také pozorujeme obří pokroky v mluvení, myšlení a vnímání věcí kolem,“ nadšeně popisuje efekt léčby maminka Daniela, ale zároveň dodává, že měsíční terapie vyjde v klimkovickém sanatoriu na více než osmdesát tisíc korun.

„Bohužel zatím na opakovanou léčbu nemáme potřebné finance a pojišťovna by snad mohla uhradit jen část jedné. Proto sháníme sponzora, který by Danečkovi zaplatil pobyt plánovaný na listopad. Za čtrnáct dní se musí zaplatit 44 tisíc korun,“ upřesňuje Ivana Stryková s tím, že lékaři zdůrazňují, jak je důležitá intenzita a opakování léčby alespoň třikrát v roce.

„My musíme myslet i na to, že nenaučí-li se Daniel chodit, budeme muset shánět peníze na přestavbu domku, který bude potřebovat bezbariérové úpravy. Zatím ho do schodů a po domě prostě nosíme v náručí,“ svěřila se s těžkou situací maminka, která se odmítá vzdát naděje, že její syn bude jednou chodit.