„Z biologického pohledu je pro tuto rybku životně důležité, aby dospěla co nejrychleji,“ řekl Právu Reichard, který spolu s Radimem Blažkem a Matějem Polačikem z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR životní cyklus této rybky – halančíka Kadlecova (Nothobrancius kadleci) – zdokumentoval.

Za jediný den vyroste 3 milimetry

Jejich zprávu ve čtvrtek publikoval odborný časopis EvoDevo. Jméno rybce dali čeští badatelé po Jaroslavu Kadlecovi, významném odborníkovi zkoumajícím život ryb.

Reichard, který byl jako většina ichtyologů v dětství akvaristou, v rámci studia evoluce životních strategií a stárnutí zkoumal dva druhy – N. kadleci a H. furzeri. Experimenty přímo v Mosambiku, doplněnými následnými chovy v Brně, prokázal, že průměrná doba, během níž rybka dospěje do pohlavní zralosti, je 17 dní u N. kadleci. Druhu N. furzeri to trvá jen o den déle. V několika případech dokonce N. kadleci dospěl už za 15 dní po vykulení z jikry.

„Rozdíl nebyl nijak zásadní, ale předpokládáme, že populace v sušších oblastech jsou pod větším tlakem, a tudíž zde ryby mají tendenci dospívat rychleji. Kam až může jít toto přizpůsobování a jak se odrazí na procesu stárnutí, je hlavním cílem našeho dlouhodobého projektu,“ vysvětlil Reichard.

Brněnský tým zdokumentoval i překvapivou rychlost, s níž rybky rostou. Za jediný den mohou vyrůst téměř o tři milimetry, což představuje skoro čtvrtinu délky rybky v dospělosti.

Kapr deset, jeseter sto

Srovnatelně „velké“ tropické rybky většinou dospívají až po několika měsících a dožít se mohou třeba i deseti let. Náš známý kapr dospívá teprve ve třetím až pátém roce, zato se může dožít několika desítek let. Doložené záznamy uvádějí například i více než stoleté jesetery.

Halančíka Kadlecova objevil brněnský tým shodou náhod.

„V Mosambiku je po občanské válce mnoho míst stále zaminovaných. To limituje většinu terénních výzkumů. A jelikož je to rybka extrémně krátkověká, prostě ji nikdo před námi nenašel,“ sdělil Reichard telefonicky Právu ze Skotska, kde je právě na odborném kongresu.

Populace je četná, jen rychle umírají

„Halančíci byli považováni za velice vzácné, ale bylo to tím, že většina expedic pracovala v zemi až po období dešťů, kdy je tam příjemněji, jenže to už byly ryby mrtvé,“ vysvětlil. „Jejich populace jsou docela početné, takže přes postupující infrastrukturu ohroženy nejsou.“

Atraktivně zbarvené rybky dorůstající kolem tří centimetrů žijí v sezónních přírodních nádržích, doslova v kalužinách, existujících jen několik týdnů až měsíců v období dešťů. Halančíci se v přírodě sotva kdy setkají se svými potomky.

Většina druhů stačí jen naklást jikry, než jejich nádrž vyschne. Jikry však přečkají do dalšího období dešťů a potěr se tak vykulí do „prázdné“ nádrže; dokážou dokonce čekat na vhodné podmínky i dva roky.