Potvrdil to Nejvyšší soud (NS) v nejnovějším verdiktu.

Jinými slovy: hlavní silnice nezakládá právo absolutní přednosti, kdy by si šofér mohl jet na hranici zákonem určeného rychlostního limitu. Ve hře je totiž podle soudu ještě faktor přizpůsobení jízdy podmínkám a hlavně jiným (konkrétním) okolnostem.

NS letos zamítl dovolání řidiče, který před více než třemi lety na Přerovsku srazil cyklistu, který vjel na hlavní silnici z vedlejší komunikace, z levé strany. Cyklista byl uprostřed pravého jízdního pruhu, když ho auto ve zhruba stokilometrové rychlosti nabralo zezadu.

Kolo odletělo stranou, cyklista vletěl na kapotu. Podle posudků řidič před nárazem nebrzdil. Cyklista na místě zemřel na následky těžkých zranění.

Deset měsíců s podmínkou

Okresní soud v Přerově řidiči uložil trest deset měsíců s podmínkou na dva roky. Zakázal mu také řídit motorová vozidla na jeden rok a šest měsíců. Řidičovo odvolání Krajský soud v Ostravě zamítl jako nedůvodné.

Hájil se tím, že na průběh nehody byly sice dva posudky, ale pak následoval třetí, který ten první z části zpochybnil, především co se týče rychlosti auta v okamžiku střetu.

Podle NS ale není rozhodující jen zákonem stanovený rychlostní limit. Klíčové je především to, že řidič nepřizpůsobil rychlost jízdy povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat.

„Obviněný si v dané situaci byl prokazatelně vědom výskytu cyklisty v prostoru křižovatky před sebou, tato osoba se zjevně chystala zapojit do provozu na komunikaci. Jeho povinností (řidiče) tak bylo věnovat této události zvýšenou pozornost. Navíc se v daný okamžik na silnici nevyskytovala žádná jiná vozidla či jiní účastníci silničního provozu, jak sám obviněný vypověděl, a nemusel tak svoji pozornost soustředit i jiným směrem,“ shrnul Nejvyšší soud.

Viděl ho, měl přibrzdit, i když jel po hlavní

„Zásadní okolností, která bez jakýchkoli pochybností vyplynula z dokazování a která vedla k vyslovení viny obviněného, je zjištění, že poškozeného cyklistu viděl na vedlejší silnici nejméně v době, kdy cyklista stál a chystal se vjet na hlavní silnici. Obviněný zjevně přestal věnovat poškozenému pozornost, ani nesnížil rychlost své jízdy a následně zaregistroval cyklistu až v okamžiku střetu s ním,“ uvedl soud.

Brzdná dráha vozidla obviněného totiž začínala až za místem střetu vozidla s poškozeným.

„Není vůbec žádných pochyb o tom, že hlavním viníkem dopravní nehody se smrtelným následkem je poškozený cyklista, který nedbal přednosti v jízdě. Ale veškeré okolnosti, za nichž ke smrti poškozeného došlo, svědčí též o spoluzavinění obviněného řidiče, který měl respektovat pohyb dalšího účastníka provozu,“ vysvětlil Nejvyšší soud.

Pokud by se podle něho šofér věnoval vzniklé situaci tak, „jak vyžaduje běžná míra opatrnosti, mohl zareagovat způsobem, jímž by nehodě zabránil, minimálně by nemuselo dojít k tak fatálnímu následku“.

I když dovolání řidiče Nejvyšší soud zamítl, z podmínky nakonec sešlo, neboť i na tohoto obviněného se vztahuje amnestie bývalého prezidenta Václava Klause.