Článek
Jak hodnotíte rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS) o vynětí exposlanců ODS z pravomoci trestního řízení?
Já to jednoznačně vítám. Je to konzistentní rozhodnutí, protože podobně rozhodoval NS v případě poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky a tam také řekl, že jednání na půdě Poslanecké sněmovny podléhá imunitě.
Jsem přesvědčen o tom, že jakékoliv politické jednání, které spočívá třeba i v nabídnutí nějaké funkce, nemůže být trestným činem.
Mění rozhodnutí soudu nějak náhled na imunitu poslanců? Někteří odborníci mluví o rozšiřujícím výkladu soudu.
Ne. Já tvrdím, že Nejvyšší soud už zkrátka jednou ve vztahu k imunitě judikoval, že jednání na půdě Poslanecké sněmovny nepodléhá trestnímu právu a to jednání nemůže být trestné.
A vzdání se mandátu je politický projev, který se stal na půdě Sněmovny a kterým byl ten čin završen. Nejvyšší soud v tom judikátu jednoznačně říká, že to je projev poslance.
Podle vás už tak v tom stíhání nelze pokračovat?
Myslím si, že to je konec, že přes toto rozhodnutí zkrátka vlak nejede. Nejvyšší soud to řekl jednoznačně. Buď policie nezná ústavu, což tedy nechápu, nebo ji zná, ale myslela si, že to nějak obejde. Obojí je špatně.
Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan nicméně předeslal, že policie se nyní bude snažit prokázat, že ta jednání o trafikách pro exposlance se vedla i mimo Sněmovnu. Ani v takovém případě by neměla šanci v tom řízení pokračovat?
Ale tady nejde o žádný trestný čin, poslanec se zkrátka vzdal mandátu a odešel. Vezměte si třeba příklad bývalých poslanců ČSSD Miloše Melčáka a Michala Pohanky, kteří byli naopak tlačeni k tomu, aby se mandátu vzdali, jinak že budou vyloučeni ze strany. To by pak podle tohoto výkladu bylo vydírání a museli by pak odstíhat celé tehdejší vedení ČSSD.
Podle vyjádření státního zastupitelství nicméně stíhání všech zúčastněných i nadále pokračuje. Je to tedy podle vás vzhledem k judikátu Nejvyššího soudu vůbec možné?
Stíhání může pokračovat pouze u toho druhého skutku, tedy sledování manželky tehdejšího premiéra. Tvrdím, že ve vztahu k tomu skutku týkajícího se postů pro exposlance to stíhání pokračovat v žádném případě nemůže a mělo by být okamžitě ukončeno.
Nehledě na to, jestli se policii podaří prokázat i nějaké jednání mimo Sněmovnu?
Určitě. Myslím si, že policie by měla honit skutečné pachatele trestných činů a ne si vymýšlet takovéto konstrukce. Nejvyšší soud ji významně klepnul přes prsty, dal jí jasné limity a řekl, že toto není trestný čin. Tak nevím, co by tam dále měli dělat.
Jany Nagyové a Romana Bočka, kteří měli jednání zprostředkovávat, se ale rozhodnutí soudu netýká. Je tedy možné, aby oni byli stíháni dál?
Pokud se řekne, že vzdání se mandátu není trestným činem, tak přeci nemůže být stíhána ani paní Nagyová nebo pan Boček. To přeci odporuje zdravému rozumu, aby ti v uvozovkách hlavní pachatelé byli zproštěni a nějací prostředníci naopak souzeni. To nedává smysl. Trvám na tom, že by mělo být ukončeno i jejich stíhání.
Vyplývá podle vás z rozhodnutí soudu i to, co je tedy ještě možné považovat za politický projev poslance a co už nikoliv?
Tady Nejvyšší soud řekl, že vzdání se mandátu je osobní právo toho poslance. A kdyby ten poslanec hlasoval třeba pro zrušení peněz, tak patří do blázince, ale není to trestný čin. Život bude přinášet další a další příběhy a Nejvyšší soud nemůže podat přesné vymezení té hranice, nemůže se vyjadřovat abstraktně.
Nedal tím ale soud poslancům tzv. bianko šek, tedy že si na půdě Sněmovny mohou dělat, co chtějí?
Ne, to nikoliv. Právo se ale vždy musí zabývat konkrétním činem, právo není abstraktní a tu obecnou hranici řešit nemůže. To řeší ústava a Nejvyšší soud pouze provedl v tomto případě její výklad.
Pokud se stane ve Sněmovně něco dalšího, třeba i vražda, tak budou nepochybně zahájeny úkony trestního řízení a bude se k tomu nepochybně opět vyjadřovat Nejvyšší soud.
