Článek
Obsáhlé zdůvodnění svého kroku popsal v dopise, který spolu s medailí zaslal na Hrad. Podle dostupných informací je to jediný oceněný, který státní vyznamenání po roce 1989 vrátil.
Brázda medaili zabalil do krabičky a 28. února poslal do Kanceláře prezidenta republiky. "Poslal jsem ji doporučeně, měli by ji tam pravděpodobně již mít," řekl výtvarník. Doplnil, že jedněmi z posledních důvodů, které ho přiměly státní vyznamenání vrátit, jsou Klausovy výroky o bývalém prezidentovi Václavu Havlovi. V dopise zmiňuje ale i Klausův negativní postoj k Evropské unii, jeho názory v oblasti ekologie či "nadměrný příklon k Rusku".
"Protože nechci mít s tímto panem prezidentem společného nadále nic, tedy ani vyznamenání od něj, vracím je a prosím o předání medaile zpátky do jeho rukou," napsal na Hrad.
Brázda: Medaili znehodnotily ruce, které ji předávaly
Brázda je považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů druhé poloviny 20. století, jeho dílo vystavila v posledních letech i Národní galerie v Praze. Do konce 80. let a ještě dlouho poté však zůstávalo zcela stranou pozornosti většiny odborné i širší veřejnosti. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, odkud byl v roce 1948 vyloučen.
Výstava Pavla Brázdy s názvem Lidská komedie v pražském Obecním domě
Učil se malířem pokojů, v letech 1951 až 1953 navštěvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze. Pravidelně mohl vystavovat až po roce 1989, kdy jeho dílo - stejně jako třeba práce jeho ženy Věry Novákové či generačního souputníka Ivana Sobotky - začali soustavně prosazovat výtvarník Viktor Karlík a Terezie Pokorná, a to nejen na stránkách řady čísel Revolver Revue. Za rok 1991 obdržel Pavel Brázda Cenu Revolver Revue. První velkou výstavu měl společně se svou ženou Věrou Novákovou roku 1992 v PKC Ženské domovy v Praze.
Státní vyznamenání, které Brázda nyní vrací, mu prezident Václav Klaus udělil 28. října 2008. Práce Pavla Brázdy mohou diváci aktuálně vidět na výstavě v pražském Obecním domě.
"V poslední době jsem si uvědomil, že ani taková hračka, jakou je medaile, znehodnocená rukama, které ji předávaly, mi nepřirostla k srdci. Zůstala mi nakonec přece jen vzdálená a cizí a její odeslání je pro mne dnes úleva, neboť za další držení tak nepotřebné a zdiskreditované věci bych se mohl už jen stydět. (…) Byť by i současný Václav Klaus mohl a měl být tak jako každý člověk přijímán s pochopením, stal se podle mého názoru v posledku odstrašujícím a varovným příkladem prezidenta, jaký by tu už nikdy neměl být," řekl.