Je vám v současné době politicky bližší ODS, nebo ČSSD?

S konkrétními kroky, které dělá současná koaliční vláda, se téměř vůbec neshodujeme. Podstatně více se shodujeme se soc. dem., například ve zdravotnictví či sociálních službách. Domnívám se, že přestože můžeme najít velké množství rozporů mezi naším programem a programem soc. dem., tak není čas na hrdinství. Je třeba poukázat na to, že to, co dělá současná vláda, je ostudou pravice. Její kroky nejsou pravicové – jsou špatné, a někdy i hloupé. Takže větší programový průnik bychom našli u ČSSD.

KDU-ČSL zvažuje změnu názvu. Vadí jim i termín "křesťanská"

Ale téma, které nyní hodně rezonuje celou politikou, jsou církevní restituce. Jak se k nim stavíte?

Je zbytečná diskuse o tom, má-li k narovnání dojít, nebo ne. To je už, myslím, vyřešeno rozhodnutím Ústavního soudu. Co bylo ukradeno, má být vráceno. Debata je nad konkrétními věcmi, především nad finančním vyrovnáním. Tam se dá určitě diskutovat, jaká má být míra. Je to dohoda sedmnácti církví a náboženských společností se státem a my vítáme, že po 22 letech už konečně tato norma prošla Sněmovnou. Předpokládám, že naši senátoři tento návrh podpoří.

Když jste přemýšleli, proč jste se v roce 2010 nedostali do Sněmovny, k čemu jste došli?

Teď budu muset kritizovat své předchůdce. Prošli jsme hlubokou sebereflexí, udělali jsme si určité analýzy, a myslím, že to tehdy zapříčinily tři zásadní trendy.

Tím prvním byla celospolečenská situace, kdy všechny strany, které byly zastoupeny ve Sněmovně, přišly o statisíce hlasů. A to včetně ČSSD, která přišla o půl miliónu voličů, a včetně komunistů. KDU-ČSL to postihlo taky, stejně jako Stranu zelených, jenže my jsme začínali z jiného základu. Tři procenta, o která jsme přišli, nás stála místo ve sněmovní lavici.

Ta druhá chyba začala kotrmelcem Miroslava Kalouska, který začal v roce 2006 vyjednávat o vládě se soc. dem. za podpory komunistů, což byla první rána, kdy došlo k velkému pnutí a KDU-ČSL byla jediná strana, která dokázala svého předsedu přimět k odstoupení.

Pak byl zvolen Jiří Čunek, který byl dost kontroverzně vnímán kvůli různým kauzám, které jsou ještě dodnes brány jako synonymum něčeho negativního. Potom nastoupil Cyril Svoboda, který svým soudním sporem s charitativní organizací stranu znevěrohodnil. Spousta těch věcí jak vůči Čunkovi, tak vůči Svobodovi byla nespravedlivá, ale poškodilo nás to, podílelo se to na našem neúspěchu.

Třetí chyba tkví v tom, že se nám tehdy nepodařilo voliče přesvědčit, že KDU-ČSL je řešením pro ČR. Podařilo se to dvěma jiným stranám. Čím dál tím více se ukazuje, jak to tehdy bylo „reálné“. Voliči už asi prozřeli. Volební průzkumy ukazují, že jich prozřelo takřka devět desetin. Tehdy jsme ale neuměli marketingově správně pojmout kampaň.

Jaká témata chcete akcentovat, abyste uchopili segment „nekatolických“ voličů?

O tom právě intenzivně debatujeme. Do sněmovních voleb ještě zbývá nějaký čas. Je jasné, že v rodině v tradičním pojetí už spousta lidí nežije. Lidé se rozvádějí, a nevyhýbá se to koneckonců ani členům KDU-ČSL. Stejně tak se dnes už polovina dětí nerodí v manželství, což neznamená, že bychom o samoživitelky nebo o lidi, kteří žijí „na divoko“ neměli zájem.

A v tomhle bude třeba posun, který bude pro mnoho lidí překvapivý. Protože i to jsou lidé, které by KDU-ČSL chtěla oslovit a nabídnout jim svůj program.

Neuvažujete, že byste z názvu vypustili slovo „křesťanská“?

Na tohle téma jsme vedli velice intenzivní debatu. Sám jsem vytvořil určitý argumentář o změně názvu strany. Za první republiky byla strana víceméně katolická, což dnes už není pravda, za těch osmdesát let jsme se výrazně posunuli. Československá strana lidová vůbec nepotřebovala mít v názvu to slovo, to se tam dostalo spíš reminiscencí na německou CDU.

Diskutovali jsme o tom, názory jsou v podstatě dva. Možnost, že bychom se změnili na pouze lidovou stranu, tu zůstává, ale vedení strany tento krok nehodlalo učinit. Letos v prosinci bude však nevolební sjezd, který se bude zabývat změnou stanov. Ta bude velice razantní a změna názvu strany je i součástí stanov.

Zatím je tam jeden návrh, který prošel vedením strany, a to je ten, aby se slovo „československá“ změnilo na „česká“, protože to mnohým lidem údajně vadí. Prý jsme ještě nepostřehli, že se rozpadla federace. Já ale myslím, že na sjezdu bude intenzivní debata a změna názvu strany bude diskutována. Navržených variant názvu bylo asi osm nebo devět.

Určitý rozruch také vzbudil Libor Michálek, váš senátní kandidát v Praze 2. Ten je společný kandidát KDU-ČSL, zelených a České pirátské strany. A to je programově velmi nesourodá koalice: mezi vámi a dejme tomu piráty budou určitě diametrální rozdíly. ČPS rozhodně není nijak konzervativní.

Ty rozdíly jsou určitě i mezi námi a Stranou zelených. S piráty už máme konkrétní komunální zkušenost, kandidovali jsme společně v jednom pražském obvodu. Pan Michálek nezosobňuje program jednotlivých stran, to by skutečně bylo nemožné a bylo by to neslučitelné. Dohodli jsme se na širší podpoře, bylo to přání i pana Michálka, protože nechtěl kandidovat jako stranický kandidát. Stál o podporu stran, které v boji s korupcí něco dělají a mají jeho důvěru.

To, že se pan Michálek jako křesťan s piráty a zelenými v určitých směrech nemůže plně ztotožnit, je jasné. Na druhé straně si tyto koaliční podporovatele vybral z trochu jiných důvodů. V současné době, kdy míra korupce v ČR je výrazně nadprůměrná v celé EU, není čas na hrdinství a lidé dobré vůle se musejí snažit, aby v Senátu byly skutečné osobnosti, které proti korupci jen nekecají, ale něco konkrétního proti ní udělaly. A to je případ pana Michálka.

Domníváme se, že Senát je prostor právě pro lidi, jako je on. Že by měl mít podstatně menší afinitu ke stranickým tričkům a měly by se tam dostávat skutečné osobnosti. A to podle nás pan Michálek je.

Co dělá KDU-ČSL konkrétně v boji s korupcí?

V současné době máme své zástupce v Senátu a dlouhodobě prosazujeme, byť se nedaří najít další podporu, úplné zrušení anonymních akcií a naplnění účinnosti zákona o státní službě. Toto dlouhodobě deklarujeme, bohužel se nám to nedaří prosadit. Jsou to konkrétní a hmatatelné činy, které se dají udělat, ale není za tím vůle ostatních stran.

Přejděme k prezidentské volbě. KDU-ČSL má oficiálního kandidáta, kterým je Zuzana Roithová. Kandiduje však i další člen strany, exposlanec Jiří Karas. Jaký je váš postoj k této situaci?

Jedinou kandidátkou, kterou podporujeme do prezidentských voleb, je Zuzana Roithová.

Nicméně Jiří Karas je dlouholetý člen vaší strany a představitel určitého směru.

On už v posledních volbách naším poslancem nebyl, takže to je spíš historie. Každopádně když jsme ve vedení strany hovořili o možném kandidátovi, tak jméno Jiřího Karase vůbec nepadlo. On se ani o tuto možnost nepřihlásil. Hovořilo se o dvou lidech, a těmi byli Petr Pithart a Zuzana Roithová.

Petr Pithart by do přímé volby nešel, protože zákon o ní, tak jak byl schválen, nepovažuje za ideální.

Brzy se bude konat v Praze Prague Pride, pochod homosexuálů. Jak se k němu staví KDU-ČSL?

Svoboda slova je bezpochyby důležitá a určitě na to mají právo. Můžeme mít každý osobně jiný názor na akce typu „naleštěná prdelka“, takové akce bych se asi nezúčastnil. Ale pokud nebudí veřejné pohoršení a pokud je to povoleno magistrátem, nevidím v tom zásadní problém.

Já bych do toho průvodu nešel, to ale neznamená, že nemůže proběhnout. Koneckonců se v Praze sešla například i taková Holešovská výzva, s níž také nesouhlasím, ale je to jejich právo. Tak to prostě je.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.