Článek
Neobyčejný příběh se začal psát v roce 1999, kdy muž ztratil své doklady. Na ně pak další muž uzavřel se soukromou společností smlouvu o finančním pronájmu. Jeho jednání soud ohodnotil jako podvod a muže pravomocně potrestal. Smlouva ovšem žila dál svým vlastním životem, navíc obsahovala rozhodčí doložku, a když pak firma včas nedostala peníze, rozhodl soukromý rozhodce ve prospěch společnosti. O tom ale pravý vlastník dokladů vůbec netušil, pátrat se po něm nenamáhal ani rozhodce.
ÚS již dříve judikoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti.
Pražský soud pak na základě dokumentů od rozhodce nařídil na majetek pravého vlastníka dokladů exekuci.
Poškozený se proto obrátil na odvolací soud, ten ale argumenty o ztracených dokladech smetl ze stolu s tím, že pro jeho rozhodování to není podstatné, a exekuci potvrdil. Muž se ale nevzdal a obrátil se se stížností na ÚS, který se ho v jeho doposud marném boji zastal, verdikt soudu zrušil a nařídil nové projednání věci.
Soudy neobhájily právo poškozeného
„V rámci odvolacího řízení nebylo k námitkám dotýkajícím se otázky pravomoci rozhodce nijak přihlédnuto, ač stěžovatel řádně a úplně prokázal, že smlouvu s oprávněným nikdy nepodepsal, a tudíž jí ani nemůže být vázán. Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Bylo-li stěžovatelem jednoznačně a bez pochybností prokázáno, že oprávněnému proti němu žádné právo nevzniklo, je zřejmé, že takovému neexistujícímu právu nelze poskytnout ochranu ani v řízení exekučním,“ konstatoval senát v čele s Ivanou Janů.
Janů pak notně vytahala za vlasy soudce pražského soudu. „ÚS již dříve judikoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti,“ zhodnotila postup soudu Janů.