Nejde přitom jen o slovíčkaření, u soudu totiž takový rozdíl může znamenat rozdíl mezi podmínkou a několikaletým pobytem za mřížemi.

Rozdílný pohled na trestání distribuce dětské pornografie se projevil na případu muže ze Žďáru nad Sázavou, který pomocí e-mailů rozesílal a přijímal zprávy s dětskou pornografií. Policisté zjistili, že šlo o několik desítek fotografií a videí, na kterých byly zachyceny děti při souloži s dospělými, orálním pohlavním styku s dospělými a jiných sexuálních praktikách nebo v různých sexuálně vyzývavých pozicích.

Soud muže potrestal podmínkou, s čímž se nesmířil státní zástupce a odvolal se. Jenže odvolací soud jeho argumentaci nepodpořil a stejně se zachoval i NS k dovolání Nejvyššího státního zastupitelství.

Je e-mail částí přístupné sítě?

Spor se přitom točí kolem toho, zda se dá e-mail vnímat jako část veřejně přístupné počítačové sítě.

„Veřejně přístupnou počítačovou sítí je především internet jako světová informační počítačová síť a jiné podobné informační systémy. NSZ vyslovil přesvědčení, že mimořádná účinnost elektronické komunikace, kterážto je do značné míry i anonymní, zřejmě vedla zákonodárce k tomu, aby šíření pornografických děl prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě učinil přísněji trestným nežli 'prosté' šíření pornografie,“ napsal do dovolání šéf žalobců Pavel Zeman s tím, že e-mail navíc při své cestě internetem přechází přes několik serverů, kde lze obsah zachytit, navíc zprávy pak zůstávají ve schránce uloženy a dostat se k nim může i jiný člověk než adresát e-mailu.

Policista: e-mail nejsou obálky s adresou

Podle názoru NS lze ale na rozesílání e-mailů nahlížet stejně jako na posílání klasických dopisů v obálkách.

„E-mailové zprávy a jejich obsah posílaný prostřednictvím internetu nejsou veřejně přístupné. Přestože obviněný využil k šíření pornografických děl e-mailových zpráv zasílaných prostřednictvím sítě internet, z povahy těchto zpráv vyplývá, že k jejich obsahu si mohou legálně zjednat přístup pouze odesílatel a příjemce, popřípadě snad omezený okruh osob činných pro poskytovatele připojení, resp. že k pornografickým dílům měli přístup toliko konkrétní adresáti e-mailových zpráv, nikoli široký, předem nevymezený okruh osob, jak by tomu bylo v případě, že byl skutek spáchán např. televizí, filmem nebo vystavením takového pornografického díla na veřejně přístupných stránkách internetu,“ argumentovali soudci NS v čele s Petrem Šabatou.

Názor NS překvapil i ostříleného kriminalistu a odborníka na elektronickou komunikaci Václava Píseckého z pražské policie.

„Internet je především veřejně přístupná počítačová síť. Synonymem pro slovo veřejné je otevřené. Internet je zcela otevřená počítačová síť, kam se může připojit kdokoliv, bez nutnosti se někde registrovat, resp. bez nutnosti prozrazovat svoji pravou identitu. Rozhodně se tedy nedá říci, že všichni uživatelé sítě internet mají možnost se poznat a znát. E-mail je nedílnou součástí internetu. Srovnání s klasickou poštou není vhodné, neboť ve většině případů je klasická poštovní adresa jednoznačný identifikátor příjemce. Proti tomu u elektronické adresy nemáte jistotu, kdo a kde přesně se za ní skrývá,“ upozornil Písecký.

„Nutné je zmínit také fakt, že šíření dětské pornografie probíhá v dnešní době téměř výlučně pomocí elektronických komunikačních kanálů, tedy i elektronickou poštou. Jedna z možností, jak účinně bojovat s dětskou pornografií, je postihovat také sdílení, šíření a výměnu materiálů s touto tematikou. Zcela jistě by to přispělo k vyšší ochraně dětí a mládeže před podobnými jevy,“ dodal policista.