Bratři Mašínové, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda. Pětice mladých přátel, která se vydala počátkem 50. let na cestu ozbrojeného odporu. Více než tři roky po nenáviděném únoru 1948 vzali tito mladí lidé do rukou zbraně.

Chlumec nad Cidlinou, 13. září 1951. Do města přijíždí vůz taxi obsazený mašínovci. Automobil je odcizený, taxikář skončil přivázaný ke stromu.

Příslušník SNB Oldřich Kašík v tu chvíli ještě netuší, že prožívá poslední chvíle života. Plán byl jasný. Získat zbraně pro další činnost. Vše se ale zkomplikovalo.
Událost popsal v komentáři pro Právo dokumentarista Miroslav Kačor. V předsíni služebny SNB, kam se Ctirad dostal pod záminkou nahlášení krádeže, se odehrává drama, na jehož konci je mrtvý člověk. Ctirad rozbíjí nečekaně zezadu Kašíkovi, který byl s největší pravděpodobností neozbrojen, hlavu ocelovou tyčí.

Příslušník SNB ale stále žije. Ctirad přidává ještě pět nebo šest ran. Smrtící útok dokonává jeho bratr dvěma výstřely z pistole.

Život je plný paradoxů. Kačor totiž zjistil, že zastřelený Kašík byl v hledáčku StB. Jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek.

Honzátko měl ruce svázané za zády. Paumer Právu řekl, že strážmistra omámili, ale tvrdil, že ho nesvázali.

Honzátko měl ruce svázané za zády. Paumer Právu řekl, že strážmistra omámili, ale tvrdil, že ho nesvázali.

FOTO: Právo

Podivnou příchuť má i taxikářův příběh. Když se mu podařilo zbavit pout, rozhodl se na silnici zastavit vůz, který by ho dopravil do Prahy. V té době ale byl provoz minimální. Nakonec čekajícímu svitla naděje. Blížil se automobil. Nezastavil však. Byl to totiž ukradený taxík, kterým se mašínovci vraceli z Chlumce nad Cidlinou...

Odzbrojit, svázat, uspat a oddělat

Ctirad Mašín ani rok a půl před smrtí nepochyboval, dokonce otevřeně mluvil o cíleném zabíjení. „To, jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost. Tohle jsou všechno darebáci. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme,“ komentoval Mašín přepadení v Chlumci v rozhovoru se svým přítelem, který zveřejnil server iDnes.cz.

Také Paumer, který zemřel loni, nelitoval obětí, které za jejich skupinou zůstaly.
Ctirad měl už 13. září 1951 v hlavě plán, jak se s esenbákem nejlépe „vypořádat“. Jeho slovy okecat, odzbrojit, svázat, uspat chloroformem a oddělat. Co nebylo uskutečněno poprvé, přišlo na řadu vzápětí.

Krveprolití totiž neskončilo. Následoval čin, který je dodnes nejvíce pro svou brutalitu odsuzován. Čelákovice, 28. září 1951. V ukradené sanitce, jejíž posádka skončila přivázaná a omámená chloroformem v lese, přijíždí Ctirad společně s Paumerem a Janatou. Nic netušící mladý strážmistr SNB Jaroslav Honzátko ( 28) je pod záminkou nehody vylákán ze služebny. Na místě vyfabulované nehody je spoután a odvezen sanitkou zpět.

Na služebně vypuká krvavá řež. Honzátko, který má těhotnou ženu a malého syna, je s rukama svázanýma za zády Ctiradem omámen chloroformem. To však Mašínovi nestačí. Bere do rukou skautskou dýku. Honzátkovi, ač je zcela neschopen jakékoliv obrany, nemilosrdně podřezává krk.

Paumer, který v době přepadení čekal v automobilu, po listopadu 1989 zpochybnil, že byl Honzátko podřezán spoutaný. Fotografie brutálního útoku, které vyšetřovatelé pořídili přímo na místě, ale ukazují něco jiného. Ctirad také tvrdil, že byl veden obavou z prozrazení.

Bratři Mašínové navíc tento čin vždy obhajovali válkou vyhlášenou komunistickému režimu. Jejich kritici argumentují tím, že podle mezinárodní úmluvy o zacházení s válečnými zajatci šlo tedy v Honzátkově případě o válečný zločin.

Další mrtvý kvůli 900 tisícům

Tentokrát útočníci neprchají s prázdnou. V Čelákovicích se jim podařilo odcizit větší množství zbraní. Na kontě skupiny tak byli dva mrtví. Další ale měli následovat.

Takřka po roce se mašínovci opět vydali do akce. 2. srpna 1952 Josef Mašín společně se Švédou přepadli u obce Žleby u Čáslavi vůz n. p. Kovolis, který vezl výplaty. Výsledek přepadení? Zastřelený pokladník Josef Rošický a ukradených 900 tisíc Kčs.

Josef Mašín vždy tvrdil, že Rošický zemřel při vzájemné potyčce. Dokumentarista Kačor ale odkazuje na jinou verzi. Lékařská pitevní zpráva hovoří o zásahu dvěma výstřely, jeden z nich byl přitom veden z větší vzdálenosti.

Ukradené peníze měly být použity na osvobození Ctirada, který skončil ve vězení. To ale nebylo nutné, protože na svobodu byl propuštěn na amnestii. Ukradené statisíce tak byly využity jinak. Podle Kačora byly prohýřeny a ani jedna koruna nešla na odbojovou činnost. Hovoří se o nákupu motocyklů, kožených bot, módního oblečení nebo rozkládacího gauče.

Policejní stanice v Čelákovicích, kde byl Honzátko zavražděn. Záhy po činu byla stanice zrušena.

Policejní stanice v Čelákovicích, kde byl Honzátko zavražděn. Záhy po činu byla stanice zrušena.

FOTO: Právo

Paumer tvrdí něco jiného, motorky byly podle něj určeny pro akce skupiny. „Použili jsme jen zhruba 60 tisíc. Koupili jsme si dva motocykly, s nimiž jsme jezdili na akce. O zbytek peněz nás připravila reforma, která je znehodnotila. Stát je dostal vlastně zpět,“ řekl v roce 2008 v rozhovoru pro Právo.

Hasiči vystřelil oko

V srpnu 1953 mašínovci odcizili 100 kilogramů výbušnin. Dne 7. září se znovu střílí. Ctirad Mašín společně se Švédou zapálili mezi Vyškovem a Kroměříží celkem 17 stohů slámy. Do cesty se jim ale dostal dobrovolný hasič Jan Lecián. Přežil, ale s těžkými následky. Hasič byl Ctiradem dvakrát postřelen, jedna z kulek přitom zasáhla pravé oko. Ctirad přitom udělal chybu, která by mohla přivést na stopu bezpečnost. Podle Kačora použil pistoli, kterou Josef zastřelil Kašíka.

Po této akci se mladíci vydali na útěk z ČSR na Západ. A to přes území NDR. Hranici překročili 3. října 1953. Vypukly střety s místními bezpečnostními složkami. Skupina si připsala na konto další tři mrtvé. Například 10. října zastřelí Ctirad na železniční stanici ve městě Uckro východoněmeckého policistu. Tlak se stupňuje, zatčen je Janata, posléze zraněný Švéda. Po vydání do ČSR je čeká soud a v roce 1955 poprava.

Bratři Mašínové spolu s Paumerem, byť zraněným, ale šťastně unikají a dramatickou pouť končí ve vysněném Západním Berlíně.