Článek
Na odstraňování statisícových škod však budou potřebovat ještě několik dní. Celou středu, kdy si rodina musela vzít dovolenou, likvidovali trosky střechy, trámů, izolace a střepů poseté ve vzdálenosti desítek až stovek metrů po několika sousedních zahradách.
Mohutný třicetiletý ořech tornádo doslova vysálo ze země i s kořeny a odneslo ho sedm metrů za zahradu. Podobně si poradilo i se skleníkem, který kompletně vysklilo a také vytrhlo ze základů. Větrný živel si podobně pohrál i s několika dalšími ovocnými stromy.
Úterní den však katastrofě, která měla přijít, nic nenasvědčovalo. Rodina se už těšila na středu, že se budou koupat v bazénu. Pak se ale nebe nad pardubickou městskou částí zatáhlo, pak zahřmělo.
„Slyšeli jsme obrovskou ránu, myslela jsem si, jestli zase někde něco nevybuchlo, ale najednou jsme viděli obrovský trychtýř, jak se žene k našemu domu. Ještě na nás manžel zavolal, ať se rychle schováme,“ vzpomíná s napětím a vyčerpáním na úterní podvečer Jaroslava Kroupová.
„Najednou se setmělo a vzduchem začal rotovat mohutný vír. Ve výšce stovek metrů se najednou objevila letící trampolína, ani nevím, odkud přiletěla a mířila na Starý Máteřov,“ popsal Právu okamžiky řádícího tornáda Adolf Kroupa.
„Jenom jsme zavřeli dveře od balkónu, najednou obrovský rachot a už jsme viděli, jak se zvedá střecha. V tu chvíli nám bylo jasné, že je hodně zle. Vešli jsme do sousední místnosti a místo střechy viděli jen nebe,“ přidala se manželka majitele domu.
„Bylo to opravdu šílené, to tornádo odneslo nejenom střechu, ale desítky metrů létaly i mohutné krovy. Část střechy tak desetkrát na sedm metrů uletěla více jak sto metrů do pole za naším domem,“ popsal řádění živlu majitel domu.
„Nejvíce se teď bojíme dalšího silného větru a deště, střecha je jen provizorně přikrytá. Co šlo, jsme z vrchu odstěhovali a zbytek přikryli. V úterý bylo navíc vše pod vodou, teď už se nám naštěstí podařilo alespoň tu vodu zlikvidovat, i když sádrokartony jsou nasáklé pořád,“ smutně dodala Kroupová.