Dům z roku 1880 byl v roce 1920 přestavěn do dnešní podoby. „Má nezpochybnitelné architektonické kvality, je v dobrém stavu a nic nebrání jeho užívání. Je dochován včetně mnoha původních historických detailů,“ řekl k tomu jednatel Klubu Za starou Prahu Richard Biegel. Poukázal přitom na to, že Národní památkový ústav ve svém stanovisku demolici domu vyloučil.

Magistrátní odbor památkové péče však s demolicí přesto souhlasil, takže investor nyní může požádat stavební úřad pro Prahu 1 o rozhodnutí o odstranění stavby. Pak už bourání nebude stát nic v cestě.

Magistrát: Zase tak cenný ten dům není

„Souhlas s demolicí domu jsme dali po dvou až tříletém jednání s mnoha architekty a urbanisty. Klub za starou Prahu si myslí, že jde o historicky cenný dům, ale mnozí jiní odborníci si myslí, že zase tak cenný není,“ řekl Právu ředitel odboru památkové péče pražského magistrátu Jan Kněžínek.

Současně popřel, že by na parcele místo pětipatrového současného domu měla být postavena devítipatrová budova, která by narušila výškovou linii sousedních domů. „To byl jeden z prvních návrhů, ten jsme ovšem zamítli. Nic takového by projít nemohlo,“ dodal Kněžínek.

Klub Za starou Prahu žádá, aby magistrát revokoval svůj souhlas se zbouráním domu a vytvořil jasná a průhledná pravidla ochrany památek v Praze. „Tady se totiž vytváří nebezpečný precedens. Například z 58 domů na Václavském náměstí je jich statutem kulturní památky chráněno pouze 18. Zbytek je chráněn jen jako součást Pražské památkové rezervace, jako dům na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Znamená to, že i ty ostatní jsou určeny k demolici?“ podotkl Biegl.

Doplnil, že v historickém centru Prahy už za oběť naddimenzovaným developerským projektům padlo mnoho domů a i nyní je jich několik, například v Petrské a Revoluční ulici, v přímém ohrožení. Opět totiž nejsou výslovně památkově chráněny. „Magistrát v podstatě akceptoval trend demolice historických budov a slučování historických parcel,“ dodal.

Kněžínek nečelí kritice poprvé

Kněžínek byl v 90. letech členem ODS. V červenci 1992 se stal prvním náměstkem ministra kultury, koncem roku 1993 byl odvolán. Poté byl vládním zmocněncem pro dělení kulturního dědictví se Slovenskem a později tajemníkem radnice Prahy 3. V březnu 1996 se stal vedoucím kanceláře tehdy ještě neexistujícího Senátu, který začal fungovat na podzim téhož roku, ve funkci vydržel do konce roku 1997.

Z postu kancléře horní komory odešel poté, co zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) konstatovala, že kancelář Senátu při rekonstrukci malostranských paláců opakovaně porušila zákon o zadávání veřejných zakázek. NKÚ navíc označil za nevýhodné některé klíčové smlouvy se stavebními firmami.

Kněžínkem vedený magistrátní odbor byl kritizován za řadu kontroverzních rozhodnutí - například za souhlasná stanoviska ke stavbě mrakodrapů na Pankráci, přestavbě domu U Hybernů na muzikálové divadlo, přestavbě kasáren na obchodní centrum Palladium nebo přestavbě kláštera svatého Tomáše na Malé Straně na pětihvězdičkový hotel.