O vládě Jana Fischera neustále tvrdíte, že jde o skrytou velkou koalici ČSSD a ODS. Máte k tomu ale nějaké argumenty?

Ten základní argument je v tom, že došlo k dohodě ODS a ČSSD o obsazení vlády, do které nominovaly pouze tyto dvě politické strany. Fíkovým listem byla dodatečná nominace Strany zelených. K té dohodě došlo ve věcné rovině. Připomínám protikrizový balíček těchto dvou stran. Obsahoval shrnutí dvou nekompatibilních ekonomických programů. Na jedné straně se objevilo šrotovné, na druhou stranu zůstaly daňové záležitosti, které ČSSD kritizovala. V tomto ohledu mi to připadá: co jsme si, to jsme si, teď budeme vládnout spolu. Možná že viditelný výsledek je i v hlasování o řediteli Českého rozhlasu, tam je evidentní, že došlo k určité dohodě mezi ODS a ČSSD.

Mohu vám ale oponovat případem ministerstva vnitra, kdy došlo k přestřelce mezi exministrem z řad ODS Ivanem Langerem a současným šéfem resortu Martinem Pecinou, kterého nominovala ČSSD. Jejich ostrá přestřelka příliš do skryté velké koalice, o které hovoříte, nezapadá…

Úplně stejně jako přestřelka mezi panem Paroubkem a panem Topolánkem ohledně například výletu a dovolené v Toskánsku, kde se setkávají bývalí ministři Paroubkovy vlády s bývalými ministry Topolánkovy vlády. Tady musíme odlišovat slova a činy. Slovy se hádají, ale ve skutečnosti konkrétní kroky, které činí, jsou ve shodě. Pokud jde o spor pana Langera s postupem pana ministra Peciny, tak to je trochu uražená ješitnost. Myslím, že na rozdíl od Ivana Langera pan ministr Pecina do toho, co se odehrává v policejním sboru, zasahuje minimálně.

Není to ale od vás jen účelová předvolební rétorika, když se oháníte velkou koalicí? Například jak se odlišit od sociální demokracie.

Tak to určitě není. Soc. dem. vykročila k velké koalici na konci června. Třeba jejich letáky, kdy říkají, že s KSČM nemohou spolupracovat, protože je dědičkou KSČ… V podstatě ČSSD jasně říká, že po volbách nemá zájem o spolupráci s KSČM, a že tedy nemají zájem ani na naplnění svého volebního programu. A ten mimo jiné od nás opsali.

Buďte konkrétní. V čem tedy od vás soc. dem. opsala volební program?

Byli jsme to my, komunisté, kteří přišli s daňovou progresí, a to nejen u fyzických osob, ale zejména u právnických osob. Je třeba odlišit české podniky a podnikatele od nadnárodních korporací. Když odlišíte firmu, která má obrat do dvaceti miliónů, od společnosti, která má obrat v miliardách, a zisk bude diferencovaně zdaněn, tak zabráníte tomu, aby nadnárodní monopoly likvidovaly malé a střední podniky. Monopolizace velkých nesmí vést k likvidaci střeních a malých.

Hovoříte o tom, že ČSSD jde do velké koalice s ODS. Jaký smysl potom měla záležitost kolem omluvy KSČM? Co bylo cílem? Nabídnout „něco za něco“?

To byl spíše mediální šum, který způsobil pravděpodobně svým trochu individualistickým vyjádřením místopředseda Jiří Dolejš, protože KSČM nic takového nechystala. My jsme, tak jako na každém sjezdu, na tom loňském přijali usnesení k omluvě KSČ, která byla občanům směrována v prosinci 1989. A my se k té omluvě hlásíme. Nejsme tak hloupí, abychom opakovali chyby minulosti. My nabízíme občanům program. Nejsme ti, kteří se neustále přebarvují, recyklují politiky a pod jinými názvy znovu manipulují.

KSČM má jednu výhodu. U nás nenajdete kariéristy, kteří před rokem 1989 byli v komunistické straně. Jsou strany, které mají přeběhlíky, mají lidi, kteří mění dres a názory podle toho, jak je to pro ně výhodné.

Zmínil jste se o „individualistické vyjádření“ místopředsedy Dolejše k omluvě. Řešili jste jeho vyjádření vnitrostranicky?

Pokud jde o tuto záležitost, tak to skutečně bylo předmětem jednání výkonného výboru. Tento postup, který nekorespondoval s hlavním směrem práce KSČM, mu vytčen byl. On přijal to, že není možné, aby zabíhal od svých vlastních povinností do historizujících paralel, ale aby se staral o politický program. Je místopředsedou pro odborné zázemí, tedy pro vytváření programu, a v tomto ohledu neměl k tomu žádný mandát. Samozřejmě nejsme jako ve Straně zelených a ODS, abychom vylučovali a rušili registrace, ale názor kolektivního orgánu, výkonného výboru, jsme sdělit museli. Myslím, že ta debata byla nadbytečná, ničím KSČM nepomohla, nevedla k tomu, že bychom mohli občanům vysvětlovat náš program.

Když jsme u volebního programu, o kterém politici rádi hovoří, dotýkáme se blížících se předčasných voleb do Sněmovny. Jakého výsledku chcete v těchto volbách dosáhnout?

V každém případě je naším cílem zvýšit počet poslanců a zvýšit autoritu KSČM ve společnosti. Myslím, že k tomu máme kvalitní program a demokraticky zvolené kandidáty. Výběr probíhal od základních organizací přes okresní konference až po tu korekci, kterou prováděl ústřední výbor. Nenechali jsme náhodě otázky, které se týkají postavení žen a mladých. Přihlédli jsme i ke kvalifikačním předpokladům kandidátů.

Vaším partnerem na levici je ČSSD. Ta má ale tzv. bohumínské usnesení, které jí zakazuje vládní spolupráci s vámi. Přesto, je KSČM připravena podílet se na vládním působení?

Pokud jde o připravenost jednotlivých lidí, jestli mohou, nebo nemohou vykonávat tak vysoké funkce, tak kvalifikované lidi máme. Jiná otázka je, jestli chce KSČM vstoupit do vlády.

A chce?

My bychom nevstupovali do žádné vlády, která by zaváněla korupcí, lobbismem, a do vlády, která by nezvýšila prestiž ČR. To jsou základní priority. My jsme nabídli roce 2006, že jsme ochotni dát své lidi do vlády národní shody. Té se tenkrát všichni vysmívali. Ale jak se ukázalo, během tří let ekonomická krize dohnala i ČR. Když jsme o ní mluvili v roce 2007, tak si ze mě dělali posměch. Krize se nám nevyhnula a mnozí se tak spletli o dvě stě procent.

Pokud by politické síly dospěly k názoru, že je potřebě vytvořit vládu národní shody, tak by KSČM takovou odpovědnost unesla. Pokud by to měla být jakási koaliční vláda, kde jde spíše o vytváření jakýchsi lobbistických skupin nátlaku, do takové vlády bychom ani nechtěli jít, byť by deklarovala, že je levicová. Po vládních funkcích netoužíme, ale to neznamená, že nemáme lid, kteří by to mohli vykonávat.

ČSSD si sice zakazuje vládní spolupráci s KSČM, menšinovou vládu s podporou komunistů ovšem apriorně neodmítla. Dokážete si takovou situaci představit? Připomínám, že modelem je Středočeský kraj, kde vládne soc. dem. s podporou vaší strany.

Dovedu si představit spoustu variant. Jde o otázku personálního obsazení, důvěry a možnosti kontroly. Vy jste řekl Středočeský kraj, ovšem já si nepředstavuji, že v tomto kraji má KSČM dostatek kontrolních mechanismů, aby uhlídala Radu Středočeského kraje a potom neodnesla politickou odpovědnost za špatná rozhodnutí jednobarevné rady, kterou ČSSD vede.

Říkal jsem, že pro KSČM je nemožné vstoupit do korupční vlády. Opakuji to znovu, protože postupy, které jsou kdykoliv zpochybnitelné, protože se financuje něco, co ještě neexistuje, že není vysvětleno, kam veřejné peníze směřují, jak jsou kontrolovány, to neumožňuje podporu takového rozhodnutí.

Takovou menšinovou vládu bychom nemohli podporovat, to ať si najdou podporu jinde. Mojí odpovědností není jenom zvýšit autoritu KSČM ve společnosti, ale zejména tu autoritu nepromrhat tím, že budeme slepě tolerovat chyby druhých.

Vraťme se do „velké“ politiky. Zajímal by mě váš názor na toskánskou kauzu. Ta má několik rovin. První je fakt zákulisního jednání politiků a lobbistů, tou druhou je špehování a také roznášení fotografií exšéfem rozvědky Karlem Randákem.

Těch rovin je více. Mohl bych začít rozmařilostí těch, kteří se odtrhli úplně od občanů ČR a tráví dovolenou způsobem, který si u nás nemůže téměř nikdo dovolit. Druhá rovina je, že je to opravdu jednání o politických záležitostech mezi ODS a ČSSD za zády občanů ČR, mimo území naší země. A to ještě s lobbisty, které ani nemusíme znát a kteří budou prosazovat své zájmy právě prostřednictvím těchto dvou politických stran.

Třetí rovina je, že tady fungují jakési zpravodajské služby politických stran. To musím zcela odsoudit. Protože pokud má fungovat stát, tak zpravodajskou činnost má vykonávat stát a má být pod kontrolou ústavních orgánů. Jestliže začnou policejní metody používat mezi sebou v politické práci špičky politických stran, tak jsme těsně před Watergate.

Situace je podle vás skutečně tak vážná?

Chtěl bych vyzvat pana Paroubka a pana Topolánka, aby už s tím přestali. Pokud si zřídili vlastní zpravodajská oddělení a jaksi si ponechali vazby na policejní a zpravodajské orgány z dob, kdy byli u moci, tak nechť je nezneužívají a nemanipulují občany ČR.

Celý rozhovor čtěte v sobotním Právu