Článek
Pane hejtmane, navážu na rozhovor, který jsme v Právu měli minulou sobotu s místopředsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. Uvedl, že by Jiří Paroubek měl změnit styl vystupování. Zajímá mě váš názor, souhlasíte s tím?
Řeknu osobní názor, není to žádné usnesení ani doporučení stranických grémií, formálních, či neformálních. Určitě by Jiřímu Paroubkovi slušela větší lehkost v jeho veřejném vystupování, možná více úsměvů, nemyslím teď žádný ironický úsměv. A to nejenom proto, že máme za dva měsíce parlamentní volby.
Na druhé straně mám pochopení, protože Jiří Paroubek nikoliv v posledních měsících, ale po celou dobu, kdy je předsedou ČSSD, je samozřejmě pod ohromným tlakem. Pod tlakem politických soupeřů, médií, musí se věnovat také vnitrostranickým záležitostem.
Můj osobní odhad je, že kdokoliv v tuto chvíli v jeho pozici, tedy v pozici předsedy největší opoziční strany v ČR, která se uchází o to, že převezme vládu, a to ve složitém období hospodářské krize, by byl pod obdobným tlakem. Takže se připojuji k Bohuslavu Sobotkovi, ne proto, že bychom byli nějakou moravskou pretoriánskou gardou a měli stejné názory, ale v této věci s ním souhlasím. Určitě Jiřímu Paroubkovi bude slušet v nadcházejících měsících, před volbami i po nich, pokud to bude možné, větší uvolnění ve veřejných projevech.
Řekli jste to předsedovi na jednání vedení strany, třeba neformálním, z očí do očí?
My jsme opravdu demokratická strana. Mám tu výhodu, že jsem měl možnost být poměrně v těsné blízkosti Jiřího Paroubka v době, kdy jsem byl šéfem poslaneckého klubu. Je podle mě normální, že existuje úzký komunikační vztah mezi předsedou strany a předsedou parlamentní frakce. Není to žádná věc, která vznikla teď.
Myslím, že už někdy v minulosti, i v neformální debatě, Jiří Paroubek třeba něco podobného zaslechl, nejenom ode mne. V dobách, které nebyly tak pohnuté, tak určitě, když propátráte mediální výstupy předsedy ČSSD, takové úseky najdete. Teď je situace jiná, klíčové volby jsou blízko a samozřejmě existuje ohromný soustředěný tlak na našeho šéfa. Věřím, že se Jiří Paroubek s tím také bude vyrovnávat dobře.
ČSSD aktuálně zažila přestřelku kolem výroku místopředsedy Romana Onderky, který prohlásil, že odpovědnost za volby nese předseda strany. Jiří Paroubek označil ve vnitrostranickém bulletinu tento výrok za „hloupý“. Co tomu říkáte?
Myslím si, že vnitřní život demokratické politické strany je o permanentní diskusi. Trochu to vnímám jako virtuální realitu. Každý, kdo se dnes podívá obecně na sdělovací prostředky, vidí v létě obvykle okurkovou sezónu. Letos je zpestřena tím, že budou mimořádné sněmovní volby. Samozřejmě se média z našeho pohledu velmi nadstandardně věnují vnitřnímu životu v ČSSD. Nečteme nic o vnitřních debatách v ODS či v jiných politických stranách.
Nicméně k Romanu Onderkovi, případně Jaroslavu Foldynovi. My jsme vedli legitimní debatu o programu, o kandidátkách, ta debata byla ve fázi vnitrostranické ukončena rozhodnutím ústředního výkonného výboru. To, že má předseda parlamentní strany, a nikoliv pouze nyní Jiří Paroubek v rámci ČSSD, primární odpovědnost za volební výsledek, je přeci jasné. To platí v každé době.
Osobně si myslím, že širší odpovědnost je na vedení strany, to tvoří předseda a místopředsedové, mimo jiné i Roman Onderka. Ač nejsem zvolen sjezdem, zastupuji kraje v rámci politického grémia, a také cítím určitou širší odpovědnost za to, jaké politické výsledky má ČSSD. Nevidím to na žádný vážný konflikt, nic takového. Pokud se nějak vyjádřil předseda strany v nějakém vnitrostranickém bulletinu, je myslím věcí vnitřní diskuse v ČSSD.
Osobně mám radost, že soc. dem. je stranou pluralitní, demokratickou. Zcela jistě platí, že když někdo řekne vlastní názor, nemůže to být považováno za rebelii nebo za útok na něco nebo na někoho.
Ovšem pokud by se Jiří Paroubek nevyjádřil v onom bulletin, mohl být klid. Onderka pronesl svůj výrok 4. července, pak věc utichla, rozpoutal ji znovu právě Paroubkův bulletin. Není třeba chyba na straně předsedy?
Především nebudu přiživovat žádné pokračování diskusí, jestli je dříve vejce, nebo slepice. Možná má někdo obavu, že soc. dem. má docela jasný, pevný a podrobný program. Jiné politické strany jej nechtějí zveřejnit. Myslím si, že jej zatím nemají, nebo testují veřejnost, co si mají do programu napsat.
Soc. dem. má uzavřeny kandidátky, pro některé lidi možná bylo překvapení, že se nám třeba povedlo mít na kandidátce zástupkyni, předsedkyni jiné politické strany (Olga Zubová, DSZ – pozn. red.) s programem blízkým ČSSD. V žádném případě nebudu přeceňovat nějakou jednu dílčí výměnu názorů mezi Jiřím Paroubkem a dalšími představiteli ČSSD.
Naším cílem je nyní se jednoznačně soustředit na kampaň a podporu kandidátek. Za sebe, a doufám, že i za Romana Onderku, jako brněnského primátora a mého kamaráda, mohu říct, že uděláme společně všechno pro to, abychom pomohli Slávkovi Sobotkovi a kandidátce ČSSD na jižní Moravě porazit Mirka Topolánka a ODS.
V soc. dem. se hovoří o tom, že vzniká moravské křídlo, padají jména Onderka, Sobotka, Zaorálek, jakási postparoubkovská skupina…
Myslím si, že kdo takto čte situaci, a zejména vytváří nálepku této moravské skupiny, tak nezná souvislosti. Podle mě Morava, ať už jižní, severní i ta střední, dlouhodobě vykazuje nejlepší volební výsledky v ČSSD. Ano, je zřejmé, že z moravských regionů vzešla celá řada vynikajících osobností, a to i v minulosti. Morava z tohoto pohledu je určitou základnou pro soc. dem. Vždycky je na ní možno stavět vynikající výsledek v různých typech voleb. A nemyslím si, že by to měl být důvod, aby byl někdo z Moravy zbytečně nervózní. Koneckonců pro čtenáře Práva připomínám, že Jiří Paroubek se narodil v Olomouci.
Ve Vyšehradské výzvě nespokojených členů soc. dem. zazněla kritika přílišného využívání marketingu v ČSSD, a to na úkor idejí. Je tomu podle vás v soc. dem. skutečně tak?
Obecně platí, že soc. dem. jako strana by vždycky měla mít svůj fundament, a tím byl měl být program. To, že moderní doba je dobou mediální, nutně s sebou přináší to, že i sebelepší program je vždy potřebě uplatnit, třeba v rámci volebních kampaní. Jde vždy o tu míru, osobně to přirovnám k barikovému vínu. To je víno, které má svoji charakteristickou chuť a vůni… Teď tady na nás zpoza okna mával známý, v uvozovkách vnitrostranický rebel Jaroslav Foldyna („Strana je všude. Čau!“ vstoupil Foldyna přes otevřené okno do rozhovoru, který probíhal v restauraci Hybernia).
Vracím se k otázce. Vždycky platí, že vůně toho sudu, ve kterém barikové víno leží a získává své charakteristické znaky, nikdy nesmí přebít vlastní odrůdu vína. Je to velmi podobné. Marketing a PR nikdy nesmí přebít ten vlastní program, tedy program ČSSD a její ideje. Jestli kolegové, kteří sepsali Vyšehradskou výzvu, mají takový pocit, já ho nemám. Loni jsem zažil krajské volby a bojoval jsem v nich především kvalitním programem.
Na rozdíl od autorů Vyšehradské výzvy si nemyslím, že soc. dem. je v drtivé většině jenom marketing a PR a že by zmizel program. Kdyby si to myslela většina členské základny, určitě by se ozval silný hlas. Takovou situaci v soc. dem. nevnímám.
Pokud ČSSD zvítězí ve volbách do Sněmovny, s kým by měla podle vás sestavit vládu? Co velká koalice s ODS?
Koalice se sestavují po volbách. ČSSD samozřejmě udělá vše pro to, aby přesvědčila občany a získala silný mandát. Nebudu teď z křišťálové koule věštit, kolik procent ve volbách získáme. Nicméně se budu snažit pomoci, aby volební zisk byl co nejlepší a abychom byli vítězem voleb. Tady neplatí coubertinovské „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“.
Politika je soubojem o zastoupení v Poslanecké sněmovně. Jsem přesvědčen, že ČSSD zvítězí. Partnera, který by nám pomohl získat důvěru vládě, budeme samozřejmě hledat podle toho, jestli a v jaké míře nám umožní realizovat náš program. Ideální by bylo získat 51 procent hlasů voličů, a tím pádem mít vládu, která se bude opírat o více než sto hlasů pouze soc. dem. poslanců.
Je to nádherný sen, leč myslím si, že realita bude poněkud jiná, že ČSSD bude nejsilnější, ale zřejmě se jí nepodaří získat volební výsledek, který by znamenal vlastních více než sto mandátů ve Sněmovně.
Celý rozhovor je otištěn v sobotním vydání deníku Právo.
