Článek
Pane hejtmane, zajímaly by mě vaše plány do budoucna. Nechcete zkusit na nadcházejícím sjezdu kandidovat na místopředsedu soc. dem.?
Určitě letos v březnu na žádnou pozici ve vedení ČSSD kandidovat nebudu. I kdyby mě někdo nominoval, tak mu poděkuji a odmítnu. I kdyby to po mně někdo chtěl, tak to odmítnu. Z jednoho důvodu. Souběh hejtman-poslanec je pro mě natolik vyčerpávající, že už si nedokážu představit nějakou další pozici.
A v nějakém delším období? Neuvažujete o takové funkci, třeba i postu šéfa strany?
Mám trošku jiný cíl, plán. Udělat vše pro to, aby za čtyři roky ČSSD uspěla a měla svého prezidenta. A tím prezidentem byl Jiří Paroubek. A to si myslím, že je takový hezký cíl, nad kterým hodně přemýšlím. A docela bych rád, vedle toho, že se musím starat o kraj, začít cílevědomě pracovat na tom, aby soc. dem. uspěla se svým kandidátem a tím kandidátem byl Jiří Paroubek.
Takže v roce 2013 „Paroubek na Hrad“. Ale co chcete dělat dál, když by se stal prezidentem?
Co já, to se uvidí. V tuto chvíli neumím přemýšlet o tom, co pak nastane. Ale myslím si, že to je základní bod, že by měl být cíl pro ČSSD nejenom vyhrát příští parlamentní volby za rok a kousek, ale už od letošního roku bychom měli vážně začít uvažovat, jak dostaneme našeho kandidáta, našeho předsedu Jiřího Paroubka, do pozice prezidenta republiky. A to je to, co mě zajímá. Mě nezajímá, co bude v danou chvíli bude dělat David Rath. Chtěl bych mít v té době takovou pozici, abych tomu mohl výrazně napomoci.
V souvislosti s vaším výrokem o hospodářské politice Adolfa Hitlera, za který jste byl kritizován, jste argumentoval, že velká část vaší rodiny za nacismu zahynula. Můžete říct, co se tenkrát stalo?
Zahynula prakticky celá rodina mého dědečka z otcovy strany, byla zavražděna. Dědeček pocházel z židovské rodiny, za manželku měl křesťanku. Do koncentráku se dostal proto, že financoval český odboj. Prošel celou cestou smrti, pokud vím třeba Osvětimí. Byl zatčen gestapem, protože při mučení zatčení odbojáři uvedli, kdo je financoval. Jeho rodina, bratři, babička tak všichni skončili v koncentrácích. Přežil jen dědeček a vzdálenější příbuzní.
Když se podíváte zpátky, nyní je to něco přes týden, nemyslíte, že byste příště měl v rozhovoru využít jiný příklad, než Hitlerova hospodářská politika? Napadá mě New Deal v USA. Nebylo by to vhodnější?
Určitě, dokonce jsem New Deal uvedl. Je to poučení. Nikdy by mě nenapadlo, že takové z mého pohledu myšleno naprosto neutrální konstatování o nějakých historických faktech, které bylo zjednodušené jednou větou – tak zjednodušené, že to bylo i trochu časově přeházené – vyvolá takovouto vlnu debat a diskusí.
Trochu jsem nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Šel jsem do své knihovny, tam jsem s „úsměvem“ nalezl citaci z práce amerického historika, kde nachází spoustu shodných bodů mezi New Dealem a hospodářskou politikou 30. let v třetí říši. Byť jsem to myslel naprosto neutrálně, myslel jsem to identicky, tak jak to bylo napsané v této historické publikaci. Při znalostech toho, co to vyvolalo, bych už ale o tom určitě nemluvil.
Takže příště, až budete popisovat působení státu v hospodářských krizích, budete volit jiný příklad?
Jednoznačně. Pokud by došlo k debatě ve Sněmovně, schválně tam vezmu tuto historickou publikaci a ocituji z ní sentence, protože je to docela zajímavé. Tak přesně jsem to myslel. Že to bylo pak posunuto do jiné roviny, to jsem za prvé nezamýšlel a za druhé nečekal. Je to poučení. Určitě příště se pokusím těmto příkladům vyhnout na sto honů.
K obdivovatelům Hitlerovy hospodářské politiky tedy rozhodně nepatříte…
Stoprocentně ne, to je naprostý nesmysl. Myslím si, že nikdo soudný nemůže patřit k obdivovatelům. Ta doba byla ničivá – válka, holocaust, likvidace všech kritiků. Právě třeba sociální demokraté byli jedni z prvních, kteří byli zavíráni, likvidováni spolu s ostatními příslušníky demokratických sil, inteligence.
