Místo mezi vojáky – vyjma padesátileté přestávky v době minulého režimu – měli duchovní či faráři od té doby, co lidé mezi sebou válčí. Do povědomí lidí se vojenští kaplani dostali hlavně kvůli nelichotivému obrazu v podání spisovatele Jaroslava Haška, který je vykreslil ve feldkurátu Katzovi a jeho kolezích.

Dnešní postavení a pověst kaplanů je ale jiná. Nemusí žehnat zbraním ani honit vojáky na bohoslužby. „Pokud voják nepřijde, tak se od nás nikdo nedočká náboženského projevu,“ řekl Právu hlavní vojenský kaplan Jan Kozler. Dodal, že postava věčně opilého feldkuráta Katze, jemuž dělal pucfleka dobrý voják Švejk, je mezi kaplany brána jako odstrašující příklad.

Podle Kozlera kaplani hlavně v misích slouží jako ti, kteří jsou vojákům vždy po ruce a vyslechnou jejich problémy.

Padre pomáhá při ponorce

Katolický farář Martin Vařeka, který prodělal misi v Iráku a Afghánistánu, soudí, že až pětina vojáků v misi občas zajde na mši. „Ale většinou jde o lidské problémy než o náboženství. Nejsou to ani psychologické problémy jako záležitosti týkající se lidského soužití a lidských vztahů,“ řekl Právu.

S tím souhlasí i kapitán Vlastimil Schlinger z vojenské nemocnice v Hradci Králové. „V omezeném prostoru šestsetkrát pět set metrů, kdy se většina vojáků čtyři měsíce nedostane ven ze základny, nás občas zachvátí ponorková nemoc a potom je dobré si s někým nezaujatým promluvit,“ řekl Právu Schlinger.

A jaký je rozdíl mezi kaplanem, kterého vojáci standardně oslovují Padre a psychologem, který je na misi také vždy přítomen? „Je to otázka výchovy k etickým hodnotám a k morálním principům, na kterých armáda funguje,“ poznamenal Vařeka.

Zbraň jen na obranu

V české armádě pracuje dnes 19 kaplanů. Nejčastěji jsou to katolíci, těch je dvanáct. Tři jsou husité, tři evangelíci a jeden adventista. Do armády je nejčastěji zavedla touha po změně a dobrodružství. „Byla to zajímavá nabídka, kterou jsem neodmítl,“ uvedl Večeřa.

Vojenští kaplani se po příchodu do armády stávají vojáky skoro se vším všudy. K pozitivům jistě patří vyšší plat, k negativům vojenský dril a disciplína. Ta většině ale nevadí, protože na hierarchické uspořádání jsou zvyklí z církve. „Člověk, který přišel z postmoderního liberálního prostředí, má v armádě větší problém si zvyknout než ten, který je zvyklý na církevní prostředí, které je hierarchicky uspořádané,“ poznamenal Večeřa.

Kromě toho, že vykonávají funkci kněze, s vojáky každodenně cvičí. Nejen kvůli tomu, že tím lépe zapadnou do kolektivu, ale také aby zlepšili svou fyzičku a schopnost se případně bránit. Bojovat duchovním zakazují ženevské konvence. „Jsme pouze vybaveni krátkou zbraní na svou osobní ochranu. V případě napadení je hlavní nepřekážet těm, kteří tam od toho bránění jsou,“ podotkl Večeřa.