Magie japonské zahrady

Procházíme vstupní branou, za níž nechybí nádržka na vodu (tsukubai). Je tu symbolicky pro každého hosta, který si má omýt ruce, aby do zahrady vstupoval připraven vnímat svými smysly všechny energie, prolínající se prostorem.

.: Pozvolné schodiště od brány nás přivedlo k začátku cesty na východní straně. foto: Právo/Lukáš Táborský

V japonské zahradě totiž není nic ponecháno náhodě, tady všechno souvisí se vším. Energie přírodních živlů, tvary přírodnin, stromů i rostlin, to vše má svou jedinečnou symboliku, ukrytý vzkaz pro každého z nás: zastav se, poutníku, rozjímej tiše, i ty jsi podobnou součástí přírody, světa. Pozvolné schodiště za branou nás vede ke kamenné stezce, zeď lemují azalky, japonské javory, jalovce, nejrůznější druhy tisu.

Procházka po zahradě v japonském stylu začíná vždy od východu, vlastně kopíruje energii a vývoj dne. Klikatá kamenná stezka nás přivádí k rozcestníku. Tady, u kamenných buddhů – strážců cesty, máme dilema: vydáme se vlevo do historické čajové chýše, nebo se pustíme dál do zahrady?

.: Právě tady se odehrává magický obřad čaje. Vše kolem vybízí k tiché meditaci. foto: Právo/Lukáš Táborský

Poblíž čajovny zaujmou sestavy z obrovských balvanů, obdivujeme i třináctiposchoďovou pagodu vytesanou ze žuly. Že je třináctka nešťastné číslo? Ano, u nás v Evropě takovou pověru máme, Japonci ale dávají přednost vždy lichému počtu, protože u nich je černým číslem čtyřka, která je znamením smrti.

Od východu na západ vede nejen kamenná stezka napříč zahradou, stejným směrem teče i potůček. A nejen to! Svým tvarem (tzv. vodotečí) přesně kopíruje tvar toku nedaleké Vltavy. Břehy potůčku zpevňují kameny, roste tu hebe, různé kultivary papyru, netřesků a dalších skalniček.

.: Pohled na skálu i hladinu jezera těsně u domu. foto: Právo/Lukáš Táborský

Všechno vymyslel Václav Wiesner sám. Spolu se svou ženou se o zahradu starají, tvarují bonsaje a když jsou velká vedra, pak musejí poctivě třikrát denně zalévat i pokojové bonsaje, které jsou v létě umístěné venku. Jak sám majitel říká, všechno dělal takzvaně za pochodu.Do krásy asijských zahrad se zamiloval před třiceti lety a je to pořád láska jako trám!

Voda v potoce zrcadlí jasnou oblohu a slunce, poskakuje po kamenech, jiskří a zrychluje své tempo. Ztrácí se z dohledu pod obrovským balvanem. Vtéká totiž do skály, aby padala jako vodopád skalní stěnou do jezírka, bezprostředně umístěného u domu. V jezírku hlubokém dva a půl metru žije dvacet sedm koi kaprů.

Rozlehlá odpočinková plocha kolem jezírka poskytuje návštěvníkovi neuvěřitelný estetický zážitek. Z každého pohledu máme šanci vnímat úžasné scenérie. Před kamennou zdí, za níž už je jen strmý sráz k břehům Vltavy, je vytvořená mozaika z kamenných dlaždic, v níž roste hebe, jablůňka, javor, netřesky, mochna křovitá, jalovec a skalník.Pokojové bonsaje se letní u zdi s průzorem, na zimu se stěhují do zimní zahrady.

.: V jezírku, hlubokém 2,5 m, žije spokojeně skupina 27 koi kaprů. O čistotu vody se stará čerpací stanice, schovaná pod zemí. foto: Právo/Lukáš Táborský

Míjíme unikátní pepřovník (protože je udržován stříháním ve tvaru, nemá květy a bobulky, ale když zamneme jeho lístky, zůstává nám na prstech typická pronikavá pepřová vůně), je tu i tvarovaná máta, Ficus Panda, pokojová oliva, bohyška (funkie), mohutný bambus, hortenzie, tvarované borovice dovezené z Japonska.

Pod terénem je uschována větrací stanice pro jezírko, aby bylo čisté.

V nice domu, v těsné blízkosti jezera, je tzv. tokonoma – výstavní meditační místo, které tvoří vždy svitek a několik přírodnin (většinou tři prvky), nechybí suiseki (kameny) a malé bonsaje.

Chcete alespoň na chvilinku do Japonska? Stačí se domluvit na telefonu 602 315 658 a odjet do Oleška u Prahy. Dotek země vycházejícího slunce dostane na kolena i ty nejtvrdší drsňáky.

Každá rostlina, každý kámen má v japonském pojetí svou symboliku. Existuje ale čtveřice tzv. urozených rostlin. Jak jim rozumět?

.: Dlážděná šachovnice, v níž rostou hebe, javor, netřesky, mochna křovitá, jalovec, skalník a různé druhy mechů. foto: Právo/Lukáš Táborský

Ve východoasijských státech panuje doslova kult borovice. Projevuje se jak v umění bonsají, tak i v malířství, poezii, ikebanách, dekoru. Roste na skalách, odolává větru a nepohodě, symbolizuje sílu, odolnost a vitalitu. Bývá spojována s představou vzdělance pozdního věku, tudíž i se stářím, moudrostí a odolností. Je symbolem manželské lásky, oddanosti a věrnosti. Je výrazem mužského principu jang a vitální síly čchi.

Kontrast krásných něžných květů a hrubých větví reprezentuje harmonické spojení ženského prvku jin a mužského jang. V Číně a Japonsku představovala slivoň ženskou krásu a mladé dívky měly být čisté a vznešené stejně jako její květ. Rozkvetlé stromky a větvičky slivoní jsou v Japonsku dodnes obvyklým novoročním dárkem přinášejícím štěstí a pohodu, bývají opěvovány v mnoha básních.

Uctívaná rostlina vzdělanců. Staří Číňané obdivovali linii kmene a jeho pohyb ve větru. Je symbolem vznešenosti, oddanosti, ušlechtilosti a dokonalosti muže.

Je nazývána růží východu, chryzantéma žlutá (byla to barva císařů) bývala symbolem císařské rodiny. Je považována za silnou květinu, která kvete jako poslední a odolává prvním podzimním mrazům. Má velkou vitální sílu a vyzařuje klid a důstojnost, stejně jako vysoké hory. Je ceněna pro krásný květ, silný stvol, který unese velké květy, a pro neobvyklý tvar listů.

.: Potok se klikatí podél mohutné zdi, voda míří od východu na západ. Tvar potoka přesně kopíruje záhyby nedaleké Vltavy. foto: Právo/Lukáš Táborský