Hlavní obsah

Fidel Castro - diktátor i hrdina

HAVANA/PRAHA

Téměř půlstoletí rozhodoval o všech aspektech života na Kubě - jedni ho mají za totalitního vládce, druzí za "garanta důstojnosti a nezávislosti Kuby". Pro mnoho Kubánců ale zůstane Fidel Castro (81) "líder máximo" i poté, co 19. února 2008 oznámil, že se už nebude ucházet o nejvyšší úřad v zemi. Slova tohoto věčného revolucionáře považují mnozí Kubánci i dnes téměř za svatá, a to přesto, že v kubánských vězeních stále trpí přes 200 politických vězňů.

Článek

"El comandante" Castro, jehož plnovous a vojenská uniforma jsou trvalou připomínkou bojů kubánských partyzánů z konce 50. let, požívá respektu i za hranicemi "ostrova svobody". Zejména v rozvojovém světě oceňují, že na Kubě zavedl neplacené školství a zdravotní péči pro všechny. Pro mnohé je Castro také, vedle svého dávného spolubojovníka Ernesta Che Guevary, stále ikonou pro svůj neochvějně kritický postoj vůči USA.

Ještě před rokem a půl, kdy se Fidel Castro naposledy objevil na veřejnosti, se zdálo, že bude tento věčný revolucionář Kubě vládnout do sta let (jak sám tvrdí, přežil přes 600 pokusů o atentát). Jeho krok se sice v posledních letech zpomalil, měl však stále dost energie na několikahodinové projevy, v nichž hovořil nejen o ideálech revoluce, ale i o počasí, sportu či třeba o kampaních vybíjení komárů (jeho nejdelší projev trval v roce 1986 na Kubě sedm hodin a deset minut). Poslední červencový den roku 2006 ale Castro šokoval celý svět, když kvůli operaci poprvé po 47 letech předal dočasně nejvyšší pravomoci svému o pět let mladšímu bratrovi Raúlovi.

:. Fidel Castro s bratrem Raúlemfoto: ČTK/AP

Fidel Castro si davy příznivců získal nejen bojem proti imperialismu, pod hesly "Vlast nebo smrt!", ale i osobním kouzlem. Mnozí mají ještě v paměti obraz, když v lednu 1959 triumfálně vjížděl do Havany jako šarmantní mladý partyzán a na ramenou mu seděly dvě holubice (pro někoho to bylo znamení afrokubánských bohů orišů).

"Vlast nebo smrt! Socialismus nebo smrt! Zvítězíme!" (hesla kubánské revoluce, jimiž Castro zakončuje své projevy)

Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta. Kuba byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Fidel Castro, který dal časem nezaměstnaným práci a lepší bydlení, bezplatné zdravotnictví i další služby a odstranil zhruba 25procentní negramotnost.

"Jedním z největších přínosů revoluce je ten, že i prostitutky mají vysokou školu." (v dokumentu Comandante od Olivera Stonea z roku 2003)

Syn plantážníka a jeho kuchařky Fidel Castro Ruz se už jako student práv v Havaně politicky angažoval, a to nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok nato stanul na barikádách v Bogotě. V té době se i oženil s Mirthou Díazovou, s níž má syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru, která v roce 1993 emigrovala do USA.

Fidel Castrofoto: Reuters/Charles Platiau/Files

Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit povstání, jež by svrhlo diktátora Fulgencia Batistu. Vůdce neúspěšné akce Castro byl odsouzen na 15 let, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.

"Je naprosto nevyhnutelné demytizovat peníze... Vlastně se je chystáme úplně zrušit." (v roce 1967)

Na vrcholu pyramidy moci stanul Castro v únoru 1959, kdy se stal předsedou revoluční vlády. Po pozemkové reformě znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. V politických procesech byli odsouzeni k trestu smrti či dlouholetému žaláři nejen představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros.

"Vyzývám je všechny, na prvním místě toho šejdíře prezidenta Bushe, dále CIA, 33 orgánů americké rozvědky i tisíce bank na celém světě... Pokud dokážou, že mám konto v cizině, na němž by byl byť jen jediný dolar, budu rezignovat na svou funkci." (v květnu 2006 poté, co časopis Forbes odhadl jeho jmění na 900 milionů dolarů)

V dubnu 1961 se část kubánských emigrantů s podporou americké tajné služby CIA pokusila zastavit Castrovo budování socialismu, když se vylodila v Zátoce sviní. Nedostalo se jim však očekávané podpory amerického letectva, ani se jim nepodařilo na ostrově zažehnout povstání, takže stovky mužů padly a na 1200 jich skončilo v zajetí (většinu z nich USA po dvou letech vykoupily za traktory a léky).

V boji proti USA pokračoval Castro s programem "dva, tři Vietnamy", jehož cílem bylo vyvolat ve světě několik lokálních konfliktů, jež by USA nedokázaly zvládnout. V tomto duchu začala Kuba podporovat partyzánské hnutí v Latinské Americe a Africe.

"Internet je skutečně jedním z nejlepších výtvorů USA." (v březnu 2001 v rozhovoru pro několik amerických deníků)

Kolaps ekonomiky v polovině 60. let donutil Castra rezignovat na nezávislou politiku a definitivně se přiklonit k Sovětskému svazu. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr. Rozpad Sovětského svazu zasadil po roce 1991 kubánskému hospodářství další citelnou ránu, takže Castro slevil ze svých dogmat, ovšem jen hospodářských.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám