Dubaj vyrábí zázraky na počkání

„Teď přichází okamžik pravdy,“ blesklo prý Cruisovi hlavou, než zazněla první klapka. A on - zajištěn i pojištěn - začal nejprve šplhat po fasádě díky zázračným rukavicím a pak po ní na laně poskakoval. Podobně jako kdysi Jean-Paul Belmondo i hollywoodský superman odmítá dubléry.

Mimochodem, v české upoutávce k filmu se mihl slogan „Slovo možné dostane nový význam“. Totéž platí i o Dubaji. Udály a dál se tam dějí věci, které ještě donedávna patřily do kategorie nemožného.

S králem mezi mrakodrapy se nepojí jen přehršel superlativů (828 metrů, 162 pater, základy do hloubky 55 metrů, plocha všech podlaží 526 tisíc metrů čtverečních, denně spolyká 946 tisíc litrů vody, spotřeba elektrické energie 36 megawattů, stejně jako 360 tisíc stowattových žárovek, výtahy vás přepraví za minutu do 124. patra).

Pokud by mrakodrap někdo přenesl na východní okraj Prahy, třeba do Klánovic, byl by vidět až ze vzdálenosti 95 kilometrů, tedy řekněme z Pardubic. Sebevědomý jehlan se natolik vytáhl, že jeho obyvatelé musejí dodržovat nejdelší půst při ramadánu na celé planetě. Lidé ve 150. patře si užívají slunečních paprsků déle než kdokoli jiný. A protože ctí odříkání stravy do západu slunce, nasytí se při postním měsíci až jako poslední.

Až do otevření v lednu 2010 se věž zvala Burdž Dubaj. Finanční a realitní krize v letech 2006 až 2009 zacvičila s emirátem natolik, že mu vyschl zlatý déšť grošíků.

S měšcem dokořán přispěchal na pomoc chalífa bin Saíd Ál Nahján, emír ze sousedního Abú Zabí, kde leží většina ropných polí Emirátů. Pro porovnání — Dubaj vytěží sto tisíc barelů denně, Abú Zabí 2,5 miliónu. Za překlenovací úvěr 10 miliard dolarů (248 mld. korun) se dubajský vládce Mohamed ibn Rašíd al-Maktúm odvděčil přejmenováním na Chalífova věž.

Dnes se už zase práší za kočárem a Dubaj se skví v celé své rozmařilé, okázalé kráse — mimo jiné i díky příjmům z raketově sílící turistiky. Zatímco v roce 1993 si sem našel cestu milión turistů, loni už 11,6 miliónu a v roce 2020 má jejich počet převýšit dvacet miliónů. Dalším odrazovým můstkem, k němuž se už teď sbíhají nitky, se stane v roce 2020 světová výstava EXPO.

Své brány do té doby otevřou největší nákupní centrum na světě s názvem Arábie a také Dubai Design District neboli 3D - celá čtvrť návrhářských studií a obchodů se špičkovou světovou módou, Aladin City se šesti věžemi ve tvaru kouzelné lampy. A bonus navíc: klimatizované budou nejen budovy, ale i celé ulice, parky a veřejná prostranství, a to pod obřím poklopem, který se v chladnějších zimních měsících odkloní.

Pohlédnete-li na emirát z výšky 452 metrů, ze 124. patra Chalífy, nemůžete v poušti, rozlehlé a donedávna liduprázdné krajině, přehlédnout čilý stavební ruch. Dubaj roste natolik překotně, že každý čtvrtý stavební jeřáb na planetě se činí právě tady.

Sean, pilot hydroplánu Cessna 208 Caravan, zabere za knipl a jeho stroj poslušně opíše oblouk. Nabídne tak jedinečný výhled z ptačí perspektivy na další superlativy jednoho z nejbláznivějších měst světa, jehož technické vymoženosti překonaly New York, Tokio i Hongkong.

Každý mrakodrap je vyšší než ten předchozí, o něco honosnější a svým budoucím nájemníkům slibuje víc a víc. Cessna přelétne nad nezaměnitelným sedmihvězdičkovým hotelem Burdž al-Arab ve tvaru tradiční plachetnice dhou, v němž je prý tolik zlata, že by pokrylo 46 265 da Vinciho obrazů Mony Lisy.

Nevynechá ani luxusní Palm Džumejrá — uměle vytvořené ostrovy s hotely, rezidencemi a butiky, jež vybíhají hluboko do Perského zálivu a tvarem připomínají palmu, podle níž dostaly název. Ostrovy rozsypané do moře ve tvaru fíkové palmy drží nad vodou milióny tun písku a tmelu. Komplex ostrovů se stal po Velké čínské zdi teprve druhým dílem lidské ruky viditelným z kosmu.

Dá se očekávat, že ani tato hranice možného ještě nebude konečná.