Objevte slunečnou stranu Rakouska

Stezka má 132 kilometrů a patří k nejoceňovanějším v Rakousku. Německý všeobecný svaz cyklistiky (ADFC), který hodnotí úroveň všech tras v Evropě, jí udělil dokonce pět hvězdiček, tedy nejvyšší ocenění. Jen pro ilustraci, v Rakousku najdete pouze pět cyklotras, jež od něj získaly čtyři hvězdičky, což už samo o sobě znamená výborné hodnocení.

Míjíme svahy s krásně udržovanými vinicemi, pole plná slunečnic, louky, na nichž voní pokosená tráva, sochy světců obklopené květinami, lavičky stojící ve stínu pod rozložitými stromy a pak se projíždíme přímo po břehu jezera. Trasa z Neusiedlu do Podesdorfu vede přímo kolem něj. Jinak bývá porostlé rozsáhlými houštinami rákosí, přes které obvykle nevidíte hladinu, na níž vítr vytváří ze zčeřených vln fantaskní obrazce.

Lenoši jako my nemusejí jezero objíždět. Můžou v Podesdorfu nastoupit i s kolem na loď a přeplout na druhou stranu. Tady lze pokračovat dál na Breitenbrunn po cyklostezce. Ta leží prakticky na rovině, má výborný povrch a 11 odpočívadel s originálním a také oceněným designem. Ale nejen to, ve zdejších ubytovacích zařízeních počítají také s cyklisty. Včetně toho, že některá nabízejí myčky na kola, pračky na cyklistické dresy atd. Je tu i dobrá síť servisních středisek.

Z cyklostezky se dá snadno zajet ke spoustě různých atrakcí: keltským hrobům, solárním i jezerním koupelím, medvědí jeskyni, majáku, větrnému mlýnu, dětským areálům či akvaparkům atd. Z Breitenbrunnu vedla naše cesta do restaurace Vinarium v Donnerskirchenu. Projeli jsme průjezdem kolem 200 let starého vinařského lisu až do dvora, pak prošli sklepem naplněným lahvemi s vínem a nakonec se posadili do stínu pod javory k prostřenému stolu.

Číšník mi přinesl srnčí kýtu na víně. Byla krásně šťavnatá a měkká, což u zvěřiny není běžné, má sklon být sušší a tužší. Kuchař ji nechal dobře uležet v pikantní marinádě a před pečením prošpikoval slaninou. Výraznou chuť masa podtrhla aromatická omáčka, k němu jsme dostali uvařené a opečené spätzle čili noky s jemnou křupinkou. A také petrželkový čips, tedy petrželku osmaženou na másle, k ní potom fazolky na slanině s tymiánem a navrch ještě mističku marmelády z brusinek. Tuhle klasiku navíc vylepšili o třešně.

Ne náhodou patří mezi místní speciality. Nedělají z nich tady jenom kompoty, marmelády a mošty, ale přidávají se i do medu, koláčů, čokolád nebo polévek, nakládají do alkoholu a vyrábějí z nich domácí víno. Vymyslete si jejich nějaké další využití nebo úpravu a věřte, že je tady tak skoro jistě dělají.

Dřevěné molo restaurace Mole West vybíhá u městečka Neusiedl am See do severní zátoky Neziderského jezera (německy Neusiedler See). Je rájem milovníků plachetnic i windsurfingu. Fotím si z mola loď s pestrou plachtou v barvě duhy. Připlouvá k nám po modrofialové hladině, v níž se krásně odráží nejen ona, ale i nachové nebe.

Servírka u výčepu nalévá do sklenic aperitiv a pivo. V paprscích zapadajícího slunce se rozsvítily tak, jako by měly uvnitř žárovky. Lidé tu sedí v kanárkově žlutých křeslech, na dřevěných lavicích nebo jen tak na palubovkách mola. Popíjejí, večeří a vychutnávají si teplý podvečer, jako kdyby to byla laskonka.

Neusiedler See se jeví zvláštní v mnoha ohledech. Spolu s Balatonem je největším stepním jezerem v Evropě a zároveň i největším v Rakousku. Měří 36 kilometrů na délku a šest až 12 kilometrů na šířku a částečně zabíhá až do sousedního Maďarska. Má tvar lžíce na boty, lehce slanou vodu a téměř žádnou hloubku – v průměru 0,6 a 0,8 metru, maximálně pak 1,8 metru.

Místní občas žertují, že jde spíš o velké brouzdaliště nebo spíš vanu. Vodu v něm udržuje malá řeka Wulka (20 procent) a podzemní prameny (80 procent). A pod ním se prý skrývá v hloubce 200 až 300 metrů další jezero. Lidé sem jezdí kvůli teplému, slunečnému počasí a kvůli koupání. Mohou si je užít jak v jezeru, tak v bazénech nebo v jezerních či termálních lázních okolních hotelů.

Vedle mokřiny v Národním parku stál mohutný černý býk a bylo mu úplně jedno, že se jedná o oblast na seznamu kulturních památek UNESCO. Nasupeně nás sledoval a pak začal naštvaně bučet. Drželi jsme se v blízkosti svých kol, a když se k nám rozběhl, zbaběle jsme mu ujeli. Patří k mnoha chráněným druhům zvířat, která tu potkáte.

V naší výbavě nechyběly kromě kol ani dalekohledy. Ve zdejším parku žije 140 z 300 druhů vzácných ptáků, kteří sídlí v okolí jezera. Dají se tu pozorovat z břehů i vysokých posedů.

V rezervaci i kolem ní najdete vzácné rostliny a zvěř. Zdejší oblast je jakýmsi zlomem. Alpy tu končí mírně zvlněnými kopci a začíná Panonská nížina. Vzniklo zde svérázné klima a biotop. I v parku můžete jezdit po cyklostezkách a mezi vinicemi.

Prosklená vinotéka Haus am Kellerplatz v Purbachu měla regály zavalené víny a také zajímavý systém ochutnávání. Dali nám tu kreditkartu a nabili ji na 10 eur. Pak jsme si vybírali z 64 lahví otočených dnem vzhůru a umístěných za sklem jako v nějakém automatu, v případě bílých samozřejmě chlazeném.

Dali jsme si pod lahev skleničku a mohli zvolit ze tří různých množství. Podle něj a podle ceny produktu se z karty odečetla suma. Byl to dobrý způsob, jak v krátké době okusit spoustu zdejších vín. Když nám zachutnalo, dalo se tu koupit.

Pokud se vyprodalo, což byl dobrý signál, že je o ně zájem, poslali nás přímo k vinaři. Nabízejí tady totiž špičkové výrobky místních producentů. Zdejší oblast s výborným mikroklimatem proslula jak červenými, tak bílými, ale i sladkými víny. Vyzkoušet lze i to, když se místních zeptáte, ke kterému ze zdejších vinařů chodí nakupovat. Jde o další možnost, jak sehnat výborný produkt za rozumné peníze.

Kolem jezera a na svazích pohoří Leithagebirge leží dvě největší vinohradnické oblasti. Uličky s vinnými sklípky jsou tu na spoustě míst a stojí za návštěvu. Řadu z nich objíždějí lidé na kolech.

Na komínech domů kolem náměstí se popelil jeden čáp vedle druhého, u zdi gotického Rybářského kostela (Fischerkirche) s půvabnými freskami rostly lesní jahody a okna i dvorky zdejších pestrobarevných stavení připomínaly botanické zahrady. Byly zaplavené nejrůznějšími květinami, rostlinami, zkrátka zelení.

Například majitel půjčovny kol měl rudé muškáty zasazené do starožitného litinového umyvadla připevněného na stěně svého domku. Zjevně přestalo být funkční a teď fungovalo jako květináč. Idylické městečko Rust považuji za nejhezčí z těch, které leží kolem Neziderského jezera. O jeho rozkvět se v minulosti zasloužili hlavně vinaři a obchodníci s vínem.

Město proslavila originální odrůda, takzvaný Ruster Ausbruch. Jde o sladkou specialitu. Na jejím zrání ve vinohradech se podílí ušlechtilá botrytická plíseň, které se daří ve zdejším klimatu. Snižuje v hroznech při dozrávání obsah vody, aniž by měnila jejich charakter. Výsledkem jsou bobule s vysokým obsahem cukru, kupodivu i kyseliny, a s krásnou mohutnou chutí nebo vůní.

Hrozny se musí sbírat ručně a výběrově. Proto vinaři produkují tato vína v malém množství a cena bývá spíš vyšší. Na jazyku vás však určitě nezklamou. Mívají chuť sušeného ovoce, rozinek a kouřově medový dozvuk na patře. Navíc i nádherně voní. Je to jedna z dalších věcí, které tady stojí za vyzkoušení.