Podle legendy má toto místo, kde byl v 16. století pohřben muslimský světec, jehož duch zde prý dosud zůstává přítomen, magické účinky. Mnozí se však ptají, co se vlastně ve svatyni děje. Jsou duševně nemocní uzdravováni díky moci tohoto ducha, nebo žijí v "pekle", jak tvrdí jeden bývalý pacient? Údaje zveřejněné místním tiskem o počtu pacientů, jichž prý má být asi tisícovka, nelze ověřit.

Muhammad Ubulí z Marockého sdružení pro lidská práva tvrdí, že tu jsou nemocní spoutáni řetězy, prý jim je odpírána potrava a jsou biti, takže se zařízení podobá spíše jakémusi marockému Guantánamu. "Nemáme nic proti tomu, aby tomu lidé věřili, ale znepokojuje nás, jakému utrpení jsou vystaveni ti, kdo sem byli umístěni," prohlašuje.

Jedno ze vzácných svědectví podává bývalý narkoman Muhammad z Tangeru. Prohlašuje, že si tu "během jednoho roku prožil pravé peklo" a přišel přitom o jedno oko. Jeho rodina ho sem přivedla v roce 2006. Než jej odsud dostal jeho bratr, zažil tu psychický nátlak a špatné zacházení.

Odevzdat se vůli boží

Marocká aliance pro občanství a lidská práva loni v prosinci upozornila na Bujá Umar jednu delegaci OSN. To přimělo ministra zdravotnictví Husína Luardího k ujištění, že chce zařízení uzavřít - ovšem v rámci daných možností. "Učiním, co je v mých silách. Bohužel takové rozhodnutí není v pravomoci ministerstva zdravotnictví," upřesnil.

Život v Maroku není vždy snadný. Má však své kouzlo

Život v Maroku není vždy snadný. Má však své kouzlo

FOTO: Profimedia.cz

Problém s uzavřením Bujá Umar ukazuje, jak jsou v marocké společnosti hluboce zakořeněny pověry, jako je víra v džiny, dobré nebo zlé duchy, o nichž se zmiňuje Korán, byť posvátný text doporučuje, aby se člověk odevzdal vůli boží. V duchy věří podle loňské studie americké expertní skupiny Pew Research Center 86 procent marocké populace.

Slabé znalosti

V posledním desetiletí byla navíc tato lidová víra podle sociologů povzbuzována jako brzda radikální ideologie. Mystická forma islámu súfismus, která se objevila v 8. století a je plná rituálů a zaříkávání, zažila podle expertů za vlády Muhammada VI. obrodu jako prostředek prosazování umírněného a tolerantního islámu.

V celém marockém království je jen asi 400 psychiatrů, tedy méně než v Ženevě, vysvětluje šéflékař marocké psychiatrické kliniky Ar-Rází ve městě Salé Džalál Tufík. Pranýřuje mimořádně negativní postoje vůči duševně nemocným, které v Maroku vládnou. Mnozí si tu podle něj vykládají projevy deprese nebo úzkosti jako známku prokletí.