Předpovědět, kdy se od ledovcového jazyka odlomí kraj, se vědcům ještě nedávno nedařilo. Rychlost telení má významný vliv na stoupání hladiny oceánů.
Dosud se tento jev dal jen těžko předpovědět, matematické modely nebyly příliš přesné. Glaciologové z Pensylvánské univerzity publikovali v listopadovém čísle časopisu Science výsledky svých pozorování, které tyto předpovědi mohou přiblížit realitě.

Čelo ledovce, vytlačené z pevniny na moře, se pod vahou ledu zploští, ale díky nižší měrné hmotnosti ledu se vznáší na hladině. Může to být i několik set kilometrů jako v případě Rossova šelfového ledu v Antarktidě (800 km), častější jsou však jazyky v řádu několika kilometrů.

Telení ovlivňuje rychlost postupu ledovce z pevniny

„Otázka, kdy se něco zlomí, je opravdu složitá, do hry vstupuje mnoho faktorů,“ vysvětluje Richard Almey ve Science. „Každý máme tu zkušenost – když nám upadne sklenice, někdy se rozbije, ale jindy jen odskočí a zůstane celá.“

Tým shromáždil pozorování a záznamy o dvou desítkách telících se ledovců v Antarktidě a v Grónsku. Podařilo se mu nafilmovat i rozpad jednoho grónského ledovcového jazyka: celý proces trval 15 minut.

Zobecnění je zatím skromné: rychlost telení ovlivňuje především rychlost postupu ledovce z pevniny na moře, přičemž užší jazyky se kupodivu rozlamují pomaleji než ty široké. Přesto jde o důležité poznání.

Loňská zpráva Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) na základě tehdejších znalostí uvedla, že do konce století se v důsledku tání antarktických a grónských ledovců zvedne hladina světových oceánů o 18 až 59 centimetrů. Rozpuštění veškerého tohoto ledu by vedlo ke vzestupu hladiny o 60 metrů.
Teď, s využitím poznatků pensylvánských vědců, bude možné tato čísla upřesnit.