Neobvyklé klimatické podmínky a všudypřítomná buddhistická tradice zformovaly Tibet a jeho obyvatele ve svéráznou kulturu. Zdejší obyvatelé jsou přátelští, pomáhají, pokud se někdo ocitne v nesnázích, a nic za pomoc nechtějí.

Někdy se ale taky umějí pořádně naštvat. Dalajláma, jejich exilový vůdce, je pro ně vším. Na tom se shodnou jak Tibeťané, tak ti, kteří tuhle zemi navštívili.

Očima návštěvníka

Jan Tilinger je jednatřicetiletý stavební inženýr, který před návštěvou Himálaje procestoval několik dalších zemí. Ve vesničce jménem Kargyak, na jednom z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura, se rozhodl postavit školu.

„Tuhle oblast jsem si vybral záměrně,“ říká Tilinger. „V zemích, kde nejsou tak drsné klimatické podmínky, sklidí úrodu třikrát do roka a vyspat se mohou pod stromem. Tady se lidé musí o každou píď země rvát. Musí čistit kanálky, kudy teče voda, pracovat na políčkách, starat se o úrodu a její uskladnění. Jeden den zahálky by pro ně měl několikaměsíční důsledky.“

TibetTibetská vesnicefoto: Právo/Jan Rychetský

Kargyak je vesnice ležící 4 200 metrů nad mořem na karavanní stezce mezi Indií a Čínou. Nemá žádnou infrastrukturu a nejbližší silnice, kam se dá dojet autem, je pět dní pěšky přes pětitisícová horská sedla. Ze dvou set obyvatel Kargyaku jich umí číst deset.

„Pokud se děti chtějí naučit číst a psát, musejí odejít do vzdálených městských internátních škol. Často tam už zůstanou, což narušuje tradiční rodinné vazby. Proto chceme postavit školu rovnou ve vesnici a zajistit její chod.“

Ženy u jakůŽeny u jakůfoto: Právo/Jan Rychetský

Kvůli tomuto projektu kolem sebe shromáždil několik dobrovolníků, bez jejichž pomoci by škola, vytápěná slunečními panely, nikdy nemohla spatřit světlo světa. Sdružení, které ji staví, se jmenuje Surya - Sluneční škola pro Kargyak.

„Začít stavět školu v Himálaji znamenalo nejen shromáždit finanční prostředky, ale taky si zjistit, jaký je k dispozici materiál, jaká je seizmická aktivita. A pak všechen materiál kus po kusu do té šílené výšky nějak dopravit. Většinou na zvířatech,“ vypráví Jan Tilinger, který v himálajských horách strávil už dva roky.

Odpočinek při sklizni. Hlavními plodinami Tibetu je ječmen, pšenice a kukuřice.Odpočinek při sklizni. Hlavními plodinami Tibetu je ječmen, pšenice a kukuřice.foto: Právo/Jan Rychetský

Ve výšce 4 200 nad mořem se spolu s místními potýká se vskutku drsnými klimatickými podmínkami. Kupříkladu v zimě tu teploty klesají až na -40° C. Vesnice je na celých pět měsíců zcela odříznuta od světa. V tu dobu se do ní vracejí ženy a dívky.

Jako antikoncepce funguje oddělení mužů a žen nebo vstup do kláštera

Oddělení mužů a žen je přirozenou antikoncepční metodou. Jinou představuje vstup muže do kláštera. „Musí to tak být, protože horský pramen tu zavlaží jen určitou část půdy a ta zase nasytí jen určitý počet obyvatel. Lidé tu chápou, že vychovávat víc než dvě děti přináší problémy.“

Lidé v produktivním věku často odcházejí vydělávat peníze do měst. Rodiny tu vypadají různě. Praktikuje se jak mnohomužství, tak mnohoženství. Jde o to, aby se všichni nějak uživili. „Je pravda, že vztahy tu jsou velmi propletené. Je v nich třeba i žárlivost, ale nic se neřeší po italsku.“

Žena z vesnice Kargyak tráví většinu roku se stády jaků v horách.Žena z vesnice Kargyak tráví většinu roku se stády jaků v horách.foto: Právo/Jan Rychetský

Děti musí od útlého dětství pomáhat v hospodářství - ráno podojit jaky, odpoledne pomáhají na políčkách. „Proto jsme vyučování stanovili na pět hodin denně šest dní v týdnu. Žáci tak stihnou i svoje povinnosti.“

Děti jsou velmi hravé a jako většina Tibeťanů milují sporty. Tibetskou obdobou našich kuželek je metání kamenů do terče na dost velkou vzdálenost. „Kromě kamenů a jačího trusu skoro žádné jiné hračky nemají. Nijak zvlášť jim to ale nevadí a vyhrají si s tím stejně jako evropské děti s drahými hračkami.“

Odopce na dálku dětem sponzoruje hlavně vzdělání

Sdružení Surya organizuje i adopci na dálku. „Spíš je to forma sponzoringu. Zdejší děti rodiče mají, sponzor jim spíš platí vzdělání.“ K tomu jsou najati čtyři učitelé, z toho jeden láma. Ten dobře ovládá tibetštinu, která bude vyučovacím jazykem. Úpadek rodného jazyka postihl totiž i tuhle zapadlou oblast.

„Nerad bych dělal něco pro lidi bez nich. A místní se rozhodli nám se stavbou pomoci. Po těch letech nás už berou za své.“

Stavební inženýr Jan Tilinger (dole) ze sdružení Surya staví ve výšce 4200 metrů n. m. Tibeťanům školu.Stavební inženýr Jan Tilinger (dole) ze sdružení Surya staví ve výšce 4200 metrů n. m. Tibeťanům školu.foto: Právo/Jan Rychetský

Lidé ze Surye museli respektovat místní zvláštnosti. Proto také jejich sdružení spolupracuje s místním Tibeťanem, který jim vysvětluje specifika místní kultury. „Třeba že škola bývá položena níž než gompa,“ vysvětluje Jan Tilinger. Gompa je název pro stavbu, kde se lidé shromažďují k meditaci.

„Buddhismus je nedílnou součástí každodennosti Tibeťanů. Dalajlámu mají na každé čepičce, jeho obrázek v každém příbytku. Tibeťané nejsou Číňané, mají vlastní kulturu, jazyk, náboženství. Unifikaci snášejí velmi těžko,“ líčí své zkušenosti z Tibetu Jan Tilinger.

Z historie Tibetu

První zmínky o Tibetu pocházejí ze 2. století před naším letopočtem a hovoří o legendárních králích. Prvním historicky doloženým byl král Digum Cänpo. V polovině 7. století proniká z Číny a Indie do Tibetu buddhismus, který se napříště stane nedílnou součástí tibetské kultury i každodenního života.

Tibet se po celou svou historii musel vyrovnávat s mocnými sousedy, ať to byla Čína, Mongolsko, Nepál či Indie. Například v roce 821 byla podepsána smlouva, která potvrzovala hranice Tibetu a Číny a deklarovala vzájemný respekt a přátelství mezi oběma zeměmi.

V roce 1247 došlo ke spojení Tibetu s Mongolskou říší (do níž patřila i Čína), která poskytla Tibetu vojenskou ochranu, Tibet zas byl pro Mongolsko duchovním a náboženským centrem. Roku 1578 obdržela hlava jedné ze čtyř škol tibetského buddhismu zvaná Gelug neboli škola žlutých čepic od mongolského chána titul dalajlama.

V roce 1642 byla za pomoci mongolského chána svržena tibetská světská vláda a po dynastických rodech se moci ujímají dalajlamové. Počátkem 20. let 18. století dobyla čínská vojska hlavní město Lhasu a Mongoly vyhnala. Tibetu byla ponechána vnitřní nezávislost. Roku 1904 obsadili Tibet Britové, o šest let později opět Číňané.

V roce 1913 vyhlásil 13. dalajláma nezávislost Tibetu a do oběhu byly uvedeny tibetské bankovky a mince. V roce 1950 zahájila čínská armáda tažení do Tibetu a již ho neopustila. V březnu roku 1959 propuklo lidové povstání proti čínské invazi a 14. dalajláma uprchl do indické Dharamsaly, kde byla sestavena tibetská exilová vláda.

V 60. letech Tibet zasáhla čínská kulturní revoluce, bylo zničeno na šest tisíc buddhistických klášterů. Za své vytrvalé úsilí dosáhnout mírové dohody s Čínou obdržel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho v roce 1989 Nobelovu cenu míru.