Článek
Pouze toto období nám dává jedinečnou příležitost podívat se na zahradu v jejím nejskromnějším kostýmu, bez šminek a příkras, kterými oslňuje v teplejší části roku.
Aby nás pohled nerozesmutněl, musíme na záhonech nechat alespoň pár odkvetlých rostlin a přidat několik stálezelených. Zvláštní roli hrají také zahradní stavby, nábytek a materiál použitý při výstavbě oplocení či pochozích ploch.
Počítá se zkrátka vše, co odolá mrazivým teplotám, co si uchová barvu a čemu snadno propůjčíme pěkný tvar.
Stejné, a přece jiné
Stálezelené jehličnany jsou páteří zahrady, věrní strážci, kteří se až na roční přírůstky nemění. V asijských zemích symbolizují dlouhověkost a trpělivost.
Borovice, jedle, smrček. I přes velké rozdíly spolu všechny ladí ve skupince nad trávníkem. Ten se přes noc proměnil v bílé plátýnko, jako by chtěl ještě víc zdůraznit brokolicově zelený odstín namrzlého jehličí.
V zahradě vymalované bílou námrazou působí brokolicově zelené jehličnany krásně a svěže, jako by se jich zima vůbec netýkala.
Když si dá mrazík záležet a jinovatkou obalí každou jehličku, získá dřevina téměř mystický výraz. Vezměte do ruky lupu a podívejte se na tu krásu pěkně z blízka!
TIP: Až se na větvích usadí poprašek sněhu, neshazujte ho hned. Podle japonských zahradníků to totiž znamená, že rostlina kvete. A takové květy ze sněhu jehličnatým stromům a keřům náramně sluší.
Odhalené tajemství
Habr obecný (Carpinus betulus) se dá v zahradě využít na mnoho způsobů a pro opeřence představuje perfektní místo pro založení rodiny. Jako strom, známý z našich smíšených a listnatých lesů, dosahuje až třicetimetrové výšky.
Naštěstí snáší zpětný řez, klidně až třikrát do roka, takže přinese radost i těm, co hospodaří na malé ploše. Nejčastěji kopíruje hranice pozemku, ale uplatnění najde i jako dělicí clona uprostřed zahrady. Přestože listy už dávno spí, zůstávají viset ve větvích, jemně šumí a v zimním slunci se blyští jako bronzové odlitky.
Průstřih v habrovém plotu podněcuje zvědavost, a když se to podaří, působivě orámuje zajímavý prvek za ním.
TIP: Průstřih v husté stěně vzbuzuje zvědavost a odhaluje svět za ní. Kam vede cestička? Co se skrývá za rohem? Zahrádkář s citem pro detail jím dokonce může orámovat rostlinu, na kterou chce upozornit.
Střiženo na míru
Stačí trošku jiný pohled na věc, drobná změna a z rostlin, o nichž si myslíme, že už nás nemohou překvapit, vykouzlíme nevšední prvky, které zahradě vlijí novou krev do žil. Tak třeba levandule. Voňavé polokeříky většinou trůní na záhoně mezi trvalkami nebo lemují zahradní pěšinu.
Úplně jinou tvář získají po zásahu nůžkami s dlouhou čepelí. Už netrčí do všech stran, naopak působí uhlazeně a elegantně, zvlášť když se ve tvaru obdélníku rozpínají nad kořeny kaliny kulovité (Viburnumx carlcephalum) zapěstované na krátkém kmínku.
TIP: Díky živému plotu z tisu (Taxus baccata) dokonale vynikají kontury rostlin před ním, zároveň sám svou výškou, přísným sestřihem a temnou barvou vytváří napětí a tvarovou dynamiku.
Lavička jako šperk
Pod pergolou s pnoucí vistárií se v létě báječně odpočívá. I nyní místo láká ke krátkému posezení. To proto, že je obklopené zajímavými prvky. Dřevěná pergola navozuje pocit útulného pokojíku. Od zbytku zahrady jej opticky odděluje plocha zpevněná drobnými světlými oblázky, které pod nohama příjemně chrastí.
Lavička místo vyšperkuje. V závětří pod pergolou z ní můžeme sledovat třeba dění na krmítku pro ptáčky.
Samozřejmě nesmějí chybět pěkně a jednoduše tvarované zimostrázy. Umělecky kovaná lavička celou kompozici podařeně zakončuje. Odolává povětrnostním vlivům, a tak není důvod odkládat ji do garáže.
TIP: Když naproti lavičce postavíme krmítko, můžeme v tichosti sledovat, kolik ptáčků na něm hoduje. Nezapomeneme na teplý přehoz, rukavice a hrnek horkého čaje. Znáte lepší recept proti zimním splínům?
Zelený ježek
Málokdo by hádal, že exoticky působící juka vláknitá (Yucca filamentosa) přečká bez sebemenšího šrámu teploty hluboko pod nulou. Vyvinula si totiž důmyslnou ochranu.
Jakmile na ni dýchne mráz, stočí své dlouhé mečovité, sivě zelené listy do ruličky. V tu chvíli připomíná pletací jehlice. Tím zpomaluje vypařování vody, které u stálezelených rostlin probíhá celý rok. Nehrozí tedy, že by uschla. Ovšem na mokro reaguje citlivě. Pokud voda ze zimních srážek od kořenů rychle neodteče, uhnije.
Tvarově nesmírně působivá juka vnáší do holých záhonů barevnou vzpruhu. Pozor, nesmí stát v mokru, jinak uhnije!
TIP: Žádná jiná stálezelená trvalka, na kterou je v našich zimních podmínkách spolehnutí, nemá tak zřetelný architektonický účinek jako juka. Velký dojem udělá nejen na záhonu, ale i ve štěrku mezi většími balvany.
Suché ozdoby
Uschlá plodenství trvalek, přizdobená sněhovými čepičkami, mají v zimě pozornost zaručenou, protože vynikají krásnou strukturou. Proto už při výběru druhů myslíme na to, jak budou vypadat po odkvětu a jak dlouho vydrží. Totéž platí pro keře a stromy.
Svitel latnatý (Koelreuteria paniculata), méně povědomý v létě kvetoucí opadavý strom, vyměňuje svá vzdušná žlutá květenství za nafouklé papírovité tobolky v odstínu velbloudí srsti. Podobně talentovaný je i robustní keř žanovec měchýřník (Colutea arborescens).
Svitel latnatý dobře ví, jak se na zimu ustrojit. Nafouklé tobolky s černými semeny uvnitř vydrží na stromě až do jara.
TIP: Trvanlivé ozdobičky se u obou dřevin objevují už v raném věku a záhy po odkvětu. Kvetením na sebe navazují. I to je důvod, proč by měly růst bok po boku. Pohled na nevšední dvojici nikdy neomrzí.