Barva je nanejvýš důležitá. Kameny totiž samy o sobě nejsou příliš výrazné. Křiklavé barvy možná nejsou pro všechny, ale mohutný příliv v podobě rozzářených jarních skalniček skutečně stojí za to.

Po dlouhé šedivé zimě jsou energické barvy to nejlepší, čím nás může naše zahrada obdarovat.

Při výběru rostlinek nemusíme zohledňovat, zda se k sobě budou barvy hodit nebo ne, jako tomu je v případě trvalek pro okrasné záhony. Skalničky mají totiž jen drobné květy, čímž značně klesá nebo zcela mizí nebezpečí barevné disharmonie.

Úchvatný jarní rej pestrobarevných skalniček a cibulovin.

Úchvatný jarní rej pestrobarevných skalniček a cibulovin.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Pravidla úspěšného pěstování

Kdykoli si pořizujeme rostliny, je důležité seznámit se s jejich nároky. Čím více toho o nich víme, tím úspěšnější bude jejich pěstování.

  • Druhy, které představujeme, vesměs vyžadují suchá stanoviště na plném slunci, na nichž bohatě kvetou.

  • Daří se jim ve štěrbinách a v jemné suti s příměsí kvalitní zahradní zeminy.

  • Rozhodující je dokonalá drenáž, jelikož skalničky obecně nesnášejí přemokření.

  • Všechny jsou plně mrazuvzdorné a vytrvalé. Některé rostou kompaktně, jiné musíme krotit nůžkami.

Vhodné jarní druhy

Tařice (Alyssum) - je absolutní špičkou mezi skalničkami, a to díky naprosté nenáročnosti, časnému květu, ale především hustým, neproniknutelným květenstvím v oslnivých zlatožlutých odstínech. Měří 15 až 30 cm, k dostání jsou ale i trpasličí 3cm exempláře.

Tařička (Aubrieta) - neodolatelná, bohatě kvetoucí tařička si nás získá svými veselými, drobnými, čtyřčetnými kvítky nejčastěji v modré, fialové a růžové barvě. Existují však i kultivary s bílými a karmínovými květy. Snadno se rozrůstá, ale po odkvětu ji lze sestřihnout do požadované velikosti.

Jednoduchá a účinná je dvoubarevná skladba bělokvětého štěničníku (Iberis saxatilis) a plamenky (Phlox) s fialovou tařičkou (Aubrieta).

Jednoduchá a účinná je dvoubarevná skladba bělokvětého štěničníku (Iberis saxatilis) a plamenky (Phlox) s fialovou tařičkou (Aubrieta).

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Huseník (Arabis caucasica) - vitální, stálezelená vytrvalá bylina s řídkými růžicemi chloupkatých šedozelených listů a hrozny vonných bělavých květů. Kultivar Plena má plné bílé květy, zatímco Compinkie a Hedi jsou růžové. Úhledný tvar udržujeme sestřihem po odkvětu. Při dobré drenáži snese i poněkud vlhčí půdu.

Rožec (Cerastium) - naprosto nenáročná a odolná skalnička je ceněná pro své stříbřité plstnaté olistění a hojnost čistě bílých květů. Velice rychle se rozrůstá, proto potřebuje dostatek místa nebo korigování zpětným řezem. Na vhodných stanovištích může zplanět. V rozlehlých skalkách se skvěle hodí do míst mezi nášlapnými kameny (tzv. šlapáky).

Dryádka (Dryas) - zakončuje jarní sezonu svými bílými, žlutými nebo žlutobílými květy. Tento zakrslý, 10 cm vysoký poléhavý keřík s tmavozelenými, kožovitými lístky se dokáže rozrůst do šířky přes 1 m. Pěkný zůstává i po odkvětu, kdy se podobně jako u koniklece vyvíjejí atraktivní stříbřitě ochmýřená souplodí.

Kontrastní duo růžového lomikamene (Saxifraga x arendsii) a modrého rozrazilu rezekvítku (Veronica chamaedrys).

Kontrastní duo růžového lomikamene (Saxifraga x arendsii) a modrého rozrazilu rezekvítku (Veronica chamaedrys).

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Turan (Erigeron aureus Canary Bird) - 8 až 10 cm vysoký překrásný kultivar s velkými, sedmikrásce podobnými, vanilkově žlutými květy. Vytváří bohatě větvené trsy s listy v přízemní růžici. Vyhovují mu nevysychavá, ale dobře propustná místa.

Iberka vždyzelená (Iberis sempervirens Schneeflocke) -kompaktně rostoucí, 25 cm vysoký a 60 cm široký, stálezelený polokeř s bílými květy v hustě nahloučených hroznovitých květenstvích. Přerostlé rostliny můžeme seříznout k nejstarším listům. Při dobré drenáži snesou vlhčí zahradní zeminu. Existují i zakrslé druhy, jako je např. I. saxatilis Pygmaea, který měří pouhých 5 cm.

Křiklavá barva této plamenky (Phlox) rozzáří šedivou skalku během jedné vteřiny.

Křiklavá barva této plamenky (Phlox) rozzáří šedivou skalku během jedné vteřiny.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Plamenka (Phlox) - jedna z nejznámějších a nejhojněji využívaných skalniček u nás patří do obsáhlého rodu, v němž nalezneme i oblíbené vysoké záhonové trvalky. Ohromují hustými, do velkých ploch se rozrůstajícími koberci, které se zjara mění v moře zářivých květů, často s nápadným středovým okem. V závislosti na druhu a odrůdě sahá jejich paleta od bílé a růžovobílé přes světle růžovou, svítivě karmínovou a šarlatovou po fialovou až modrou.

Modřenec (Muscari) -jarní cibulovina s úzkými přízemními listy, rašícími většinou na jaře těsně před rozkvětem. Květy jsou malé, v hustých klasech. Vyžadují slunečné stanoviště a dobře provzdušněnou půdu. Přesazují se na podzim. Množí se koncem léta dělením nebo na podzim semeny.

Modřence (Muscari) báječně ladí se žlutými kosatečky (Iris) a polštáři tařičky a plamenek.

Modřence (Muscari) báječně ladí se žlutými kosatečky (Iris) a polštáři tařičky a plamenek.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Mydlice bazalkovitá (Saponaria ocymoides) - výborná půdopokryvná rostlina, která aktivně zabraňuje prorůstání plevele. Od května se na 10 cm vysokých rostlinách objevují krásné, jasně růžové pětičetné květy. Samovolně se vysemeňuje, což je zejména na větších plochách žádoucí.

Sivutka (Aethionema) -nad šedozelenými, úzce kopinatými listy se od dubna objevují krémově bílé, něžně či intenzivně růžové hrozny květů. Kdo chce zabránit samovýsevu, musí této stálezelené, 5 až 20 cm vysoké rostlince odstranit květenství ihned po odkvětu.