Listnaté živé ploty? Proč ne

Jsou jedním z nejčastěji využívaných prvků při vytváření soukromých zahrad. V mnoha případech jsou živé ploty dokonce jediným druhem výsadby na celé zahradě. Z toho vyplývá, že jsou to útvary velmi populární, navzdory tomu jejich potenciál ve většině případů využíváme jenom částečně.

FOTO: Flóra na zahradě

Proti tomuto způsobu využití některých dřevin samozřejmě nelze nic namítat. Využití živých plotů může být ovšem v zahradní tvorbě mnohem pestřejší. Jejich pomocí lze i relativně malou zahradu rozdělit na jednotlivé části. I když se to u nás zatím „moc nenosí“, rozdělení zahrady na menší díly může být velmi zajímavé.

Právě díky živým plotům máme možnost zahradu rozdělit tak, aby v ní byla zajímavá místa plná překvapivých momentů či zákoutí, která se musejí objevovat a nejsou vidět přes celou zahradu. Živé ploty dovedou účinně izolovat užitkovou část zahrady od části rekreační. A když už nic jiného, může to být právě živý plot, který dokonale před vaším zrakem schová pohled na kompost, nebo dočasně neupravené plochy vaší vlastní zahrady.

Vedle tradičních živých plotů lze z mnoha druhů dřevin vysazovat i nízké plůtky, nebo spíše jakési lemy, které ohraničují jednotlivé záhony či zahradní chodníky. Jejich estetický účinek může být při správném použití velmi vysoký.

FOTO: Flóra na zahradě

Při pohledu do většiny soukromých zahrad zjistíme, že hlavní vládu nad živými ploty mají jehličnaté dřeviny. Různé túje, cypřišky, tisy, případně ne zcela vhodně použité jalovce. Listnaté živé ploty u nás zatím dostávají podstatně méně prostoru, než by si zasloužily. Patrně nejsilnějším argumentem proti je skutečnost, že většina vhodných druhů na zimu shazuje listí. Nechceme tvrdit, že živé ploty z jehličnanů nejsou dobré, ale zkusme se společně zamyslet nad některými plusy, kvůli nimž by si ploty z opadavých listnatých dřevin zasloužily více pozornosti.

1. Živé ploty fungují velmi dobře jako prachové filtry. Zvláště v případech, kdy jsou vysazeny směrem do ulice, dovedou zadržet značné množství prachu (nebo odstřikujícího bláta), který do ovzduší zvedají projíždějící auta. Kvůli tomuto znečištění dochází k rychlejšímu „opotřebení“ zelených částí dřevin. Takto poznamenané keře nevypadají příliš hezky, ale navíc se přirozeně snižuje i jejich dynamika růstu a vitalita. Zatímco znečištěné jehličnany musejí s tímto „poškozením“ vydržet mnoho let, listnaté keře na podzim poškozené listí shodí, aby jim z jara vyrostla zcela nová, hezká i funkční listová výbava

2. Velmi často se stává, že některé kusy vysazené v živém plotě uhynou. U listnatých dřevin, které přirozeně rostou jako velké keře nebo stromy, to nemusí být příliš velký problém. Mezeru vzniklou úhynem poměrně rychle vyplní větve sousedních rostlin. V případě výpadku túje či cypřišku s typickým kuželovitým růstem se tato situace řeší hůře. Vždy je potřebné sehnat novou rostlinu, pokud možno stejné odrůdy i velikosti a její pomocí mezeru vyplnit. Navíc ještě při kopání nové jámy hrozí nebezpečí poškození kořenů stávajících, zatím zdravých rostlin.

3. Listnaté dřeviny mají ve většině případů vyšší regenerační schopnost, je možné je proto z času na čas ošetřovat i radikálním řezem.

4. Některé druhy živých plotů vytvořených z listnatých dřevin tvoří velmi příznivé prostředí pro hnízdění drobného ptactva. Hodně druhů těchto dřevin také nabízí dostatek potravy pro tyto přátele zahrad.

FOTO: Flóra na zahradě

Zbývá už jenom naučit se žít se skutečností, že většina listnáčů na podzim shazuje své listí. Dobře založené živé ploty by za několik let pěstování měly být tak husté, že i v bezlistém stavu jsou poměrně neprůhledné. A i kdyby se přece jen našla mezírka mezi větvemi, potřebujeme v zimních plískanicích na zahradě opravdu stejné soukromí jako při letním grilování či koupání v bazénu?