Prvním krokem, který není nijak zvlášť složitý a je i relativně finančně dostupný pro většinu rodin, je výměna žárovek a především zářivek za takové, jež obsahují všechny barvy v rovnoměrném zastoupení. To je určeno tak zvaným indexem podání barev (zkratka Ra, nebo CRI). Jeho hodnota udává, nakolik je světlo vydávané umělým zdrojem podobné světlu slunečnímu. Ideální je hodnota od 90 výš.

Důležitá je ovšem i tzv. teplota chromatičnosti (zkratka Tc), jíž výrobci uvádějí nejčastěji v kelvinech (K) a jejíž hodnota označuje barevný tón světla. Teplé (žlutavé) tóny se pohybují od 2700 do 3000 K, chladné (bělavé až mírně modravé) nad 5000 K. Za příjemnější většina lidí považuje teplejší tóny, ale při dostatečně vysokém indexu podání barev (91 a výše), lze volit i chladnější.

Všechny zmiňované údaje, společně se spoustou dalších informací, udávají výrobci na obalech světelných zdrojů.

Každou místnost nasvítit více zdroji

Při změně osvětlení domácnosti je třeba vzít v úvahu členitost všech místností. K tomu, aby byl pokoj opravdu dobře nasvícen, jen zřídkakdy postačí pouze jediné centrální svítidlo.

„Je ideální mít možnost místnost naladit do různých nálad. A k tomu skvěle slouží osvětlení. K hlavnímu svítidlu, které rovnoměrně osvětluje místnost, je dobré přidat různé další zdroje, například stále oblíbenější LED pásky, kterými můžeme zvýraznit různé části místnosti,“ radí architekt Marek Fischer z ateliéru Collcoll.

Jeho slova potvrzuje a doplňuje také architekt Roman Plát z ateliéru RPCreative: „Doplňková světla mohou být různého charakteru, např. volně stojící lampy, LED osvětlení v podhledu, ale i přirozené osvětlení, třeba formou světlovodu. Vždy však musíme mít na paměti, že v jednoduchosti je krása. Cílem rozhodně není chaos v podobě hromady vypínačů, jak to leckdy dopadá.“

Příjemnější je přitom světlo, jež na obyvatele domácnosti dopadá spíše shora. Důležitou roli při výběru samotných svítidel pak hraje materiál jejich stínítka. Nekvalitní plastová stínidla mají tendenci žloutnout, takže výsledné světlo, které přes ně prochází, je po pár měsících jiné než na začátku.

Co si počít s okny?

Více světla v domácnosti lze docílit i úpravami souvisejícími s okny. K nejjednodušším patří náhrada těžkých závěsů vzdušnějšími. Stejně prosté je pravidlo častého mytí oken v zimě. Tato zdánlivá banalita má své opodstatnění. Prachová vrstva je pro slabé denní světlo v zimních měsících zbytečnou a nezanedbatelnou překážkou.

Zásadním řešením pak už může být rekonstrukce oken. „Díky větším oknům pak působí celý byt mnohem pozitivněji a je nám v něm příjemněji. Kdo nemá na rekonstrukci dostatek vlastních prostředků, může si na ni půjčit stejně jako v případě ostatních úprav interiéru,“ upozorňuje Jitka Jechová z Raiffeisen stavební spořitelny.

„Při výměně starých špaletových oken za nová je třeba myslet na to, že stará okna mají daleko menší dřevěné profily a jejich zasklená plocha, kterou prochází světlo, může být tudíž až o 30 % větší než u nových. Proto je třeba vybírat co největší rozměr nového okna, případně se pokusit otvor pro okno zvětšit, aby výsledná ztráta světla nebyla tak velká. Nejlepším řešením zůstává odborná repase, případně výroba nových kopií špaletových oken,“ vysvětluje Marek Fischer.

Zástěny a dveře ze skla

Do kategorie razantnějších a rozhodně i nákladnějších zásahů spadá také výměna dveří nebo i celých příček v bytě.

„Jednou z cest, jak prosvětlit tmavá místa v interiéru, jsou celoskleněné stěny, zástěny nebo třeba jen dveře. Ideální je čiré sklo float, které je zcela průhledné, bez zabarvení a propouští maximum světelných paprsků.

Variantou může být i neprůhledné sklo satináto, tzv. ledové sklo, které zajistí jistou intimitu prostoru při zachování průchodu světla. U obojího je ovšem bezpodmínečně nutná varianta kaleného skla, které je ve své ploše nerozbitné a tudíž bezpečné,“ doporučuje Petr Paksi, výkonný ředitel J.A.P.