„Psávala jsem už jako malá holka, prostředí okolo Lorentánského náměstí mne formovalo a pořád se tam ráda vracím kvůli atmosféře. Do školy chodím pro změnu do Dejvic, a Vítězné náměstí mě inspirovalo pro jedno místo v mé knize Erilian, město čarodějů. Přikrášlila jsem si ho a vytvořila Osmisměrné náměstí.“

Ložnice rodičů mimo jiné dokládá, jak je možné i v paneláku elegantně naložit s úložným prostorem.

Ložnice rodičů mimo jiné dokládá, jak je možné i v paneláku elegantně naložit s úložným prostorem.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Pravda, v knize popisovaný střed čarodějného města má uprostřed dokonce Nebeskou věž. Ale fantasy literatura, nejen pro děti, dává ještě větší prostor pro představivost.
Oproti tomu třípokojový byt v sedmém patře, s výhledem široko daleko, si s rodiči zařídili poměrně střídmě, ale prakticky a útulně.

Z Hradčan do paneláku

„Převezli jsme si sem z bytu, který jsme museli kvůli plánům majitele opustit, pár kusů starožitného nábytku - jako vzpomínku - jinak je vlastně vše nové a truhlářem vyrobené na míru. My jsme to s tátou vymysleli a máma hlídala kvalitu. Našli jsme opravdu šikovného pána a za slušnou cenu,“ usmívá se jednadvacetiletá Tereza a po roce obývání připouští, že v bytě je jí dobře a líbí se jí. Jen to okolí není takové, na jaké byla zvyklá. Centrum Prahy je prostě magické.

Tereza nedá na kočky dopustit.

Tereza nedá na kočky dopustit.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ale takové jí připadají i některé stavby moderní architektury. „Studovat architekturu nebyl můj sen od malička, ale rozhodla jsem se až během studia na výtvarném gymnáziu. Přišla mi zajímavá kombinace technického a výtvarného. Navíc se z teoretického hlediska zajímám i o magii, která mi dává inspiraci i při psaní, ale nacházím ji také v architektuře. Že se pyramidy v Egyptě nestavěly jen tak, to je všeobecně známé. Ale i moderní stavby - například londýnská takzvaná Okurka od Normana Fostera mi přijde magická. Jako diamant.“

Tereza Janišová

Tereza Janišová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Dlouhá kuchyňská linka je ukončena pracovním koutem hlavy rodiny. Foto popis| Střed bytu opticky rozšiřují další zrcadla na dveřích vestavěných skříní.

Dlouhá kuchyňská linka je ukončena pracovním koutem hlavy rodiny.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Tereza nyní v rámci studia navštěvuje Ústav památkové péče, kde se jednak zabývají renovací památek, ale i šetrnou výstavbou nových objektů ve starém prostředí. „Zajímá mě hlavně starobylá architektura.“

Kočky mezi knihami

„Babička je knihovnice, dědeček píše a máma dříve pracovala jako novinářka. Čtení a psaní mě vždy bavilo a jak mi to čas dovolí, chci v něm pokračovat. Další díl o městě Erilian už mám promyšlený.“

Střed bytu opticky rozšiřují další zrcadla na dveřích vestavěných skříní.

Střed bytu opticky rozšiřují další zrcadla na dveřích vestavěných skříní.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Knihy v policích knihovny jasně dokreslují Terezino zájmové spektrum. Ostatně stejně jako pracovní stůl vyrobený podle jejího návrhu. Široké, ale nízké zásuvky na výkresy, výsuvná police za dvířky na tiskárnu i zakryté místo pro počítač. To aby se přístroje, rysy a kresby nestaly hračkami koček.

Při rekonstrukci bytu bylo pamatováno i na potřeby a hlavně bezpečí čtyřnohých spolubydlících. Například osm tisíc stály balkonové dveře se speciálně vyrobenými dvířky pod tabulí skla. Originální kousek.

Tereza Janišová

Tereza Janišová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Kombinace nového se starožitným má své kouzlo.

Kombinace nového se starožitným má své kouzlo.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Původně jsme měli dvě koťata, ale maminka mimo jiné spolupracuje s Pražským spolkem ochránců zvířat. Takže i z našeho bytu se stalo domácí depozitum. Jenže tu kočky spíš zůstávají, než aby šly po vypiplání k novým majitelům,“ dodává Tereza.

Přiměřeně, přiměřeně

Rekonstrukci bytu (nové dveře a zárubně, dlažba na podlaze a další krytiny, vyzděné koupelnové jádro) nechali Janišovi na firmě. Ale podle jejich představ.

Tereza má pokoj sama pro sebe. Je v něm nejen postel, ale i místo pro stůl studentky architektury i spisovatelky.

Tereza má pokoj sama pro sebe. Je v něm nejen postel, ale i místo pro stůl studentky architektury i spisovatelky.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Abych řekla pravdu, nevymýšlela jsem toho do nového bytu zase tolik, protože jsem byla ze stěhování opravdu tak zklamaná, že jsem se tím nechtěla ani příliš zabývat. Pravda je, že když už je to hotové, jsem tady v bytě ráda. Spíš je to tátova zásluha. Zabývá se grafikou, ale vystudovanou má strojárnu, takže má blízko k technickým věcem i designu. Snažili jsme se tady zkombinovat starý nábytek s tím novým a přitom se nezarovnat zbytečnostmi. Osobně nemám moc ráda interiéry, kde přendáte cukřenku a celá kompozice se rozpadne. Nepotrpím si na příliš minimalistický styl, a ani ten, kde je všeho moc. Nejraději tak akorát.“

Kočky jsou přirozenou součástí vzdušného interiéru.

Kočky jsou přirozenou součástí vzdušného interiéru.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ale rekonstrukčních prací měli prý v rodině za poslední dobu spíše nad hlavu. Je třeba připočítat i modernizaci chalupy v jižních Čechách. Svoji knižní prvotinu, přes malostranské inspirace, začala Tereza psát právě tam. „Na chalupě je také dobrá atmosféra. Původně to byl velký statek a hodně práce tam udělali prarodiče i rodiče.“

Pod dohledem Bohů

Ke své činorodosti Tereza, zajímající se i o keltské odkazy, s úsměvem dodává: „Řídím se podle rčení: Když chceš Bohy pobavit, naplánuj si život. Snažím se mít před sebou do budoucna otevřeno více možných cest.

Kombinace nového se starožitným má své kouzlo.

Kombinace nového se starožitným má své kouzlo.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Na magii mě zajímá její historie i to, jak ovlivňuje lidi dnes. Je to také má inspirace pro psaní, ale za čarodějnici se nepovažuji. A o tom, jak moc je Praha magické místo se zajímavou architekturou, by se dalo povídat dlouho. Velmi na mě působí prostředí, duše místa. Samozřejmě největší vztah mám k Hradčanům a okolním místům (i lidem), která nejsou příliš masově poznamenána turistickým ruchem. Když víte kam jít, není tak těžké je navštívit. Někdy stačí zajít za roh.“