Test Audi A4 2.0 TDI CR: čerpadlo-tryska hlásí odchod!

Když se podíváme za naše západní hranice, zjistíme, že Audi A4 je jedním z nejoblíbenějších automobilů na trhu. Je prostě všude a Audi s ním má ohromný úspěch. Ale pořád bylo možné nalézt jisté drobné nedostatky, například proti konkurenčnímu BMW 3. V nové generaci však můžeme citovat majora Terazkyho: „Čo bolo, to bolo.“

Začněme asi tím, co nás na voze zajímalo nejvíc - motorem. Audi totiž přešlo jako první z koncernu VW na vznětové motory se vstřikováním common rail. Už dávno byly v nabídce třílitry, nyní přichází změna i u dvoulitrů.

Jaký tedy nový motor je? Na výkonu změnu moc nepoznáte. Agregát má o dva kilowatty více než u systému čerpadlo-tryska a točivý moment je stále stejný. Snad jen ochota více se vytáčet je u vozu citelnější.

A proč tedy věnujeme tolik pozornosti tak nepostřehnutelné změně? Hlavním důvodem našich kritik byla u staršího motoru jeho hlučnost. Před zahřátím drnčel jako stará IFA a ani když už měl provozní teplotu, nebyl moc příjemným společníkem. Common rail by tento neduh měl odstranit.

A skutečně. V kabině je o slušný kus decibelů méně, a je to znát především u teplého motoru. Ale popravdě řečeno, čekali jsme, že motor bude slyšet ještě méně. Něco na úrovni kultivovaného třílitru by jistě neškodilo. Ale to by se asi výrobní náklady vyšplhaly příliš vysoko.

Od motoru se přesuňme ke karoserii, jejíž charakteristikou je typická tříprostorová konstrukce sedanu. Nenajdeme tady žádné velké výstřednosti - je to prostě to, co zákazníci od Audi očekávají. Všechno je hi-tech (od předních diodových světlometů až po konstrukci z hliníku), všechno má své nezastupitelné místo.

Rozměrově proti předchozí generaci Audi A4 narostlo, což je znát především na zadních sedačkách. Není to sice na pravidelné jízdy do Paříže a zpět, ale v této třídě je na tom asi „á-čtyřka“ nejlépe.

Je pravda, že Audi má v mnoha modelech velký problém v tom, že motory jsou moc vpředu. Spolu s pohonem předních kol pak dochází k výrazné nedotáčivosti. Jenže posílení přední nápravy s vylepšením geometrie se hodně chybiček upravilo. Ještě pořád jede příď při necitlivém zacházení jako sáňky, ale volantem s velmi precizně proměnlivým účinkem (a ten musíme vážně vyzdvihnout) lze všechno celkem snadno korigovat.

Potěšila nás také velmi dobrá agilita karoserie, která se nekroutila, vyzdvihnout musíme i komfortní pružení. Ani na dlažebních kostkách na Hlávkově mostě jsme se necítili nepříjemně a potěšilo nás i to, že nikde nic nevrzalo a nedrnčelo.

To nejhorší nás však čeká při pohledu do ceníku. Za Audi se platí - tak by měl znít reklamní slogan značky. Vždyť za nejlevnější verzi s motorem 1.8 TFSI zaplatit 795 000 Kč, za náš turbodiesel 927 400 Kč nebo nedej bože za třílitr 1 247 200 Kč, to je opravdu hodně.

Zvlášť, když si uvědomíme, že v nabídce koncernu VW je například Passat, který s drasticky větší prostorovou nabídkou dokáže v rámci nejvybavenějšího a nejdražšího modelu (3.2 FSI 4Motion Highline) stát 1 176 600 Kč. A i když to není taková prestiž jako u Audi, rozdíl asi 50 000 Kč u stejného motoru je znát, a zvlášť, když pro Audi je třeba přiobjednat srovnatelnou hodně drahou výbavu (jen potahy kůže/Alcantara stojí 121 559 Kč).