Článek
David Sylvian, který působil počátkem osmdesátých let ve skupině Japan, než se v roce 1983 vydal na sólovou dráhu, uvedl v Praze jen své písně, i když se věnuje také instrumentálnímu ambientu.
V centru pozornosti stál Sylvianův hlas. Bez nadsázky jej lze označit za novodobého croonera typu Tonnyho Bennetta a Franka Sinatry, má stejně sametový vemlouvaný hlas, ovšem nedoprovází jej swingový big band, ale komorní kapela a samply.
Kapela, tvořená pianistou, saxofonistou a bubeníkem s basistou, která citlivě interpretovala písně, představovala jen část doprovodu. Řada zvuků, ale také nástrojů zněla ze záznamu, což se týkalo nejen ambientních ploch a ruchů ve skladbě, na níž se podílel Fennesz, ale také třeba sólo trubky.
David Sylvian sice kouzlil především hlasem, ale po většinu doby také hrál na kytaru, takže její zvuk hrál na koncertě větší roli než na nahrávkách.
Všechny fotografie: NOVINKY/Ondřej Lazar Krynek