Hlavní obsah
 

Varovným signálům dlouho nevěnovala pozornost, rakovina dělohy zatím pokročila

Před čtyřmi roky lékaři diagnostikovali Monice Fialové zhoubný nádor dělohy. Svou diagnózu obrečela až po odchodu z ordinace. Během těžkého léčení, při kterém jí museli odstranit kromě dělohy i vaječníky, jí pomáhala zejména rodina a dobré kamarádky. Příznaky poukazující na možnost zhoubného nádoru přitom měla dlouhé roky. Sama tak teď vyzývá ostatní ženy, aby nezanedbávaly prevenci.

 
Varovným signálům dlouho nevěnovala pozornost, rakovina dělohy zatím pokročila

Dnes 47letá Monika dlouhodobě vede aktivní život a ráda sportuje. Proto tomu, že po narození mladšího syna začala mít silnější menstruaci, dlouhodobě nevěnovala větší pozornost.

„Hodně silnou menstruaci jsem měla nějakých 13 nebo 14 let, ale neřešilo se to. Až ke konci roku 2016 se to hodně stupňovalo, bolela mě i bedra a břicho, tak jsme to začaly s paní gynekoložkou řešit,” popsala Novinkám Monika.

Monika má aktivní život. Cestování a sport patří mezi její dlouhodobé koníčky.

Foto: Archiv Moniky Fialové

Následné lékařské kontroly poukazovaly nejprve na výskyt polypů nebo myomů, které nepředstavují závažnou diagnózu. Na závažnější problém nepoukazovalo ani vyšetření ultrazvukem. Až podrobnější vyšetření však odhalilo, že za Moničinými problémy stojí zhoubný nádor dělohy.

„Pan doktor byl v tomto docela nelidský. Díval se z okna a do toho mi oznamoval, že mám karcinom dělohy. V té ordinaci jsem se ještě držela, ale jak jsem vyšla ven, tak to ze mě vše šlo a začala jsem brečet,” popsala chvíle, kdy se o své diagnóze dozvěděla.

V prvních chvílích jí nejvíce pomáhala blízká kamarádka, které se svěřila nejdříve. Říct to doma se tehdy neodvažovala, v té době rodina procházela těžkým obdobím, kdy Monice umíral tatínek i tchán. Dlouho také čekala, než svou diagnózu oznámí dětem.

Svou diagnózu se dceři i synovi nejprve bála říct. Nakonec jí rodina v těžkých chvílích pomohla.

Foto: Archiv Moniky Fialové

„Nejhorší pro mě bylo čekání do indikace, v jakém rozsahu bude potřeba operaci provést, protože mi bylo sděleno, že to možná metastázuje, že mi možná budou muset vzít i uzliny,“ vysvětlila.

Monika nakonec podstoupila celkovou hysterektomii. „Vzali mi dělohu, vaječníky a vejcovody. Pak jsem ještě musela čekat na další výsledky histologie, která ukázala, že to byl velice agresivní nádor, takže bylo potřeba udělat ještě další zajišťovací léčbu,“ popsala operaci.

V nemocnici následně podstupovala ještě brachyterapii neboli vnitřní ozařování, které cíleně ničí nádorové buňky. Dnes už má Monika nad nemocí zdárně vyhráno, pravidelně ale chodí na lékařské kontroly. Doktoři jí totiž diagnostikovali i dědičný Lynchův syndrom, který značně zvyšuje pravděpodobnost výskytu rakoviny.

I v těch nejtěžších chvílích jí pomáhala kromě rodiny a přátel i práce a cvičení. Ve volném čase působí Monika jako lektorka jógy. „Člověk pak nemá moc čas nad tím přemýšlet, jde o to, zaměstnat hlavu, mít co nejvíce aktivit a snažit se fungovat tak jako dřív,” vysvětlila.

Varovné signály se nesmí podceňovat

Karcinom endometria neboli nádor děložního těla představuje páté nejčastější zhoubné onemocnění u žen. Ročně jím v Česku onemocní téměř 2000 žen, číslo přitom zvolna narůstá. Nejrizikovější skupinu představují ženy ve věku od 50 do 69 let.

Úmrtnost na toto onemocnění se pohybuje kolem 8 případů na 100 000 obyvatel. Důležitou roli v léčbě hraje včasné zachycení, na nádor může poukazovat například silné krvácení během menstruace.

„Vlastností karcinomu endometria je, že se projeví především abnormálním děložním krvácením nebo špiněním, eventuálně krvavým výtokem, právě už v časných stadiích, kdy je omezen jenom na dělohu,” popsal lékař Onkogynekologického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Filip Frühauf. Podle něj mezi nejrizikovější faktory patří u tohoto onemocnění nadváha a obezita.

Kromě krvácení nebo výtoku se však mohou objevit také nespecifické příznaky. Může jít o nechutenství, ztrátu hmotnosti, zvýšenou teplotu, bolesti při intimním styku a bolesti v podbřišku.

„Je velmi důležité nebát se zeptat svého lékaře na jakékoliv příznaky, které by mohly poukazovat na onemocnění. Lepší je zjistit, že šlo o banalitu, než nechat onemocnění rozvíjet,” vysvětluje ředitelka ONKO Unie Petra Adámková, která pacientky s onkogynekologickými diagnózami podporuje.

Podobnou výzvu k ostatním ženám dnes směřuje i Monika. „Chtěla bych apelovat na všechny ženy, aby chodily na prevence a aby poslouchaly svoje tělo. Když se objeví první symptomy, okamžitě vyhledejte svou lékařku nebo svého lékaře a nenechte se odbýt. Je to vaše tělo a váš další život. Ne vždy to musí být chirurgické odstranění jako u mě, někdy je i možnost jiné léčby, hormonální léčba, imunoterapie,” dodává.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků