Článek
Aktivní důchodkyně se s plícemi nikdy neléčila, následkem těžkého infarktu jí ovšem tento orgán přestal pracovat. „Stav se zhoršoval natolik, že k podpoře dýchání nestačil klasický plicní ventilátor a paní Bulavová musela být napojena na náhradu orgánové funkce plic metodou ECMO. Jde o poměrně unikátní metodu, kterou použili lékaři v Nemocnici Podlesí vůbec poprvé,“ uvedla mluvčí nemocnice Hana Szotkowská.
Devětapadesátiletá Jarmila Bulavová si toho od chvíle, kdy jí selhalo srdce, příliš nepamatuje. „Vím jen, že se mi udělalo zle a upadla jsem,“ říká. Měla však štěstí, že u ní byla dcera, která okamžitě zavolala rychlou záchrannou službu. V tu chvíli začal boj o její život. Kardiolog operoval srdce právě ve chvíli, kdy byla žena podruhé resuscitována.
„Provedený zákrok vyžaduje klidné podmínky a stabilizovaného pacienta. I přesto se podařilo těžké postižení srdce ustálit. Pacientce však poté začaly selhávat plicní funkce,“ uvedl Roman Hanák z oddělení ARO Nemocnice Podlesí, kde pacientku přijali.
Úsilí lékařů vrátit ženu do života operací srdce zdaleka neskončilo. Plicní ventilátor použít nešel, protože pacientce plíce téměř nefungovaly. Poprvé tak lékaři z oddělení ARO využili metodu ECMO, při níž je krev okysličována mimo tělní oběh a následně vrácena do plic. Plíce samotné tak nenesly žádnou zodpovědnost za její okysličování.
Na hraně života a smrti
Lékaři se v tu chvíli ovšem pohybovali na tenkém ledě, protože lidský organismus toleruje pokles okysličení pouze na určitou úroveň, pod touto hranicí dochází k neodvratné smrti. „Kardiochirurg se postaral o napojení zařízení na žilní systém a perfuziolog zařízení uvedl do chodu a intenzivně spolupracoval s lékaři ARO oddělení, aby celá sestava funkčně ladila s potřebami krevního oběhu paní Bulavové,“ vysvětlil perfuziolog Petr Liszka.
Jarmila Bulavová strávila v kómatu na oddělení ARO dva týdny, poté se začala probírat. „Když jsem poprvé otevřela oči, byl to šok, všude samé hadičky. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Můj stav se však po malých krůčcích začal pomalu zlepšovat,“ vzpomíná.
Nyní již může dokonce sama vstát z postele a brzy ji lékaři propustí domů. „Přežila jsem jen díky třineckým lékařům, je to jen a jen jejich zásluha,“ řekla se slzami v očích paní Bulavová.
