Hlavní obsah
Podle lékařů se ucho v hloubce nemá čistit. Nejen že se tím tvoří mazový „špunt“, ale snadno si lze přivodit také úraz. Foto: Václav Pergl , Právo

Nebezpečí, která číhají na naše uši

Říká se, že uši jsou jednou z částí těla, kterou si lidé při pobytu na slunci nejčastěji spálí. Zapomínají si je totiž namazat ochranným krémem. V teplých měsících při pobytu v přírodě však uším hrozí i jiná nebezpečí. Která to jsou a jak se s nimi vyrovnat, vysvětluje MUDr. Jan Paska, primář oddělení ORL pražské Nemocnice Na Homolce.

Podle lékařů se ucho v hloubce nemá čistit. Nejen že se tím tvoří mazový „špunt“, ale snadno si lze přivodit také úraz. Foto: Václav Pergl , Právo
Nebezpečí, která číhají na naše uši

Ve zvukovodu běžného anatomického tvaru voda po koupání nezůstává a problémy člověku nedělá. Šířka zvukovodu totiž umožňuje, aby voda spontánně vytekla. Potíže nastávají ve dvou situacích: když je zvukovod zúžen nahromaděným ušním mazem nebo když v něm tvoří překážku kostěné výrůstky.

Voda v uchu

Ve zdravém uchu se „špunt“ z ušního mazu (tzv. cerumen) nekumuluje. Kůže zvukovodu má samočisticí schopnost a dopraví maz vždy ke vchodu, kde se setře po koupání ručníkem. V uchu se nešťouráme. Ovšem ve chvíli, kdy je tento transport narušen, vznikne cerumen a zvukovod se zužuje.

Po vniknutí vody do ucha se ucpe i zbytková štěrbina u cerumenu, a to způsobí zalehnutí ucha. Voda díky svému povrchovému napětí v úzkém prostoru drží a sama nevyteče. Proto lékaři stále opakují známou poučku, že se ucho v hloubce nemá čistit. Nejen že se tím tvoří mazový „špunt“, ale snadno si lze přivodit také úraz. Kvůli působení stejného mechanismu nevyteče voda z ucha ani tehdy, kdy je zvukovod zúžen kostěnými výrůstky. Jeho rozšíření vyžaduje operační zákrok.

Dunění diskoték

Kdo bude na diskotéce pobývat poblíž silného reproduktoru, poškodí si sluch pravděpodobněji než ten, kdo bude od zdroje hlučné hudby co nejdál. Jen pro srovnání: šumění listí v lese má sílu asi 10 decibelů, normální konverzace 60 dB a jeden metr od diskotékového reproduktoru duní do uší hudba o intenzitě 90–100 dB.

Kdo si chce své uši chránit, ať se řídí obecnou zásadou: prostředí, v němž není kvůli hluku možná normální konverzace s partnerem, je již škodlivé.

Jak v letadle a při potápění

V letícím letadle je organismus vystaven nižšímu tlaku vzduchu než obvykle, asi jako ve vysokohorském prostředí v Tatrách.

Primář Paska nedoporučuje čistit uši do hloubky.foto: Právo/Václav Pergl

Vliv na člověka mají v tomto případě fyzikální zákony. Vzduch v tělních dutinách se vlivem nižšího tlaku rozpíná (tedy zvětšuje svůj objem), a pokud nemůže z tělních dutin volně uniknout, může to způsobovat problémy, doprovázené bolestmi. Uši o sobě dávají nejvíce vědět při přistávání a při startu.

Když letadlo klesá, vzniká přetlak z vnějšího prostředí. Pokud není Eustachova trubice schopna tento tlak vyrovnat, začne v uších bolet. Při startu, tedy při pohybu vzhůru, vznikají také tlakové rozdíly. Člověk je ale většinou zvládne lépe a vnímá je jen jako zalehnutí uší. U zdravých jedinců toto nečiní problém.

Hmyz v uchu představuje ohromný hluk

Když se k bubínku dostane živý hmyz, způsobuje kuriózní situace. Dupání po bubínku a mávání křídly, jež se o bubínek otírají, dokážou vytvořit ohromný hluk, přičemž jedinec se chová pro okolí nepochopitelně – běhá, křičí.

Onemocnění, která znemožňují potápění:

- špatná funkce Eustachovy trubice,

- chronický zánět středouší,

- závrativé stavy,

- nefunkční hrtan,

- prasklý ušní bubínek;

- akutní či chronická rýma,

- nosní polypy atd.

Jedinou možností pro laika, jak dostat hmyz ven, je utopit ho. To znamená nalít si vodu do ucha. Ideální je ovšem navštívit odborníka z oblasti ORL, který hmyz odstraní.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků