Meningokoková infekce je sice vzácná, zato záludná

U nás jsou nejčastější kmeny B (u malých dětí) a C (u teenagerů). Dospívající mládež ve věku od 15 do 20 roků a děti do 5 let patří ke dvěma skupinám, které záludná bakterie meningokoka ohrožuje nejvíc.

Infekci se málokdy podaří vyléčit úplně bez následků. Důvodem je hlavně to, že pacienti a jejich okolí mají málo praktických zkušeností s tím, jak ji rozlišit od viróz a bakteriálních infekcí dýchacích cest. Infikovaný se dostane do nemocnice v průměru po 19 hodinách od propuknutí příznaků. To už bývá jeho stav dramatický a často i kritický. Při včasné diagnóze se nemoc dá dobře zvládnout pomocí antibiotik.

Typickými příznaky jsou:

U řady pacientů dochází k hnisavému zánětu mozkových blan. Nemocného postihnou kromě vysoké horečky také náhlá nevolnost, bolesti hlavy, zvracení a zatuhnutí šíje, kvůli němuž se nemůže předklonit. Tyto potíže mohou doprovázet poruchy vědomí a nepříjemné křeče.

Dalšími příznaky bývají studené ruce i nohy a bolest končetin, hlavně nohou. Nemocný také zbledne a někdy ho trápí světloplachost.

Pokud se mu na kůži objeví vyrážka, která zprvu vypadá jako malé krvavé vpichy, bývá už situace opravdu dramatická. Zvlášť když se začnou slévat do větších útvarů kvůli poruše krevní srážlivosti a krvácení do kůže. Je nutný okamžitý transport na jednotku intenzívní péče v nemocnici. Rychlost, s jakou lékaři zasáhnou, rozhoduje o životě a smrti pacienta. Záludné na infekci je, že se u každého člověka objevuje trochu jiná kombinace příznaků s různou intenzitou.

„Infekce mívá rychlý průběh,“ popisuje typický start nemoci doktorka Pavla Křížová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy Státního zdravotního ústavu v Praze.

„Nejzávažnější fáze choroby - meningokoková sepse, tedy otrava krve - se může objevit za 24 až 48 hodin. Nemocný při ní upadá do bezvědomí a selhávají mu základní životní funkce. Celý proces doprovází špatná krevní srážlivost.“

Kristině Vondráškové (17) z Prahy se motala hlava, chtělo se jí zvracet a pustila se do ní zimnice. Také byla malátná a měla problém koordinovat pohyby. Špatně se jí udělalo už cestou ze školy. Doma si vzala paralen, teplota však neklesla. Naopak, její stav se rychle zhoršoval. Brzy byla rozlámaná a unavená tak, že měla problém vstát a dojít si na záchod. Pak začala omdlívat.

Maminka a bratr ji společnými silami dostali do auta a uháněli do nemocnice. V ambulanci ji doktor uklidňoval, že to bude nejspíš viróza. V každém případě si dceru nechají na pozorování. Večer ji ale nejspíš pustí domů.

„Mně se to nezdálo,“ říká její maminka Martina Vondrášková. „Příznaky byly jiné než u viróz. Viděla jsem krátce před tím šot v televizi. Byl o holčičce, kterou postihla meningokoková infekce. A potíže, které měla dcera, se těm jejím hodně podobaly.“

V noci začala Kristina zvracet. K ránu se jí udělala na břiše podlitina. Lékaři jí nasadili antibiotika a připojili na infuze. Prostě zahájili intenzivní léčbu meningokokové infekce, kterou mezi tím diagnostikovali. Když za ní přijela maminka, byl už kolem dcery pořádný rozruch. Měla podlitiny všude po těle a prosila ji, ať na ni nesahá. Kůže dívku nesnesitelně bolela.

Ošetřující lékař oznámil paní Vondráškové, že má infekční meningitidu typu B ve stadiu meningokokové sepse. Ta zasáhla celý organismus. Je prý naděje, že přežije, ale měla by radši počítat se vším.

„Ani na vteřinu jsem si nepřipustila, že by mohla zemřít,“ řekla mi Martina Vondrášková. „Moje dcera je bojovník. Nepochybovala jsem, že přežije.“

Kristina zůstala v nemocnici celý měsíc. Lékaři zjistili, že nemůže hýbat nohou, protože měla přerušený nerv pod kolenem a noha jí ochrnula. Musela proto jezdit na rehabilitace, cvičit a plavat. Její stav se zlepšoval, ale velmi pomalu.

„Ještě dnes, dva a půl roku poté, co se mi to stalo, nejsem úplně v pořádku,“ říká. „Neovládám kotník, jak bych chtěla. Dodnes mám problémy se soustředěním, i s pamětí. Také se snáz unavím.“ Nejvíc ji ale štvalo, když doktoři říkali, že to má z diskoték a mejdanů. Na žádné totiž nechodila.

Nemoc Kristinu změnila. „Váží si víc zdraví i přátel,“ říká Martina Vondrášková. „Dokáže se radovat z maličkostí a vůbec každého dne, který proběhne v pohodě.“

Lékaři přesně nevědí, co spouští meningokokovou infekci. Bakterii má totiž v nosohltanu asi deset až patnáct procent lidí a žijí s ní bez viditelných obtíží. Odborníci se domnívají, že u postižených jedinců ji vyvolá pokles imunity, který může způsobit fyzické a psychické vyčerpání, případně stres.

U dospívajících často vypukne po bujaré noci na diskotéce, kdy strávili spoustu hodin v zakouřeném prostředí, dopřávali si dost alkoholu, případně užívali drogy. Lékaři předpokládají u postižených i určitou dispozici k horší imunitní reakci nebo k výkyvu obranyschopnosti. Stejně tak může jít o souběh rizikových faktorů.

K infikování dochází hlavně tam, kde se natěsná víc lidí v uzavřeném prostoru: taneční zábavy, kina, divadla, koncerty, sportovní utkání, veřejná doprava atd. Meningokok se šíří prostřednictvím kapénkové nákazy. Ale také díky polibkům nebo přes vypůjčený zubní kartáček, sklenici či kapesník.

Větší riziko nákazy hrozí dětem, které vyrůstaly v zakouřeném prostředí. Často mají poškozenou nosní sliznici, která pak hůř čelí invazi baktérií.

Málokdo z pacientů vyvázne bez lehčích nebo těžších následků na zdraví. Mají poškozený zrak, sluch nebo i srdce. Někdy přijdou o prsty, případně o končetiny. Nemoc často naruší funkci mozku. Infikovaní mohou mít problémy s ochrnutím určitých tělesných partií, koordinací pohybu, řeči, soustředěním atd. Hrozí jim také záchvaty, epilepsie, kožní neuróza a další nepříjemné zdravotní následky.