Článek
K optimálnímu léčebnému působení u Parkinsonovy nemoci nestačí užívat léky, ačkoli mnozí pacienti (i někteří lékaři) by takové řešení rádi považovali za dostatečné. Dnes dostupné léky sice zmírňují chorobné projevy, ale samy o sobě nevedou nutně k návratu ztracených funkčních schopností.
Úspěšnější je takové léčení, ve kterém se kombinuje užívání léků s dalšími postupy. Proto jsou nedílnou součástí léčebné péče o pacienta s Parkinsonovou nemocí režimová opatření, rehabilitace, cvičení a pohybová reedukace. Své místo má i léčba neurochirurgická, která může pomoci v určitých případech, kde jsou ostatní postupy málo účinné.
Pro každého nemocného je nesmírně důležité vytvořit si vhodný vlastní postoj k onemocnění a k jeho léčbě. Samozřejmě to není snadné a nepovede se to hned. Pacient nesmí pasivně spoléhat pouze na pomoc lékaře a užívání léků. Velmi důležitá je vlastní vůle k pravidelnému pohybu, cvičení, k aktivnímu překonávání obtíží, hledání náhradních způsobů řešení při zdravotních komplikacích života.
Neobyčejně důležitým předpokladem úspěšného boje pacienta s jeho nemocí je podpora, které se mu dostává od jeho rodiny a blízkých, kteří svým chápavým a poučeným postojem mohou nemocnému velmi usnadnit překonávání nejrůznějších problémů a překážek spojených s nemocí. Jestliže jedním z tradičně uváděných rysů Parkinsonovy nemoci je tendence k snížení aktivity, depresivnímu ladění, k uzavírání se do sebe, mělo by okolí naopak vyhledávat příležitosti k zapojení pacienta do rodinných a společenských událostí, ačkoliv při nich bude hrát třeba zdánlivě pasivní úlohu.
Zatímco obecný postoj společnosti ke starším a chronicky nemocným občanům zdaleka není na žádoucí úrovni, stále významněji se projevují občanské aktivity zaměřující se na podporu nemocných. Jednou z nich je Společnost Parkinson, občanská humanitární organizace sdružující nemocné s Parkinsonovou nemocí, jejich rodinné příslušníky, zdravotníky a všechny příznivce, s cílem podporovat zdravotní, sociální a osvětové programy ve prospěch spoluobčanů postižených Parkinsonovou nemocí.
Vidíme stále rostoucí počet nemocných, kteří se stávají členy společnosti, nadšeně diskutují na osvětových přednáškách, hlásí se ke skupinovému cvičení, k rekondičním pobytům atd. Zdá se, jako by dřívější obraz pacienta s Parkinsonovou nemocí jako pasivní, odevzdané, depresivní bytosti byl více ovlivněn chybným postojem laické i odborné veřejnosti k nemoci, než její skutečnou podstatou.
Materiál převzat z publikace: Parkinsonova nemoc, 3.vydání: Jan Roth, Marcela Sekyrová, Evžen Růžička a kolektiv. Vydalo nakladatelství Maxdorf.