Hlavní obsah

Koně, kteří léčí

Právo, Petr Veselý

Jedni vidí v hipoterapii div ne zázrak, druzí zase módní humbuk, jehož účinky se přeceňují. Tato jízda na speciálně vycvičených koních není jedno ani druhé.

Foto: Milan Malíček, Právo

Fyzioterapeutka děti drží předepsaným způsobem.

Článek

Je jednou z rehabilitačních metod. Zázraky neumí, ale dokáže velmi přirozeně zlepšit nebo i odstranit řadu poruch a nemocí. Jakých, to jsme zjišťovali u středočeské vesnice Mratín, kde má své centrum fyzioterapeutka Šárka Smíšková (46).

Po rozkvetlé louce jde Attila, bělouš s netypicky hnědou hlavou. Na hřbetě veze dvouapůlletou Terezku. Když se narodila, měla hlavu stočenou na stranu. Tato porucha u ní způsobila, že se svaly a jejich koordinace vyvinuly na jedné polovině těla výrazněji než na druhé. Stočená hlava totiž vede takto postižené děti k upřednostňování té strany, kterou mají víc v zorném poli.

Cvičení a jízda na koni pomohly Terezčiny potíže téměř srovnat. Když jsem ji viděl, jak klidně a vzpřímeně jede na Attilovi, jak běhá nebo se plaše schovává za tátou, v životě bych neřekl, že ji trápí nějaké neurosvalové problémy.

Zlepšil se fyzicky i psychicky

Lukášovi je dnes 20 měsíců a váží 12 kilo. Když se narodil, vážil 950 gramů. Jako všechna předčasně narozená miminka musel dohánět prenatální, tedy předporodní vývoj a zvládat i ten běžný, kterým procházejí všechny děti. Ve specializovaném centru ve Fakultní nemocnici v Motole naučili jeho maminku stimulaci podle doktora Vojty. Jenže tohle cvičení se dětem moc nelíbí, protože je omezuje v pohybu a aktivuje svaly nezávisle na jejich vůli. Jakmile Lukáš zesílil, víc se s maminkou pral, než cvičil.

Dítě je možné položit na koně už ve dvou měsících. Čím dřív s ním maminka přijde, tím větší bývá šance na dobrý výsledek.

O hipoterapii, respektive hiporehabilitaci, se maminka dozvěděla od sousedky. Lukáše ježdění na koni baví a těší se na něj. Navíc mu opravdu pomáhá. „Vidím, jak se jeho vývoj najednou zrychlil. Dřív se nechtěl plazit nebo se přetáčet z boku na bok, byl takový apatický,“ řekla mi. „Teď vidím, jak dohání ostatní děti. Ale změnil se i psychicky. Je živější, bystřejší a všechno ho daleko víc zajímá.“

Báječný pohyb koňského hřbetu

To, co postiženým dětem nejvíc pomáhá, je pohyb koňského hřbetu. Hodně se podobá lidské chůzi. Posílá do mozku dítěte impulzy a pomáhá vyvolat v příslušných centrech správné vzorce pohybu. Máme je tam zakódované jako nějaký pravěký přírodní software, tedy program. Pokud nemoc nebo porucha naruší dítěti dráhy, po kterých běží impulzy do centrální nervové soustavy (CNS), nebo dokonce centrální nervový systém, hiporehabilitace může pomoci mozku, aby si našel náhradní cesty.

Foto: Milan Malíček, Právo

„Sebelepší fyzioterapeut nezvládne v ordinaci takhle komplexní pohyb a stimulaci dítěte, jakou nabízí jízda na koni,“ říká Šárka Smíšková. „Jezdíme navíc v přírodě, po zelené louce, kolem zpívají ptáci, běhají psi, nikdo dítěti neříká, co má dělat, ono se samo, úplně spontánně, přizpůsobuje koni. Nemá pocit, že by nějak usilovně cvičilo, i když to přirozeně dělá. Proto se děti na hipoterapii tak těší.“

Speciální výcvik

Co musí umět kůň, aby na něm mohly jezdit nemocné děti? Šárka Smíšková rozházela po louce igelitky, PET lahve a bublinkovou fólii. Pak vzaly s dcerou Bárou (23) koně a chodily mezi nimi nebo i po nich. Bublinky ve fólii při tom praskaly. Také v jejich blízkosti prudce otevíraly deštníky a dělaly s nimi další cvičení. „Jde o to, aby si na tyhle věci zvykli a nelekali se,“ vysvětluje. „Pokud udělají prudký pohyb, není pro děti, které sedí na jejich hřbetě, snadné ho zvládnout.“

Fyzioterapeutka je při jízdě jistí předepsaným způsobem - přidrží je, když kůň udělá nečekaný pohyb, protože z křoví vyběhne zvíře nebo vyletí pták. Koně vede Bára. Dbá na to, aby měl při chůzi sníženou hlavu, správně aktivovanou horní linii hřbetu a šel plynulým, pravidelným krokem.

Zvíře musí být neustále ve střehu a vnímat Barboru i klienta. Proto zvládne nanejvýš tři děti dopoledne a tři odpoledne. Pak si musí odpočinout a vystřídat se s dalším koněm. Už z výčtu těchto detailů je jasné, proč je nutný speciální výcvik a proč se pro tuto metodu nehodí každé zvíře. O výcvik koní se stará Barbora. Mají teď tři: Attilu, Vinnetoua a Bona, tedy Napoleona Bonaparta.

Zesílila a je šikovnější

„Vaše holčička je hypotonická,“ vysvětlovali lékaři mamince malé Emmy. Děti s touto poruchou mají ochablé svaly a horší koordinaci pohybu. „V osmi měsících se ještě neotáčela, zatímco stejně staří vrstevníci už lezli, stoupali si v postýlce a někteří zkoušeli chodit,“ řekla mi.

Navštívila s Emmou řadu pracovišť, včetně Centra pohybové medicíny doktora Pavla Koláře. Dozvěděla se, že dcera potřebuje posílit svaly a stimulovat centra pohybu v mozku. Dělala s ní proto cviky podle Vojtovy metody, chodily spolu plavat, ale třeba i na prolézačky, kde s ostatními dětmi hrála různé motivační hry.

Foto: Milan Malíček, Právo

Na koně děti nasedají z dřevěné rampy.

Od loňského listopadu začaly také s hipoterapií. „Emma zesílila a zlepšila se jí koordinace pohybů,“ říká. „Míň zakopává a je taková živější, bystřejší. Navíc už není potřeba, abychom cvičily několikrát denně Vojtu. Máme to sem k Šárce 40 kilometrů. Ale za profíkem, který dokázal mé dceři takhle pomoct, bych klidně jezdila i dál.“

Kdy to má smysl

Aby hiporehabilitace měla smysl, je nutné ji absolvovat aspoň dvakrát týdně a minimálně tři měsíce. Doba, po kterou dítě jezdí, bývá individuální, záleží na jeho momentálním stavu. Má k dispozici terapeuta, vodiče i koně. Zaplatí za ně kolem 250 Kč.

Reálné náklady se pohybují mezi 550 až 600 Kč. Je tedy jasné, že bez pomoci sponzorů je obtížné se této metodě věnovat. Sponzorem občanského sdružení ISAR, pod jehož hlavičkou Šárka pracuje, je skupina Centropol. „Projekt hiporehabilitace je naprosto unikátní a my chceme přispět k jeho dalšímu rozvoji,“ řekl mi Ladislav Šticha, mluvčí Centropolu.

Pomáhá i psychice

Častou diagnózou, se kterou jezdí lidé na hipoterapii, je mozková obrna. Může pomoci i pacientům po mozkové mrtvici, s roztroušenou sklerózou a po úrazech, dětem postiženým Downovým syndromem, autismem, vadami sluchu, řeči nebo vidění a s dalšími nemocemi. Je jí možné využít i jako součást psychoterapie. U depresí, schizofrenie nebo poruch příjmu potravy, případně u poruch chování nebo učení. Někde je dokonce součástí osobnostního tréninku. Tady už ale fungují jiné mechanismy.

Provozovatele hipoterapie z celé ČR najdete na www.hiporehabilitace-cr.com. O Šárce Smíškové se dozvíte víc na www.isar-hipo.cz.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám