Článek
Příběh Lucie Sapouškové (31) z Brna to ilustruje výmluvně, i když není přímočarý. První operaci prodělala brzy po narození. Lékaři totiž zjistili, že některé tepny na srdci se jí nevyvinuly, jiné zase nedostatečně. Mezi komorami zela velká díra. To způsobovalo, že se jí míchala okysličená a neokysličená krev. A kvůli tomu docházelo ke špatnému zásobování organismu kyslíkem.
A jako by to nestačilo, měla všechny orgány na opačné straně, tedy srdce nikoliv vlevo, ale vpravo.
Má za sebou šest operací
Do dnešního dne prodělala šest operací. Kvůli komplikovaným potížím, ale i kvůli tomu, že některé cévy a tkáně museli lékaři nahradit umělými materiály. A jejich životnost je omezená, zhruba do 10 až 15 let. Po operaci se Lucka vždycky cítila lépe. Ale tušila, že ji po několika letech nejspíš čeká další zákrok.
Lucie má pět sourozenců. Pro maminku bylo proto složité věnovat se dceři tak speciálně, jak by potřebovala. Proto ji vychovávali hlavně babička s dědečkem. Lucka úspěšně vystudovala základní i střední školu. Je bojovnice. A vdala se. Chtěla dítě, ale lékaři jí těhotenství nedoporučovali. Spolu s porodem by pro ni představovalo příliš velkou zátěž. Navrhli jí adopci. Nejlépe většího, třeba tříletého dítěte. Lucka a její manžel se ale rozhodli adoptovat tříměsíční miminko. Byli šťastní.
Když se to zase zhoršilo
Jenže v průběhu doby se začaly potíže Lucky zase zhoršovat. Měla opět málo okysličenou krev. Pro vaši představu: když je okysličená z 95 procent, začnou být lékaři nervózní. Když se pacient dostane na 93 procent, nandavají mu kyslíkovou masku. Lucka měla saturaci kolem 70 procent.
Její organismus se na nedostatek kyslíku sice nějak adaptoval, ale tohle už pro něj bylo moc. Když kyslíku ještě ubylo, začal produkovat větší množství jeho nosičů, tedy červených krvinek. Ty ale zase poškozovaly ledviny a další orgány.
Lucka na tom byla zle. Dojít z obýváku do kuchyně byla pro ni taková námaha, že si musela odpočinout. To samé ji čekalo, když oškrabala brambory. A pak když je nakrájela. A tak pořád dokola. Byla nešťastná. Také si vyčítala, že není dobrá máma ani manželka. Muž jí ale nic nevyčítal. Snažil se jí pomoct.
Riskantní zákrok
Lucka potřebovala další operaci. Lékaři váhali. „Šlo o velice rizikový zákrok,“ říká MUDr. Petra Antonová z Centra pro dospělé s vrozenou srdeční vadou Kliniky kardiovaskulární chirurgie ve FN Motol v Praze.
„Hrozila řada komplikací.“ Nakonec vymysleli určité řešení a Lucii podrobně vysvětlili, co ji čeká. Ale netajili před ní ani to, že je operace riskantní a nemusí dopadnout dobře.
Pro Lucku však představovala naději na normální život. Proto s ní souhlasila. Když ji vezli na operační sál, poprosila doktorku Antonovou, aby pro každý případ vzkázala jejímu manželovi a synkovi, že je miluje.
Dospělosti se dřív dožilo jen 10 % postižených
Dospělých lidí s vrozenou srdeční vadou je u nás zhruba 50 000. Ti, kteří mají podobně komplikovanou vadu jako Lucka, tvoří menšinu z nich.
Všechny pacienty sledují kardiologové a spousta postižených dochází do zmíněného centra ve FN Motol.
V centrech se soustřeďují odborníci s největší zkušeností, kteří jsou pak schopní zvládnout i tak složité případy. Existuje tu také návaznost na dětská kardiologická centra a další obory. To má svůj velký význam.
Před třiceti roky se šesti let dožilo 50 procent dětí s vrozenou srdeční vadou a dospělosti jenom 10 procent z nich. Dnes je to celých 90 procent. Čísla jsou více než výmluvná.
Operace trvala deset hodin a dopadla dobře. Lucka se cítí tak dobře jako nikdy předtím. Dnes na ní nepoznáte, že by trpěla nějakým vážným hendikepem. Stará se o domácnost a dokázala už se synkem na sněhu třeba bobovat. S manželem uvažují o tom, že by si pořídili ještě jedno dítě. Muž prý říká, že bez dětí je život nuda.