Jedna ze studií na toto téma vyšla v časopise British Journal of Dermatology. Dermatologové z univerzit v Manchesteru a Liverpoolu experimentovali se třemi desítkami dobrovolníků bez jakýchkoli kožních lézí či nemocí, které se projevují svěděním pokožky.

Dobrovolníci dostali k prohlédnutí sérii snímků. Na některých byly neutrální záběry lidí, na jiných fotografie situací odpovídajících podráždění pokožky – například mravenců lezoucích lidem po noze, motýlů sedících někomu na rameni či lidí, kteří se škrábou na místech komářího štípnutí.

Naprostá většina testovaných se při prohlížení snímků z druhé skupiny začala škrábat. Mnozí uvedli, že sami začali pociťovat svědění, a tato odpověď byla častější u snímků škrábajících se osob než u snímků zachycujících zdroj svědění.

Stačí vidět a hned to cítíme

Vizuální signál svědění či obecněji podráždění pokožky vyvolal u respondentů falešný smyslový vjem a vedl k charakteristické reakci. Výskyt takového chování byl výrazně častější, jestliže podnětem k němu bylo vyobrazení samotné akce než zobrazení příčiny svědění nebo samotného iritovaného místa.

„Pocit svědění je účinně přenášen pohledem na jiné lidi s viditelným stimulem ke svědění, přenos je ale efektivnější při pohledu na lidi reagující na svědění škrábáním,“ uvedl Francis McGlone z liverpoolské univerzity Johna Moorese. „Naše poznatky, tedy objektivní prokázání silného psychologického aspektu, by měly pomoci při léčbě lidí trpících nemocemi provázenými chronickým svěděním.“

Tyto závěry potvrdila i jiná studie, publikovaná v časopise americké akademie věd PNAS. Skenování mozku ukázalo, že jak při reálném svědění a škrábání, tak při pouhém sledování této aktivity u jiných lidí nebo při sledování potenciálního zdroje svědění jsou aktivována stejná mozková centra. Vznik falešného pocitu svědění tedy nevyžaduje fyzický stimul.

„Překvapilo nás, že nakažlivé svědění vyvolal nejen pohled na někoho, kdo čelí svědění škrábáním, ale že k vyvolání subjektivního pocitu svědění stačí sledovat zdroj svědivých pocitů,“ upozornil vedoucí autor zprávy Henning Holle z univerzity v Hullu.

Začarovaný kruh

Podle selského rozumu by se zdálo, že jestliže je škrábání tak nakažlivé, mělo by proti svědění pomáhat. Chyba, nejenže vám neuleví, ale pocit svědění se ještě zintenzivní. Je to snad začarovaný kruh, ze kterého není cesty ven?

Možná se cesta rýsuje, alespoň podle výzkumníků z washingtonské univerzity. Zjistili, že se koloběh dá přetnout. Bohužel doslova – odstraněním receptorů serotoninu v míše. Na lidech to ještě nevyzkoušeli, ale dermatologové si od výzkumu hodně slibují. Chronické svědění, doprovázející řadu nejen kožních nemocí, se může z vnějšku zdát nedůležité, ale pacientům výrazně zhoršuje kvalitu života.

Zvířata i lidé na svědivé podněty reagují stejně.

Zvířata i lidé na svědivé podněty reagují stejně.

FOTO: Profimedia.cz

Nervy se dají oklamat jen krátce

Škrábeme se, aby se nám od svědění ulevilo. Ono se uleví, ale jen relativně – nervy „zaměstnáme“ přenosem pocitu slabé bolesti, kterou si způsobíme, takže přestanou mozek informovat o nepříjemném svědění. Jenže to funguje jenom chviličku.

Reakcí organismu na bolest je mimo jiné zvýšení hladiny hormonu serotoninu, který (opět mimo jiné) ovlivňuje naši náladu, a proto se mu říká hormon štěstí. Mozek poté, co dostane signál o bolesti, vyšle příkaz k tvorbě serotoninu, aby nás „utěšil“. Hormon ale záhy začne vykonávat i své další poslání, tedy aktivovat receptory neurotransmiterů. Kromě jiného neurony v míše, které vnímají svědění.

„Prozkoumali jsme tento cyklus u krys a zjistili, že ho přeruší snížení hladiny serotoninu,“ uvedl Čou Feng-čen z dermatologické kliniky washingtonské univerzity. „Bludný kruh svědění–škrábání–svědění se zastaví, když klesne serotonin.“

Nešťastný hormon štěstí

Podle Čoua ale není blokování produkce serotoninu vůbec žádoucí. Hormon se totiž podílí i na řadě dalších procesů v organismu, souvisejících s růstem, stárnutím, s cyklem spánku a bdění, s příjmem potravy (ovlivňuje receptory chuti, pocity nevolnosti a nucení ke zvracení) i s některými stránkami citového života, například sexuality či agresivního chování. Cesta k odstranění bludného kruhu vede přes narušení spojení serotoninu s buňkami, které mozku vysílají signály o svědění.

Před třemi lety přišli američtí dermatologové s novým zjištěním, které představy o vazbě mezi svěděním a škrábáním zpochybnilo. Podle studie zmíněné v magazínu Science klíčovou roli hraje tzv. mozkový natriuretický peptid Nppb, který má významnou roli při regulaci činnosti srdečního svalu, ale rovněž zprostředkuje komunikaci mezi neurony v mozku. Genetickou manipulací vytvořili krysy, jejichž organismus tento peptid neprodukoval. Pokusná zvířata nevykazovala žádné patogenní příznaky, ale nereagovala na svědivé podněty.

„Byl to téměř šokující pohled,“ vzpomínal Santosh Misra z laboratoře mozkového výzkumu Národního zdravotního institutu. „Ať jsme krysy vystavili jakékoliv látce, která u normálních zvířat vyvolala svědění, tyto krysy nereagovaly, iritované místo se nepokoušely poškrábat.“ Po injekční aplikaci Nppb do míchy se už krysy chovaly „normálně“ – třením tlapkami se snažily drážděné, svědící místo uklidnit.

Bolest svého druhu

„Svědění, dříve považované za typ bolesti, je specifický a odlišný pocit, jemuž v nervovém systému odpovídají vlastní biochemické pochody. Divil bych se, kdyby tento proces v lidském organismu probíhal jinak,“ shrnul Mishrův kolega Mark Hood. Terapeutické využití Nppb pro eliminaci svědivých symptomů je ale kvůli jeho roli v srdeční činnosti limitováno.

Další výzkumy ukázaly, že klíčovou roli při svědění hraje část míchy, tzv. spinothalamický trakt. Jeho nervové buňky jsou aktivní, jestliže pacient cítí svědění, ať už v důsledku vlastní nemoci, nebo uměle vyvolaného podráždění. Američané na pokusech s primáty prokázali, že škrábání aktivitu buněk spinothalamického traktu blokuje, což má za následek přerušení dráhy nervového vzruchu s touto informací do mozku a vymizení pocitu svědění.

Ačkoliv jsou výsledky dílčích výzkumů slibné, bludný kruh svědění–škrábání se zatím přetnout nepodařilo. Takže účinným prostředkem je stále jen silná vůle – vydržet a nepoškrábat se, ono to svědění nakonec přejde.